„Rozhodující byla mentální odolnost. Všechno ostatní se člověk naučí, když bude mít disciplínu, ale já hledal lidi, o nichž jsem věděl, že zvládnou mentálně nejen přípravu, ale hlavně samotný výstup. Že půjdou dál i když nastane nějaký zlom. Že nastavením své mysli překonají vlastní hranici,“ popisuje Luks hlavní podmínku pro výběr členů expedice, o níž začal uvažovat před dvěma lety. Cílem bylo zdolání Kilimandžára s celou expedicí maximálně za 24 hodin.
Po organizačních záležitostech, včetně získání povolení pro výstup, začal trenér MMA právě se sestavováním týmu. Na Kilimandžáro se s Luksem nakonec vydali Kateřina Lisová, Ondřej Petr, Dominik Hřib, Filip Malý a Stanislav Sikora.
„Nikdo z nás předtím nebyl výš jak v čtyř tisících metrech. A nikdo z nás nebyl při výstupu aklimatizovaný, proto to bylo unikátní,“ vypráví Luks o svém zážitku, o němž pro iDNES.cz hovořil již v červnu.
„Pojítkem celé výpravy byl právě Dominik, to pro něj byla nejspíš největší výzva. Pro nás zase v tom, že jsme se neznali, každý jsme měli jiné zázemí a vlastní přípravu,“ potvrzuje Ondřej Petr a ukazuje zarámovaný certifikát o vykonání světového rekordu. Za 23 hodin a 12 minut ho pokořilo pět členů výpravy spolu s jedním ze tří guidů, a to východní trasou Marangu. Pouze jeden z členů výpravy na Uhuru nedosáhl.
Marangu route je nejstarší ze sedmi možných cest na vrchol Kilimandžára, na níž uspěje 42 % cestovatelů, pokud se ji snaží zdolat za méně než 5 dní. Šance na úspěch české výpravy tak byla pouze 8%.
Jen pro představu: nejvyšší bod Tanzanie a zároveň celého afrického kontinentu, vrchol Uhuru, se standardně chodí za pět až sedm dnů. Členové expedice nespali čtyřicet hodin. Za 24 hodin se dostali ze 32 stupňů do –10. Nastoupali pět tisíc výškových metrů.
„Navíc jsme se pohybovali na jiném kontinentě, kde se tělo musí vyrovnávat s obrovskými změnami hlavně při dýchání. Většina lidí by zkolabovala. I proto nyní držíme rekord jako jediní na světě,“ dodává Luks.
A jak je to možné? Podle Lukse i Petra hlavně zásluhou dechových technik ve spojení s propočty a sportovní přípravou.
„Dechové techniky, které jsme průběžně museli dělat, byly jedním z aspektů úspěchu, bez nich bychom to určitě nedali,“ potvrzuje Petr. On i další členové výpravy absolvovali krevní testy, při samotném výstupu pak doplňovali předem vypočítaný objem sacharidů a oxymetrem si hlídali dýchání.
Šikana? Na dětskou psychiku jsou skvělé bojové sporty, říká trenér |
I přes důslednou přípravu si ale nadmořská výška vybírala svou daň. „Nahoře už jsme doslova usínali za chůze, jednu chvíli mi úplně zmalátněly nohy,“ vypráví Petr.
Na aklimatizaci ovšem nebyl čas, a v konečném důsledku ani finance navíc. Někteří lékaři počinu expedice nedůvěřovali, předem říkali, že bez aklimatizace toto možné není.
Ale podle Lukse už je to po důkladné přípravě jen a pouze „o hlavě“.
„Nikdy nevíte, jestli to dáte, jestli to dokončíte, jestli to uděláte,... ale když máte natrénovanou hlavu, tak zvládnete skoro vše, co vás napadne. Je to o vůli, disciplíně a přidané hodnotě člověka, který chce něčeho dosáhnout,“ popisuje mi trenér MMA. „Samozřejmě už mi začíná docházet, že se tady stalo něco, co se ještě nikdy nestalo jinde na světě. A je to hrozně hezké,“ pousmívá se Luks.
