Článek
V uprchlickém táboře stráví bratři Mašínové první noc na svobodě. A nejen tak ledajakou. Vejdou do místnosti a stojí proti nim čtyři VoPo! Radek a Pepa jsou v šoku. Ale jen na chvíli.
Jakmile odezní prvotní úžas na obou stranách, rozběhne se intenzivní debata. VoPo bratrům vyprávějí, jak pro nim byli nasazení, kolik jich Východní Německo zmobilizovalo, jak celý hon probíhal a spoustu dalších zajímavostí. Postupně přichází další a další VoPo. Všichni chtějí vidět kluky, po kterých ještě před pár dny šli. A VoPo se předhánějí, kdo jim složí větší kompliment.
Kluky však zajímá něco jiného. Kde se tady tolik příslušníků VoPo vzalo? Jsou zde nejen řadoví policisté, ale i poručíci. A všichni v uniformách. Jeden poručík VoPo to bratrům vysvětlí. Několik desítek příslušníků VoPo využilo situace. Všechny síly napnulo Východní Německo, aby chytilo tři Čechy. A tak dostala spousta lidí skvělou příležitost utéct do Západního Berlína. Bratři tedy nevybojovali svobodu jen pro sebe.
A ještě jednu důležitou informaci poručík Mašínům sdělí. Ví, kde je vězněn Vašek. Jedná se o věznici v Cottbusu. Mašínové na sebe mrknou a jediným pohledem si všechno sdělí: „Jdeme pro něj brácha. Američané nám dají zbraně, zjistí informace a my Vaška osvobodíme.“
Radek a Pepa jsou plní emocí, adrenalinu, zpracovávají nespočet informací a vjemů, proto se jim, byť k smrti unaveným, nedaří usnout. Myslí na Milana, který je právě operován, na vězněného Vaška, přičemž si ani nepředstavují, co zažívá a stále neví, co se stalo se Zbyňkem.
Sotva k ránu trochu zaberou, už je budí a ženou na policejní stanici. Ani snídani nedostali. Tam si je přeberou vyšší šarže CIC. Pan Jankowski, agent CIC, klukům popíše, co se ráno dělo. Velení CIC zuří, že bratři Mašinové byli umístěni na obyčejný pokoj. A mezi VoPo! Nepochybně kvůli tomu budou padat hlavy. Vždyť je klidně mohli unést. Ještě větší problém představoval převoz Milana. Kdyby se VoPo dozvěděla, ve které leží nemocnici, už by jej měla ve svých rukou. Ale teď je všechno napraveno. Milan je v nemocnici hlídán a kluky převezou.
Dále se kluci dozví, že jsou nejhledanějšími osobami jak v Československu, tak ve Východním Německu. To už je nakládají do auta a převáží do tajného bytu. Bratři mají přísný zákaz byt opouštět. Ať se děje, co se děje. Byt bude střežen s maximální důsledností. Mašínové si představovali, že je zavezou do nějakého paneláku a tam šoupnou do malého bytu. O to větší úžas jim způsobilo, že oním konspiračním bytem je krásná vila. Pro agenty CIC jsou bratři jednak hrdinové a jednak zdroj informací, o jakém se jim ani nesnilo.
Radek a Pepa dostanou konečně pořádně najíst, byť je agenti stále napomínají, že by se po tak dlouhém hladovění měli krotit. A taktéž jdou po měsíci do sprchy. Špínu mají v kůži zažranou tak hluboko, že ani nejde smýt. Jejich oblečení musí vyhodit. Tak příšerně smrdí.
Mašínové dostanou starší uniformy americké armády. Ve chvíli, kdy si je oblečou, ucítí nepředstavitelnou hrdost. Hrdost zakryje i šok, který utrpěli, když se po několika týdnech poprvé viděli v zrcadle. Vypadají jako vězni z koncentráku. Jen kosti a visící kůže. Během útěku přišli o veškeré svaly. Ostatně, až teď, když adrenalin povolil, patřičně pociťují, že se sotva udrží na nohou. I pár kroků je unaví. Ale na to teď nemyslí. Teď popisují agentům CIC svou cestu Východním Německem.
Na stole před nimi je rozložena obří mapa Německé demokratické republiky. Pepa jen poznamená, že taková mapa by se jim na útěku hodila. Agenti si všechno důkladně zapisují a zanáší jednotlivé body do mapy. Dozví se od kluků spoustu důležitých informací. O ochraně vlaků, nádraží, železnic, mostů či klíčových bodů infrastruktury, o postupech a způsobu nasazení hlídek VoPo a Rudé armády, o umístění sovětských kasáren, letišť a taktéž o použité taktice.
A pak Mašínové sdělí agentům CIC tu nejdůležitější informaci ze všech. V prostoru Šumavy velí jedné československé divizi jistý František Vaněk. Pokud začne válka, Vaněk a jeho divize nebude proti americkým silám bojovat. Naopak. Připojí se k jednotkám US Army. To vnese do celého jižního křídla Východního bloku chaos a umožní Američanům provést velký průlom hned v prvních dnech války. Tuto informaci předá CIC nejvyšším místům americké administrativy. A k debatě na toto téma se agenti CIC ještě několikrát vrátí. Je zásadní.
Poté klukům ukáží, co o jejich útěku psal západní tisk. Na Západě si mysleli, že se Východním Německem probíjí polští či ukrajinští partyzáni. Když je výslech u konce, bratři nadhodí, co mají celou dobu na srdci. Chtějí nabrat během pár dní trochu sil a jakmile to půjde, vydat se zpět pro Vaška a Zbyňka. Potřebují pouze zbraně a informace. Nic víc. Agenti CIC na ně jen nevěřícně zírají. Takové odvaze nevěří. Mašínové je tedy ujistí, že to myslí opravdu vážně. Po krátké poradě agenti klukům sdělí, že o něčem takovém sami rozhodnout nemohou. Potřebují to prokonzultovat s vyššími místy.
Večer bratři absolvují tiskovou konferenci. Nechtějí žádnou slávu ani velkou publicitu. Zároveň při této příležitosti žádají, aby rádia Hlas Ameriky, Svobodná Evropa a RIAS odvysílala ve Východním Německu a Československu následující zprávu, na kterou čeká spousta lidí: „Autobus v pořádku dojel.“
A teď mohou kluci konečně v klidu a bezpečí usnout.
Prameny:
- Barbara Masin - Odkaz
- Ctirad Mašín, Josef Mašín, Milan Paumer - Cesta na severozápad
- Ota Rambousek - Jenom ne strach
- Jan Novák - Zatím dobrý
- Jiří Padevět - Odbojová skupina bratří Mašínů
