Mládě přišlo na svět druhý říjnový týden a první rychlá zdravotní prohlídka prokázala, že se jedná o samičku. V rámci českých a slovenských zoologických zahrad jsou sambaři k vidění velmi zřídka, aktuálně je chovají pouze zoo v Liberci a Děčíně.

Žijí pouze na dvou menších ostrovech visajanského souostroví na Filipínách a podle odhadu odborníků ze Světového svazu na ochranu přírody je ve volné přírodě maximálně 700 posledních jedinců. Narození každého mláděte je tak pro dlouhodobé přežití druhu zásadní.

V chovech v lidské péči se ale sambarům skrvnitým díky dlouhodobým zkušenostem zoologů celkem daří a jejich záložní populace v zoologických zahradách je stabilní.

„Aktuálně je do jejich koordinovaného chovu v rámci Evropské asociace zoologických zahrad zapojeno celkem 27 institucí a jen za poslední rok se narodilo celkem šestnáct mláďat,“ upřesnil zoolog Luboš Melichar.

„Přesto ale bude naše malá samička pro posílení sambaří populace chované v lidské péči velkým přínosem. Je zde také veliká šance, že bude moci i nadále zůstat v chovu u nás pod Ještědem a ve spolupráci s mezinárodním koordinátorem se pro ni následně pokusíme najít vhodného a geneticky cenného partnera,“ doplnil Melichar.

Jelínky vytlačují zemědělci

Hlavní příčinou stále se snižující početnosti sambarů v divočině je především rozšiřování zemědělských ploch na úkor původních tropických lesů a také lov pro maso a trofeje.

Liberecká zahrada chová sambary skvrnité od roku 2012 a za tu dobu se zde narodilo celkem osm mláďat. Na záchraně tohoto ohroženého filipínského sudokopytníka se podílí nejen svým zapojením do evropského koordinovaného chovu, ale již třináct let také spolupracuje a podporuje neziskovou organizaci Talarak, která na filipínském ostrově Negros provozuje záchrannou stanici pro sambary skvrnité i další druhy.