Finálový večer Mezinárodní soutěže Zdeňka Fibicha v kompozici melodramů nepřinesl první cenu

Mezinárodní soutěž Zdeňka Fibicha v kompozici melodramů se koná každé dva roky. Má za sebou již tři úspěšné ročníky, které prokázaly její účel – podpořit tvorbu soudobého melodramu, přinést nová témata do diskuse o tvorbě tohoto žánru a v neposlední řadě obohatit program soutěžících Mezinárodní soutěže Zdeňka Fibicha v interpretaci melodramů konající se vždy v mezidobí mezi dvěma soutěžemi kompozičními. Regule kompoziční soutěže pak určují skladbu, jež získá první cenu, jako povinnou do třetího kola soutěže interpretační. Tohoto paragrafu však bylo využito zatím jenom jednou, v ročníku minulém. Na potenciálního držitele první ceny si budeme muset znovu počkat další dva roky, protože ani právě uzavřený ročník jej nenalezl. Porota pracovala letos ve složení Dagmar Mocná (literární vědkyně), Ivan Kurz (skladatel), Pavel Trojan (skladatel), Jiří Teml (skladatel), za předsednictví skladatele Jiřího Bezděka, ředitele soutěže. Požadavky poroty na kvalitu hudebních děl byly jako pokaždé vysoké. Všichni přítomní skladatelé mají s tvorbou melodramů své bohaté zkušenosti a přispěli do tohoto žánru nezpochybnitelnými tvůrčími činy. Mohli proto velmi hluboko proniknout do obsahu i formy přihlášených děl. Nad úrovní literárních podkladů pak bděla prof. PhDr. Dagmar Mocná, CSc., autorka mnoha literárně vědných publikací. Přihlášené melodramy byly hodnoceny po stránce vhodnosti volby textu, náplně i formy jeho hudebního zpracování, instrumentace vztahu recitace a klavíru a její architektoniky. Není zapomenuto ani na posluchačskou atraktivitu melodramu. Uvedené položky pak vytvořily součet bodů, které každé dílo získalo.

Výsledky finálového večera určily čtyři oceněné práce, které byly rozvrstveny do jedné, druhé a do třech třetích cen. Odborná porota se shodla na neudělení první ceny. Na příčku nejvyššího ohodnocení se vyšplhal melodram Dojení na text Vítězslava Nezvala od Alberta Pechmanna. Tento mladý skladatel, student Filozofické fakulty Univerzity Karlovy a plzeňské konzervatoře, si vybral provokativní text z Nezvalovy sbírky Absolutní hrobař, která již částečně spadá do jeho surrealistického období. Báseň v odvážných slovních eskapádách naznačuje obscénní obrazy, aby po využití nejrůznějších konotacích slova „dojení“ skončila na vlně milostné lyriky. Albert Pechmann využil ke zhudebnění textu soudobou hudební mluvu, na několika místech také přejímající romantizující příměsi. Skladba je dobře tektonicky usazená, kdy důležitými nástroji kontrastu jsou rytmus a tempo. Melodram zazněl v ideální interpretaci Marty Hrachovinové a Daniela Wiesnera.

Mezi oceněnými byl také slovenský autor Peter Jantoščiak, pracovník Hudobného múzea v Bratislave, který získal třetí cenu a Cenu publika. Zhudebnil čtyři drobné básně ze sbírky Noci a dni slovenského básníka Rudolfa Dobiáše. Každá báseň byla podložena jiným hudebním stylem. Autor se pomocí stylové charakteristiky přiblížil k základnímu naladění básní. Využil tak exkurzí do klasicismu, neofolklorismu, romantiky i moderny. Jeho kompoziční výkon v hudební oblasti přinesl nejlepší parametry. Porota však odhalila rezervy v řešení vztahu slova a hudby na úrovni detailu. Dílo přednesli ve velmi poutavém tvaru Filip Sychra a Daniel Wiesner.

Další třetí cenu získal mladý moravský skladatel a zpěvák Daniel Poledňák za melodram Samomluvy na text básně Jaroslava Kabeše ze sbírky Promluvy k nikomu vydané v době 2. světové války. Dílo získalo také Cenu interpretů. Introvertní verše jsou zhudebněny v úsporné, avšak účelně zacílené faktuře využívající klasicko-romantickou harmonii. Přesto není výsledek zcela tradiční, neboť Daniel Poledňák má schopnost nacházet neobvyklé pohledy. Mezi porotci se však vyskytly pochybnosti, zda doprovodná hudba příliš často nesklouzává do pouhé zvukové kulisy. Melodram provedli s akcentem na poetičnost uměleckého výrazu Filip Sychra a Daniel Wiesner.

Daniel Poledňák patří mezi oceněné komponisty z minulých ročníků. Stejně úspěšná je i nositelka další třetí ceny Michaela Augustinová, která se tentokrát prosadila s melodramem Z názorů kočky na prózu Karla Čapka. Vtipně a neotřele pojatý „kočičí“ pohled na člověka skladatelka zhudebnila s pomocí využití hudebních idiomů spjatých s egyptskou faraonskou historií – při vědomí toho, že kočka měla ve starobylém Egyptě zcela výsadní postavení mezi zvířaty a její zabití se trestalo smrtí. Bohatá klavírní dikce poukazuje k tomu, že autorka je úspěšnou studentkou oboru Hra na klavír na pražské HAMU. Skladbě poněkud uškodila její neujasněná stylovost kolísající mezi romantismem a historizující modalitou.

Třetí ročník Mezinárodní soutěž Zdeňka Fibicha v kompozici melodramů v rámci MelodramFestu je tedy již minulostí. Opět se zde objevily skladby zpracovávající neumělecké texty a naznačující myšlenku, že vlastně všechno se dá spojit se vším za všech okolností. Nejsem příznivcem toho, aby uvedená teze byla na poli umění akceptována. Relativizuje totiž unikátnost tvůrčího myšlení a jeho vysokou přidanou hodnotu pro rozvoj člověka a společnosti. Další ročník se bude konat v roce 2025. Bude zajímavé sledovat, jak se přístup k tomuto problému bude dále vyvíjet.