Dennis Ross: Kdysi bych možná upřednostňoval příměří s Hamásem, ale teď ne

31. 10. 2023

Na pětatřicet let jsem zasvětil svůj profesní život americké mírové politice a řešení a plánování konfliktů – ať už v bývalém Sovětském svazu, znovusjednoceném Německu nebo poválečném Iráku. Nic mě však nezaměstnává tak, jako hledání mírového a trvalého řešení mezi Izraelem a Palestinci.

V minulosti bych možná upřednostňoval příměří s Hamásem během konfliktu s Izraelem. Dnes je mi však jasné, že mír nebude možný ani nyní, ani v budoucnu, dokud Hamás zůstane nedotčen a bude mít Gazu pod kontrolou. Moc a schopnost Hamásu ohrožovat Izrael – a vystavovat civilisty v Gaze stále většímu násilí – musí skončit.

Po 7. říjnu je mnoho Izraelců přesvědčeno, že je v sázce jejich přežití jako státu. Může to znít jako nadsázka, ale pro ně to tak není. Pokud Hamás přetrvá jako vojenská síla a bude Gazu řídit i po skončení této války, zaútočí na Izrael znovu. A bez ohledu na to, zda Hizballáh během tohoto konfliktu otevře skutečnou druhou frontu z Libanonu, nebo ne, bude v budoucnu útočit i na Izrael. Cílem těchto skupin, z nichž obě jsou podporovány Íránem, je učinit Izrael neobyvatelným a donutit Izraelce k odchodu: Zatímco Írán účast na útoku Hamásu popírá, íránský nejvyšší vůdce Alí Chameneí už dlouho hovoří o tom, že Izrael nepřežije dalších 25 let, a jeho strategií je využít těchto militantních zástupců k dosažení tohoto cíle.

Vzhledem k síle izraelské armády – zdaleka nejmocnější v regionu – se cíle Íránu a jeho kolaborantů zdály ještě před několika týdny nepravděpodobné. Události ze 7. října však vše změnily. Jak řekl jeden velitel izraelské armády: "Pokud neporazíme Hamás, nemůžeme zde přežít."

Izrael není jediný, kdo věří, že musí porazit Hamás. Když jsem v posledních dvou týdnech hovořil s arabskými představiteli v celém regionu, které znám již dlouho, každý z nich mi řekl, že Hamás musí být v Gaze zničen. Dali jasně najevo, že bude-li Hamás vnímán jako vítězný, potvrdí to ideologii odmítání této skupiny, poskytne páku a hybnou sílu Íránu a jeho kolaborantům a zatlačí jejich vlastní vlády do defenzivy.

Ale řekli to v soukromí. Jejich veřejné postoje byly zcela odlišné. Pouze několik arabských států otevřeně odsoudilo masakr více než 1 400 lidí v Izraeli Hamásem. Proč? Protože arabští vůdci chápali, že když Izrael provede odvetu a palestinské oběti a utrpení porostou, jejich vlastní občané budou pobouřeni a je třeba na ně pohlížet jako na ty, kdo se Palestinců zastávají, přinejmenším rétoricky.

Nikde se instinkt vyjít vstříc náladě ulice neprojevil živěji než v rychlém odsouzení Izraele poté, co Hamás prohlásil, že Izrael bombardoval nemocnici Al-Ahli v Gaze. Izrael popřel, že by nemocnici zasáhl, ale v několika arabských zemích byla tvrzení Hamásu přijata. V tuto chvíli několik národních zpravodajských agentur uvedlo, že nemocnici s největší pravděpodobností zasáhla palestinská raketa.

Nicméně lidé v celém regionu – a po celém světě – viděli Izrael bombardovat Gazu a byli ochotni uvěřit, že to bylo také záměrné. Dokonce i Spojené arabské emiráty, které útok Hamásu odsoudily, vydaly později prohlášení odsuzující "izraelský útok, který se zaměřil na baptistickou nemocnici Al-Ahli v pásmu Gazy a měl za následek smrt a zranění stovek lidí". Dále vyzvalo "mezinárodní společenství, aby zintenzivnilo úsilí o dosažení okamžitého příměří, aby se zabránilo dalším ztrátám na životech".

Vzhledem k tomu, že izraelské letecké bombardování Gazy nabírá na tempu a počet civilních obětí roste, sílí mezinárodní výzvy k okamžitému příměří. Někteří volají po tom, aby Izrael odvolal pozemní invazi. Ukončení války nyní by však znamenalo, že zvítězí Hamás. V současné době jeho vojenská infrastruktura stále existuje, jeho vedení zůstává do značné míry nedotčeno a její politická kontrola nad Gazou je nezpochybnitelná. Stejně jako to Hamás udělal po konfliktech s Izraelem v letech 2009, 2012, 2014 a 2021, tato skupina se téměř jistě znovu vyzbrojí a obnoví. Bude moci rozšířit svůj systém tunelů vedoucích pod enklávou. Pásmo zůstane zbídačené a další kolo války bude nevyhnutelné, přičemž budou jako rukojmí cílů Hamásu drženi jak civilisté v Gaze, tak velká část zbytku Blízkého východu.

Izraelské pozemní tažení by si vyžádalo extrémně vysokou cenu. Bude-li pokračovat, izraelští vojáci jistě přijdou o život a palestinské oběti budou ještě větší, což je tragédie, o kterou se Hamás postaral tím, že se spolu se svými vojenskými schopnostmi usadil v komunitách a používal nemocnice, mešity a školy ke skladování munice. Porážku Hamásu však nelze provést pouze strategickými údery ze vzduchu, stejně jako jsme nebyli schopni vykořenit ze vzduchu ISIS v iráckém Mosulu nebo syrském Rakká. V tomto boji měly Spojené státy místní partnery, kteří prováděli strašlivé a nákladné pozemní boje ve městech, zatímco naše síly je z velké části devastovaly shora.

Co by znamenala porážka Hamásu? Znamenalo by to, že jeho vojenská infrastruktura, z velké části fyzicky propojená s infrastrukturou civilní, byla z velké části zničena a vedení zdecimováno, takže skupina by zůstala bez schopnosti zablokovat rekonstrukci a demilitarizaci Gazy, jak to udělala v minulosti. V podstatě by to znamenalo, že by v Gaze neexistovala žádná kapacita pro vedení války a tato kapacita by nemohla být obnovena.

Tímto vzorcem se musí řídit realita v Gaze, která nastane den poté. Vyžadovalo by to, aby Izrael zůstal v Gaze i po skončení bojů, dokud nebude moci předat vládu nějaké prozatímní správě, aby zabránil vakuu a započal obrovský úkol rekonstrukce. Tato administrativa by měla být z velké části řízena palestinskými technokraty – z Gazy, Západního břehu Jordánu nebo diaspory – pod mezinárodním deštníkem, který by zahrnoval arabské i nearabské země. Spojené státy by se musely zmobilizovat a zorganizovat úsilí, možná by použily deštník, jako je Organizace spojených národů nebo dárcovská skupina Ad hoc styčného výboru pro Palestince, nebo dokonce jednat na základě návrhu francouzského prezidenta Emmanuela Macrona použít mezinárodní koalici proti ISIS proti Hamásu. Taková koalice by mohla přispět k vytvoření dělby práce, která by byla nezbytná.

Například Maroko, Egypt, Spojené arabské emiráty a Bahrajn by mohly poskytnout policii – nikoli vojenské síly –, aby zajistily bezpečnost nové civilní správy a osob odpovědných za rekonstrukci. Saúdská Arábie, Spojené arabské emiráty a Katar by mohly poskytnout většinu finančních prostředků na rekonstrukci a vysvětlit svou roli jako nezbytnou ke zmírnění utrpení Palestinců v Gaze a pomoci jim zotavit se. Kanada a další země by mohly poskytnout monitorovací mechanismy, které by zajistily, že pomoc půjde na zamýšlené účely.

Samozřejmě, že nálada v Gaze po skončení bojů bude pochmurná a rozzlobená. Podle Hamásem řízeného ministerstva zdravotnictví v Gaze byly zabity tisíce civilistů. Rozsáhlé části enklávy jsou neobyvatelné. Stojí však za zmínku, že průzkumy veřejného mínění provedené nedlouho před útokem ze 7. října odhalily, že 62 % obyvatel Gazy bylo proti tomu, aby Hamás porušil příměří s Izraelem. Rychlé přivedení pomoci do Gazy a zahájení úsilí o obnovu, jakmile boje ustanou, by mohlo obyvatelům ukázat, že život se může zlepšit, když Hamás přestane bránit obnově Gazy.

To, jak by Izrael veel pozemní tažení, by to vše ovlivnilo, a dokonce i to, zda by taková realita mohla nastat den poté. Má-li Izrael snížit tlak svých sousedů a mezinárodního společenství, aby zastavil svůj útok, musí přesvědčivěji prokázat, že bojuje proti Hamásu a nesnaží se trestat palestinské civilisty. Musí vytvořit bezpečné koridory pro humanitární pomoc, a to i z izraelského území přes hraniční přechod Kerem Šalom. Aby se zmírnilo utrpení, mělo by se umožnit mezinárodním skupinám, jako jsou Lékaři bez hranic, aby tam bezpečně operovaly a zahrnovaly izraelské lékaře, kteří mohou zřizovat polní nemocnice – což je něco, s čím mají zkušenosti v Sýrii a na Ukrajině.

Izraelští političtí lídři musí jasně a veřejně zdůraznit, že opustí Gazu a zruší blokádu poté, co bude Hamás vojensky poražen a z velké části odzbrojen. Musí dát najevo, že chápou, že je zapotřebí politického řešení s Palestinci obecněji. To není poselství, které by nyní premiér Benjamin Netanjahu sděloval, vzhledem k šoku v Izraeli a složení jeho vlády. Ale je to něco, co partneři Izraele v regionu potřebují slyšet – a to brzy.

Pro Gazu neexistují jednoduchá řešení, ale v této válce existuje jen jedna cesta vpřed. Výsledek, který ponechá Hamás u moci, odsoudí k zániku nejen Gazu, ale i velkou část zbytku Blízkého východu.

Celý článek v angličtině: ZDE