„Vážený pane ministře kultury České republiky Martine Baxo, při vší úctě k České republice, dovoluji si napsat Vám toto poselství jako ministryně kultury Slovenské republiky Martina Šimkovičová při příležitosti dnešního významného kulturního svátku vzniku První česko-slovenské republiky. Právě v tento den v roce 1918 se naše dva bratrské národy osamostatnily a vytvořily samostatný společný stát,“ píše Šimkovičová v úvodu dopisu, který jí o víkendu zajistil pozornost uživatelů sociálních sítí nejen na Slovensku.
Ve stylisticky přinejmenším kostrbatém psaní dále vyzdvihuje prvního československého prezidenta, a to coby „hlavního aktéra této skutečnosti se jménem Tomáš Garrigue Masaryk, který se jistě ne náhodou narodil uprostřed našich národů ve městě Hodonín a jistě ne náhodou byli jeho rodiči česká matka Terezie Kropáčková a slovenský otec Jozef Maszárik“.
To je vtip? https://t.co/t2nfd95XhF
Dopis tím nekončí, podle ministryně vedle sebe oba národy žijí s respektem a úctou. „Jako představitelka resortu kultury si však dovolím tvrdit, že ve světě kultury nadále žije duch Česko-Slovenska. Pro můj vliv na Ministerstvu kultury Slovenské republiky mám jasnou vizi, která významným způsobem navazuje na charakter pana Tomáše G. Masaryka,“ nastiňuje s tím, že by ráda tuto vizi představila i v Česku. Dopis je psaný slovensky.
„Ze srdce přeji dnes prostřednictvím Vás, abyste si dnešní den užili na co nejvyšší možné kulturní úrovni napříč celým společenským spektrem,“ uzavírá Šimkovičová dílo, jež zvoleným slovníkem připomíná nejlepší časy předsedy SNS Andreje Danka, za jehož stranu se ministryně dostala do parlamentu. „Kapitánu“ Dankovi Slováci svého času přezdívali „generátor náhodných slov“.
Nefeť pleseň, chskym či stožár. Kapitán Danko je bezedná studnice vtipů |
Zde se ptají, jestli ministryně dopis psala sama a co dalšího od ní mohou čekat. Někteří tipují, že Češi teď Slovensku vyhlásí válku. A slovní spojení jako „prostřednictvím Vás“ nebo „uprostřed národů“ začínají pomalu lidovět. Posměch přitom vyvolal i příspěvek na Facebooku, kterým celou eskapádu uvedla. „Ze své pozice čelného představitele resortu kultury“ v něm oznamuje, že „začala mezistátní komunikaci s čelným představitelem resortu kultury“.
„Co byste chtěli od čtenářky zpráv v pozici ministryně? Když je ministryní kultury, tak to považuje za kulturní den. Kdyby byla ministryní školství, považovala by to za poučný den...“ komentoval předseda slovenské strany ODS Pavel Macko. „Ministryně kultury píše asi tak, jako já tancuji,“ glosoval novinář Denníku N Tomáš Bella. Slovenská herečka, zpěvačka a politička Dorota Nvotová pak Šimkovičové přímo pod její status napsala: „Klidně mi příště hoďte draft do zprávy, já Vám to napíšu tak, aby to dávalo smysl.“
Šimkovičová nezaváhala a na kritiku odpověděla dalším obsáhlým statusem na Facebooku. „Jak jsem se vyjádřila předtím, nepochopení považuji za nedorozumění. A jak jsem slíbila, budu se snažit nedorozumění trpělivě vysvětlovat,“ napsala s tím, že sporné části, jako je například slovní spojení „První česko-slovenská republika“, konzultovala se svou korektorkou.
Dojem Slováků, že jim v Česku udělala ostudu, pak odmítá. Prý je to jen jejich předsudek, protože jí český kolega Baxa neveřejně „velmi slušně poděkoval“. Veřejně se mimochodem k dopisu zatím nevyjádřil. Ministryně pak lidem dále vzkázala, aby kritiku formulovali „kulturním způsobem“ – píšou prý totiž nejen jí, ale všem, které v kultuře zastupuje. Vtipům na svou adresu už nicméně nezabránila a satirické weby se rozjely na plné obrátky.
Dankova SNS ustoupila Čaputové. Místo Huliaka navrhla na ministra jiné jméno |
Nominace Šimkovičové už před jmenováním vlády Roberta Fica vzbuzovala na Slovensku obavy. Bývalá moderátorka televize Markíza totiž v posledních letech šířila proruskou propagandu, homofobní názory a konspirační teorie nejen o vakcínách proti covidu, a to prostřednictvím své soukromé televize TV Slovan, kam si zvala přední osobnosti slovenské dezinformační scény.
Dopisem se teď navíc zařadila ke kolegům ze SNS, která do parlamentu vyslala zejména bývalé členy krajní pravice a nyní sklízí první plody své práce. A to je vláda u moci teprve pár dní. Největší kontroverze vyvolala nominace na ministra životního prostředí. Prezidentka Zuzana Čaputová odmítla návrh SNS a šéfem resortu se nakonec místo Rudolfa Huliaka stal Tomáš Taraba. I ten je přitom známý svými kontroverzními názory.
Osobnosti spojily síly, píše Čaputová o ČSR
K výročí vzniku Československa se nicméně vyjádřili i další slovenští politici. Předseda parlamentu a šéf strany Hlas-SD Peter Pellegrini připomněl spolupráci trojice zakladatelů ČSR. „Je třeba ocenit to, že tři osobnosti Tomáš Garrigue Masaryk, Edvard Beneš a generál Štefánik navzdory tomu, že pocházeli z jiného politického spektra, dokázali překonat svá politická ega, možná i osobní ega, a dokázali se sjednotit pro silnou myšlenku vzniku Československé republiky. Kéž by takovýto přístup bylo možné najít nejen v dnešní světové, evropské, ale hlavně domácí politice,“ řekl.
K památníkům Masaryka a Milana Rastislava Štefánika, které se nacházejí na bratislavském nábřeží Dunaje zhruba kilometr od sebe, pak položil v doprovodu českého velvyslance na Slovensku Rudolfa Jindráka věnce. Slovenský parlament v roce 2020 sice rozhodl, že výročí vzniku ČSR si země bude připomínat státním svátkem, na rozdíl od jiných státních svátků však 28. říjen zůstal pracovním dnem.
Prezidentka Čaputová uvedla, že Československo bylo „na tu dobu velmi moderní, demokratická republika s ústavou“. „Položila základy ústavního soudnictví, (měla) rovné volební právo, volební právo pro ženy. Byla to respektovaná republika i v zahraničí,“ řekla. V pondělí pak na Instagramu zveřejnila fotografii Martinské deklarace, „kterou jsme se před 105 lety přihlásili k myšlence společného státu s Čechy“.
„Slováci a Slovenky se tak poprvé ve svých dějinách stali státotvorným národem. Otevřela se nám též možnost rozvíjet se v demokratickém prostředí první Československé republiky. Na dědictví tehdejší doby je dodnes inspirativní schopnost významných osobností Slovenska sjednotit se na základních národních zájmech. Povznést se nad rozdíly a odlišnosti a v rozhodujícím historickém okamžiku spojit své síly,“ pokračuje.
„Zároveň i dnes působí aktuálně ambice, aby slovenský národ ‚podle svých sil přispěl ku všeobecnému pokroku lidstva‘. Autoři a signatáři deklarace nebyli zahleděni do sebe, ale měli na mysli i prospěch jiných národností, národů či států. Na konci do té doby největšího vojenského konfliktu v Evropě mělo toto poselství zásadní význam – a má ho i dnes, kdy nám právě spolupráce evropských národů dává reálnou šanci, aby se podobné tragédie neopakovaly,“ dodává Čaputová.
