Třicet milionů od města Ostravy, třicet od Moravskoslezského kraje. Plus dalších dvacet milionů z města na aktuální opravy a rekonstrukci Ostrava Arény. Pro srovnání, město Praha přispívá 15 miliony korun. Petr Bříza, člen Centrálního organizačního výboru pro hokejové mistrovství světa 2024 v Praze a Ostravě, ocenil podporu municipalit ze severní Moravy a Slezska. Skupina šampionátu v Ostravě se Slovenskem, nováčkem z Polska, USA, Švédskem, Lotyšskem, Francií, Německem a Kazachstánem bude divácky atraktivní. Na prodeji a zájmu o první vlnu lístků je to znát.
O první vlnu lístků na mistrovství světa byl enormní zájem, balíčky se prodávaly po osmi kusech. Nenahrálo se tím překupníkům?
„Hodně jsme to řešili. Dneska je běžné, že na zápasy chodí rodiny a jestli se pak bavíte o šesti nebo osmi lístcích? Rozhodnutí padlo, ve druhé vlně budeme lístky omezovat. Tím, že jich bude méně, tak chceme, aby se dostalo na více fanoušků. Tam už omezení budeme dávat striktnější. Věřím, že část těchto kapacit bude moct uspokojit i české, a v Ostravě také slovenské, fanoušky. Zájem o zápasy s Kanadou nebo Finskem byl takový, že kdybychom hráli na Strahově, tak ho můžeme vyprodat.“
Slovensko k Ostravě patří, bylo tady doma i při šampionátech 2004 a 2015. Nicméně slovenští fanoušci jsou přesvědčení, že by dokázali vyprodat i Prahu. Byla vůbec nějaká teoretická debata o přesunech a složení skupin?
„Po každém mistrovství je dáno aktuální pořadí a my jako pořadatelé máme právo požádat o jednu změnu. Tu druhou by musel schvalovat council (rada šampionátu), což se neděje, protože by se pak do dalších let mohly objevit spekulace a prohazování skupin. Měli jsme preferenci, abychom měli Kanadu v Praze. Dohadovali jsme se pak s týmem USA na hodně férovém prohození obou týmů. Američané jsou spokojení, prohlédli si zázemí, budou mít kabinu Vítkovic. To byla naše jediná změna, co jsme mohli udělat. Kdyby vyšlo Slovensko do Prahy, tak bychom věděli, že jejich zápasy by se absolutně vyprodaly. Ale takto to prostě vyšlo po posledním MS ve Finsku.“
Polsko má obecně vynikající sportovní fanoušky, na druhou stranu i hodně bouřlivé. Nemáte obavy, aby nebyly nepokoje, jako jsou občas na fotbale?
„Můžu být trošku alibista a říct, že mám na starosti Prahu. (usmívá se) Hodně důkladně pracujeme se všemi složkami státní správy. Jsme nadšení, jakou asistenci nám poskytuje policie České republiky i městská policie nebo hasičská služba. Dva roky máme zasedání strategických štábů, poslední rok máme lokální bezpečnostní štáby. Všichni si tohle možné riziko uvědomují. Věřím, že se na něj připravíme. Samozřejmě se trošku modlíme, aby se v příštích šesti měsících nestalo nic mimořádného v Evropě, co by zkomplikovalo bezpečnostní situaci okolo hal. Jestli si vzpomenete na MS 2017 ve Francii, rok před tím byl útok na Bataclan (hudební klub v Paříži) a to vyvolalo potřebu dělat trojité kontroly před halou. A to už není komfortní. Věříme, že se nic nestane a že si to polští fanoušci přijedou užít. Ne, aby dělali problémy. Máme ohlasy, jak jsou nadšení, že po 22 letech postoupili. A já musím za sebe říct, že taky.“
Jak vypadá Ostrava Aréna 193 dní před šampionátem? Je připravená?
„Já si pamatuji ještě halu Josefa Kotase, když jsem tam v roce 1983 začínal. (usmívá se) A když mi tam za bránou řvala celá tribuna „bij!“. Ostrava Aréna je svým způsobem nadčasová. Prošli jsme si zázemí pro týmy, i tuhle halu dobře znám ještě jako hráč. Vše je perfektní a dostačující. Navíc Ostrava už má za sebou šampionáty 2004 a 2015, dvacítky 2019, mistrovství světa v para hokeji... Překonaly se všechny rekordy, Ostrava je sportovní město a všichni i v IIHF office mají důvěru k lokálnímu organizačnímu týmu.“
O české a slovenské lístky byl obrovský zájem, co další zápasy?
„Teď bude další fáze, kdy se roztrhnou denní balíčky. Švýcaři nebo Finové čekají na své zápasy, aby přijeli na svůj tým. Podle analýz máme v obou městech dny, což jsme i čekali, kdy zápasy nejsou až tak atraktivní. Ty se budeme chtít snažit doplnit ať už spoluprací se školami, nebo s integrovanými složkami. Také ladíme projekt, který by byl unikátní. Tím je spolupráce s univerzitami - přesněji s Univerzitní ligou, která za poslední roky udělala obrovský skok. O co nám hlavně jde, ať si to každý fanda užije. Možný vzor je v mistrovství světa v ragby, které před pár dny skončilo. Tam je atmosféra ve fanzonách a na stadionech přesně o tom, o čem má sport být. Přijedou v různých dresech, ale fandí sportu a společně v pohodě sdílejí zápas v respektu a nadšení. Doufejme, že se nám to povede.“
Je něco, co ještě Ostrava musí splnit?
„Máme trochu problém s kapacitou hotelů, protože realizační týmy se rozrostly. Dneska je běžný standard, že hráči mají pro sebe pokoj. Ty doby, kdy jsme sdíleli dva hráči malý pokoj, jsou pryč. Takže narůstá počet požadovaných pokojů a tady máme malou výzvu. Kapacita lůžek není v Ostravě tak velká. Ale určitě máme nějaké rezervy v dojezdových vzdálenostech.“
Mluvil jste o vítkovickém stadionu Josefa Kotase, který už je srovnaný se zemí. V sezoně 1992/93 jste nebyl daleko od toho, aby i nová ostravská hala byla vaší domácí. Před semifinále s Litvínovem jste byl jednou nohou ve Vítkovicích, je to tak?
(zasměje se) „To je slušná odbočka od mistrovství světa. Já tady ale ani nedorazil, byl jsem s Vítkovicemi na tréninku v Litvínově, když jsem o tom uvažoval. Franta Černík chtěl na play off přivést posily. Tehdy to šlo, nebylo časové omezení a týmy před play off vždycky někoho nahnaly. Že jsem nakonec za Vítkovice nehrál, nebylo neúctou ke klubu. Ale proto, že jsem věděl, proti komu bych v play off hrál (Sparta). A to by asi poznamenalo moji krevní skupinu...“
