Když někdo nepřijímá oficiální názor, není blázen, ohrazuje se vůči Kremlu žena opozičníka Kara-Murzy
Vladimira Kara-Murzu poslal v dubnu ruský režim za vlastizradu na 25 let do vězení a drží ho v trestanecké kolonii kdesi na Sibiři. Veřejně se totiž zmínil o zvěrstvech v ukrajinské Buče. Jeho manželka Jevgenia se proto rozhodla, že se stane jeho hlasem, bude za něj dál vystupovat a ukazovat „jinou tvář Ruska“. V rozhovoru pro iROZHLAS.cz vypráví, že jediný, kdo se může přesvědčit, že je opoziční aktivista stále naživu, jsou pouze jeho právníci.
Začala bych vlastně jednoduchou otázkou, na kterou ale předpokládám, že je těžké odpovědět. Jak se máte?
No… Slovy Winstona Churchilla: když procházíš peklem, nezastavuj se. To jsem v podstatě já. Jsem zdrcená v mnoha ohledech, vším, co se děje. Jako Vladimirova manželka, jako matka a samozřejmě i jakožto ruská občanka.
Když byl Vladimir zatčen, nebyl to můj nápad, abych pracovala tak, jak to teď dělám. Neužívám si pozornost, nejsem ráda v jejím středu, nejsem přirozený mluvčí. Ale věřím, že je to něco, co můžu dělat. Jakožto ruská občanka beru zodpovědnost za to, co se děje Ukrajině.
Jevgenia Kara-Murza (42)
- Ruská aktivistka za lidská práva, angažuje se v ogranizaci Svobodné Rusko.
- Manželka ruského opozičního aktivisty Vladimira Kara-Murzy. V dubnu byl za vlastizradu a údajné šíření falešných informací o válce odsouzen k 25letému trestu vězení. Zmínil se o tom, že ruští vojáci jsou podezřelí z válečných zločinů během okupace ukrajinského města Buča.
- Na říjnové konferenci Forum 2000 dostal cenu za odvahu a odpovědnost. Převzít ji přijela jeho žena Jevgenia. „Jsem na něj hrdá, že dává svůj silný hlas všem doma v Rusku, které se režim snaží s velkým úsilím utišit. A jsem ráda, že tento hlas teď můžu zesilovat,“ uvedla v děkovné řeči.
Konference Forum 2000 zaměřené na lidská práva a demokracii, kterou zakládal prezident Václav Havel, se Kara-Murza osobně zúčastnil v roce 2016. Loni dostal mezinárodní Cenu Václava Havla za lidská práva, kterou každoročně uděluje Rada Evropy ve spolupráci s Knihovnou Václava Havla a Nadací Charty 77.
Chci se ujistit, že budou slyšet hlasy lidí, kteří to vnímají stejně jako já – ti, kteří chtějí, aby tato válka skončila, a přejí si, aby se Rusko stalo skutečnou demokracií, která nepředstavuje hrozbu sama pro sebe ani pro své sousedy. Věřím, že hlasy těchto lidí musí být slyšet. To je důvod proč o tom budu mluvit.
Jaký to má dopad na vás osobně? Často zmiňujete, že nejste politik, ale různých konferencí už se účastníte roky. Zas a znovu opakujete vzkaz, který chcete zdůraznit.
Upřímně, v současnosti už to není o tom, jak se ohledně toho cítím já. Není to o tom, jestli mám tuhle práci ráda, nebo ne. Je to něco, co musím dělat.
Možná že je to volba, kterou jsem udělala, protože když byl můj muž uvězněn, pomyslela jsem si: Dobře, teď musím být jeho hlas. Nemusela jsem o tom dlouho rozmýšlet, než jsem došla k tomuto rozhodnutí. Udělala jsem to proto, že jsem neviděla jinou možnost.
Vladimirův hlas byl po mnoho let velmi silný, což je jeden z důvodů, proč se v minulosti stal terčem útoků ruských představitelů. Přežil několik vražedných pokusů v letech 2015 a 2017. Myslím si, že to bylo v návaznosti na jeho práci při představování Magnitského zákona všude po světě – jeho cílem bylo zamezit porušování lidských práv. On přežil a pokračoval ve své práci.
Nyní je v trestanecké kolonii, ve vazbě s maximální ostrahou, někde uprostřed Sibiře a byl odsouzen k 25 letům ve vězení. Co nyní mohu dělat jako jeho partnerka, nejlepší kamarádka a ruská občanka – musím pokračovat v jeho práci, volat po dalších sankcích, vyzbrojování Ukrajiny, ale i podpoře ruské občanské společnosti, která chápe, co se děje a bojuje, protestuje.
Protesty ale nejsou příliš vidět. Což je ostatně i jednou z kritik, která směřuje na ruskou společnost – že se dostatečně nevymezuje vůči kremelské vládě.
Ano, můžeme se bavit o absenci masových protestů, ale nesmíme zapomínat na diktát strachu. Mluvíme totiž o totalitárním státu, kde se masové protesty nekonají – a když ano, končí krveprolitím.
To se stalo v Bělorusku před pár lety. Dnes Bělorusové ve velké míře neprotestují – proč? Znamená to, že tam není žádný odpor? Znamená to, že všichni ti lidé zmizeli? Ne, jsou stále tam, ale režim používá tak děsivé taktiky, že jim protestování fakticky znemožňuje.
Ale neznamená to, že by narostla podpora války na Ukrajině nebo režimu samotného. Důležitá je podpora těch, kteří si uvědomují aktuální situaci, pošle jim to nejen vzkaz solidarity, ale také povzbudí další. Ti možná podstoupí riziko a možná se zapojí do nějakých aktivit. Protože tito lidé, kteří žijí v totalitárním státu, mají často pocit, že jsou v tom sami a nic nezmůžou.
Jenom cenzurované dopisy
Jak už zaznělo, Vladimir Kara-Murza byl odsouzen k 25 letům ve vězení a je nyní v trestanecké kolonii někde na Sibiři. Máte zprávy o tom, jak se mu daří? Jste s ním nějak v kontaktu? Nebo je to přísně zakázáno?
Nejsou povolené žádné telefonáty, žádné návštěvy. Svého manžela jsem neviděla od dubna 2022, stejně jako naše děti. Vězňům můžete psát prostřednictvím ruského vězeňského systému, pokud použijete speciální online kanál. Jedná se o systém dopisů vězňům.
Nejtvrdší trest od invaze. Ruský soud potvrdil 25 let vězení pro opozičního politika Kara-Murzu
Číst článek
Což ale, předpokládám, znamená, že si každý může přečíst, co si píšete.
Ano, každý. Prostřednictvím tohoto systému si nepíšeme žádné citlivé informace, protože je to velmi cenzurované.
Kontakt s ním udržuju prostřednictvím právníků, protože ti jsou, díky bohu, jediní, kdo ho mohou navštěvovat. Ujistí se, že je naživu a v pořádku do té míry, jakou umožňuje trestanecká cela na Sibiři.
Pozorujeme ale to, jak se právníci v Rusku dostávají pod tlak. Není to tak dávno, co byli zadrženi tři právníci Alexeje Navalného a mají zůstat ve vazbě do půlky prosince. Ale v Rusku znamená uvalení vazby to, že proti nim pravděpodobně budou vznesena nějaká obvinění.
Přitom jsou právníci ti jediní, kdo mohou zaznamenat, co se skutečně děje – všechny násilnosti, které se vězňům dějí. Nikdo jiný k vězňům nemá přístup, nikdo jiný to nemůže ukázat černé na bílém. Většina případů se totiž odehrává za zavřenými dveřmi.
V jakých podmínkách váš manžel žije? Máte o tom nějaké informace, třeba právě od právníků, kteří ho občas vídají?
Drží ho v kázeňské cele, je velmi obyčejná. Svět ji mohl vidět díky týmu Navalného, který vytvořil model této vězeňské cely, se kterým procestovali několik evropských měst.
Je to cela, která měří tři metry na jeden a půl metru, s postelí, která je přidělaná ke zdi od šesti ráno do devíti večer. Je tam taková zvláštní černá věc, což je jediný kus nábytku, který je vězňům k dispozici během dne. Není tam žádné topení, žádná teplá voda.
Vladimirovi nedovolili stýkat se s dalšími vězni, protože se bojí, že by mohl ovlivnit smýšlení ostatních svými názory. Je to další signál toho, že se současný režim obává jakéhokoliv opozičního hlasu, který by mohl říct pravdu. A to i když jsou za mřížemi a s maximální ostrahou. Cítí potřebu je izolovat.
Sankce jsou ‚převratný nástroj‘
Chtěla bych se nyní pobavit o tématu, které se bezprostředně týká Evropy – o sankcích. Protože Vladimir Kara-Murza sehrál klíčovou roli při tvorbě Magnitského zákona, který se v obměnách přijal v různých zemích, i tady v České republice. Je podle vás tento nástroj používán dostatečně efektivně?
Nejprve asi zdůrazním, že existují dva druhy sankcí – ty, které se týkají konkrétních osob, a pak ty, které se dotýkají ekonomiky a mají vliv na (ruskou) vládu, aby pro ni byla invaze na Ukrajinu bolestivější. Sankce na konkrétní osoby jsou uvalovány na ty, kteří porušují lidská práva. Nyní jsme ve fázi, kdy by měly být obě varianty použity, a to ve velmi širokém měřítku.
Koho nechá Putin zabít příště? Pravidla jsou nepsaná, ale jasná, okusil je nejeden kritik režimu
Číst článek
Pokud se zaměříme na ekonomické sankce, myslím, že jsou efektivní, ale mohly by být víc. Ruská vláda neustále nachází cesty, jak je obcházet. Což ale neznamená, že nejsou účinné, pouze to znamená, že se obcházení sankcí musí zastavit.
Sankce na konkrétní osoby – to je převratný nástroj. Zaměřují se na specifické narušitele lidských práv. To vysílá signál jak Kremlu, tak i ruské populaci, kterou tím netrestají. Svět tím ukazuje: toto jsou kriminálníci. A přivádí je k odpovědnosti. Říká tím, že tito lidé nemohou být souzeni v jejich vlastní zemi, protože je zkorumpovaná, ale to neznamená, že jim může být umožněno využívat privilegia, která jim z toho plynou. Je to velmi mocný nástroj, který má být používán.
Věřím, že osobní odpovědnost a zapojení do zločinů mají být dokázané před tím, než jsou uvaleny sankce, nemůžete sankcionovat někoho pouze proto, že ho nemáte ráda. Ale musí být zřejmé, že z jeho strany docházelo k porušování lidských práv nebo tam jsou jasné vazby na Kreml. Jakmile je tohle evidentní, sankce musí být uvaleny a mají zůstat.
Lidská práva v Rusku
Na unijní sankční seznam byli nedávno zařazeni i lidé, kteří se podíleli na zatýkání právě vašeho manžela. Co tomu říkáte?
Jsem vděčná, je to zadostiučinění. Sankce, za které Vladimir bojoval takovou dobu – sankce, pro které téměř dvakrát zemřel, jsou nyní používány proti těm, kteří porušili jeho práva.
Režim se to ani nepokouší skrývat. Například ve Vladimirově případu soudce Sergej Prigorov, který ho poslal na 25 let do vězení, byl na Magnitského seznamu v USA nebo ve Velké Británii roky.
To je ale náhoda…
Ano. A nejen, že byl na sankčním seznamu, byl sankcionován pro jeho spojení s vraždou Sergeje Magnitského osobně. Soudce Prigorov byl tím, kdo poslal Sergeje do nezákonné vazby v roce 2008. Po zadržení Vladimira byl tento soudce sankcionován i Evropskou unii.
Lidé po celém Rusku demonstrovali proti invazi na Ukrajinu, policie jich zadržela stovky
Číst článek
A ve Vladimirově případu je ještě další osoba – Dmitrij Komnov. Poté, co byl Vladimir zadržen a umístěn do specifického detenčního zařízení v Moskvě, Komnov byl jmenován šéfem tohoto zařízení. Byl zároveň šéfem věznice Butyrka, ve které byl držen Sergej Magnitsky. Komnov byl tím, kdo nařídil jeho mučení a odepřel mu lékařskou pomoc. Což mělo pak za následek, že Sergej zemřel.
Je to osobní? Chová se takto ruský režim právě kvůli aktivitám Vladimira Kara-Murzy, nebo je to opakující se schéma?
Vladimirův případ velmi názorně ukazuje stav lidských práv v Rusku. Musíme porozumět tomu, že to není pouze o něm. Sice je vnímán jako osobní nepřítel Kremlu, kvůli Magnitskému, Borisu Němcovovi, kvůli jeho dlouholeté opozici vůči Vladimiru Putinovi a protože vždycky představoval tvář jiného Ruska na mezinárodních platformách.
Ale represe se ve velké míře dotýkají kohokoliv, kdo jde proti oficiálnímu narativu. Mluvíme o desetitisících lidí. Metody, které používá režim, zahrnují i trestní psychiatrii. Lidé se posílají do psychiatrických nemocnic na posouzení nebo je tam posílají na takzvanou nucenou léčbu. Jenom proto, že ta osoba odmítá přijmout oficiální narativ. Ale kvůli tomu přeci nemusí být blázen.
Je to stát, kdo rozhoduje o tom, kdo je a není „zdravý“, samozřejmě z jeho pohledu. Tohle všechno, co se děje, mě děsí.
Změna uvnitř Ruska
Na tohle se velmi těžko navazuje… Podle toho, co vyprávíte, že se děje v Rusku a jak každý další den neustává válka na Ukrajině, jaký bude další vývoj? Jak by měla nebo mohla vypadat budoucnost skutečně demokratického a svobodného Ruska?
Říct, jak by měla vypadat, je jednoduché. Má to být opravdová federace, protože nyní je to reálně federace pouze na papíře. Moc je v Rusku extrémně centralizovaná – čili moc by měla být decentralizovaná. Skutečná federalizace by se měla projevit v tom, že regiony budou mít právo rozhodovat o vlastních vnitrostátních politikách. Také by samozřejmě měla být chráněna práva minorit.
Rusko by podle mě nemělo být nadále prezidentskou republikou, ve které je všechna moc soustředěna do rukou jedné osoby. Ať už by jí byl kdokoliv.
‚Znal moji českou adresu a čísla sedadel v letadle.‘ Ruská FSB našla adresy novinářek v pražském exilu
Číst článek
Myslím, že není cesta nahradit špatného prezidenta dobrým. Ruským problémem není velké teritorium, ale systém vlády, a to se musí změnit. Proto se musí Rusko stát parlamentní republikou, kde parlament bude skutečným místem pro diskusi a politici tam budou opravdu reprezentovat lidi, kteří je volili.
Dá se toho dosáhnout?
Víte, já si myslím, že změna přichází odspodu nahoru. O osudu země, která se rozkládá přes jedenáct časových pásem, by neměli a nemůžou rozhodovat jen politici, jen oni samostatně. Poptávka po změně má přijít od základů. Proto je z mého pohledu tak zásadní podporovat občanskou společnost v práci, kterou odvádí. A udělat všechno, co je v našich silách, aby mohla pokračovat v oslabování režimu.
V raných devadesátých letech nebyly v Sovětském svazu žádné masové protesty – probíhaly politické represe, byla válka v Afghánistánu. Ale pak se změnila cena ropy, válka v Afghánistánu režim oslabila a ti lidé, kteří chtěli změnu, zahlédli okno příležitosti a pochopili, že pokud vyrazí do ulic v dostatečně velkém počtu, mohou skutečně něčeho dosáhnout.
Věřím, že jsme dnes ve stejné pozici. Cítím, že je tu potenciál, potřebujeme ale vytvořit podmínky pro změnu. Toho můžeme dosáhnout ukrajinským vítězstvím, to bude klíčový faktor. Ale změna v Rusku nastane uvnitř Ruska, nemůže být „přinesena“ zvenčí. Aby byla udržitelná, je potřeba, aby nastala v Rusku.
