Odliv mozků ochuzuje každou zemi. Chci Česku vrátit, co mi dalo, říká vědkyně

Po více než pěti letech působení na Technické univerzitě v Drážďanech, kde se věnovala výuce a výzkumu magneto-termálních jevů, se vrátila do Prahy. Na začátku října tady ve Fyzikálním ústavu Akademie věd ČR otevřela centrum Dioscuri pro spinkaloritroniku a magnoniku, pro nějž v náročném grantovém řízení získala 1,5 milionu eur (bezmála 37 milionů Kč). Bude teď s kolegy hledat cesty, jak snížit rostoucí spotřebu energie v informačních technologiích.

Pro mne nejdůležitější je pak určitá svoboda a možnost si dělat věci po svém. V tomto směru se v Česku cítím lépe.

Když český vědec najde uplatnění ve světě, obvykle se už domů dvakrát nehrne. Jak to, že vy jste se teď vrátila?

Je pravda, že vědců, kteří už nepočítají s návratem domů, je poměrně hodně. A to není úplně dobře. Myslím si, že „brain drain“ ochuzuje každou zemi. Pro mě je důležitý kontakt s místem, odkud pocházím, cítím se jím být také ovlivněná. Když se teď vracím, mám skutečně pocit, že bude fajn pomáhat téhle zemi se zlepšovat. A to, co mi dala, jí vrátit.

Páni, tak to jste mě zaskočila. Domnívala jsem se, že vaše generace nějakou sounáležitost se zemí vůbec neprožívá. A vy chcete vracet, co vám dala.

Nevím, jak moje generace, ale já to prožívám.

Spousta vašich vrstevníků zůstává v zahraničí z pragmatických důvodů, mají tam lepší podmínky k práci i životu. Vy je nepotřebujete?

Helena Reichlová

Tomáš Nosil

Experimentální fyzička získala doktorát v oboru antiferomagnetické spintroniky na Univerzitě Karlově a ve Fyzikálním ústavu AV ČR. Během doktorských studií strávila určité období na Ohio State University jako stipendistka Fulbrightovy nadace.

Téměř pět let pak působila na Technické univerzitě v Drážďanech, její primární výzkumný zájem se posunul směrem k magneto-termálním jevům a oboru spinkaloritroniky, který teď rozvíjí v pražském Fyzikálním ústavu AV ČR při realizaci programu Dioscuri. Na něj získala 1,5 milionu eur od německé a české vlády.

Je otázka, co jsou lepší podmínky. Platové ohodnocení? Tak to je samozřejmě v Německu lepší, stejně jako je tam víc peněz na vybavení laboratoří, na výzkum, nicméně i v Česku už můžete sehnat dostatečně dobré financování. Pro mne nejdůležitější je pak určitá svoboda a možnost si dělat věci po svém. V tomto směru se tady cítím lépe. Komfortněji.

Co na stěhování do Prahy říkal váš partner? Pochází z rakouského Lince, ne?

Když jsme porovnávali země, ve kterých se nám dobře žije, Čechy se ukázaly být příjemným kompromisem. A když jsme v Praze, máme blízko k oběma rodinám.

Potkali jste se ve vědě?

Na sjezdovce. Ale vzápětí jsme zjistili, že jsme tam také oba na vědecké konferenci, že oba děláme fyziku a máme mnoho společného. A už nám to zůstalo.

Takže spolupracujete?

Postupem času jsme se k sobě přiblížili i pracovně, což je důležitý faktor. Ne že bychom spolupracovali každý den, ale určitě se každý den podporujeme. Když tohle nemáte, je to ve vědě velmi těžké.

Pokud člověk chce vědu posouvat, nemůže vycházet jen z toho, co ho naučili doma, protože pak nepřinese žádný svěží vítr.

Mimochodem, jak se to přihodí, že se mladá dívka rozhodne pro vědecký výzkum? Vyrůstala jste s touhou být jako Marie Curie?

Spíš bych řekla, že jsem tomu nechala volný průběh. Bavila mě fyzika, rodiče říkali, že je to vlastně fajn ji studovat a že se později mohu rozhodnout, co se mi bude líbit.

Jak jde dohromady byznys a medicína? Dočtete se v novém Finmagu

Zdroj: Finmag

MEDICÍNA A BYZNYS

Jak venkovští praktici nepřicházejí o iluze • Ženy mění medicínu • Nejstarší pražská nemocnice objektivem Alžběty Jungrové • Nejdražší léky na světě • Obézních přibývá, Česko dohání USA.

BYZNYS JE HRA

„Investice do umění se do tabulek nevtěsná,“ říká Pavlína Pudil z Kunsthalle • Nejdražší materiál roku 2023? Hrst štěrku z vesmíru za miliardu dolarů • Ekologie musí být podle Tomáš Nemravy, výrobce dřevěných domů, ekonomická.

---

Koupit Finmag

Nezlehčujete to trochu? Musela jste mít přinejmenším nadání pro matematické vědy.

Je dobré, když člověku jde matematika a fyzika, ale myslím, že ve výsledku rozhoduje, jestli jste schopna se pro něco nadchnout a třeba studium dokončit. Spousta jiných lidí by byla taky excelentní, jen kdyby se nevzdávali.

A co předpoklady k vědecké práci? Určitě je potřeba systematičnost, schopnost vytváření hypotéz.

Když si osvojíte určité informace o fyzikálních principech, myslím, že – stejně jako většina lidí – je pak dokážete propojit a říct si: „A co kdybychom zkusili změřit tohle v tomhle?“ Věda není zase taková věda! Mně uhranulo akademické prostředí, všichni ti nadšení idealisté, kteří jsou motivováni vnitřní zvědavostí a prostě musí objevovat. To se mi líbilo, a tak jsem studovala dál a dál a pak spíš přirozeně navázala v akademické dráze.

To znamená, že jste doktorát dělala ještě v Česku?

Jsem dost do světa. Už během magisterského studia jsem strávila jeden rok ve Štrasburku. Právě tam jsem se dozvěděla o spintronice, což mě nasměrovalo zpět na pražský Fyzikální ústav, který se jí zabývá dlouhodobě. Připravovala jsem se na doktorát a při tom jsem získala stipendium od Fulbrightovy nadace. Jela jsem tedy na rok do Ohia, doktorát jsem dokončila v Praze, ale to už jsem věděla, že na „postdoc“ chci zase ven.

Proč?

Pokud člověk chce vědu posouvat, nemůže vycházet jen z toho, co ho naučili doma, protože pak nepřinese žádný svěží vítr, žádné nové nápady, žádné kontakty. Zvláště ve vědě je tohle důležité. Člověk musí uspět někde jinde, musí tam být schopen získat informace a obhájit výsledky. Chápu, proč je akademická mobilita často jednou z podmínek, které musíte splnit, když se ucházíte o grant.

Žádosti o stipendia, granty. To jsou alfa a omega kariéry současných vědců, že?

Během doktorátu si tvoříte první síť kontaktů a ta je klíčová, když hledáte pracovní uplatnění. Napíšete lidem, které znáte, a dostanete třeba odpověď: „Bylo by skvělé spolupracovat, ale my v tuhle chvíli na tebe nemáme peníze.“ A tak dojde, jak říkáte, na žádosti o granty či stipendia, přihlášky k výběrovým řízením, do soutěží. Vždycky musíte zpracovat projekt, jasně sepsat, co chcete dělat, proč jste ten správný člověk, který to má dělat… Když začínáte, většinou žádáte jenom peníze pro sebe. Ale vědec v mém věku už žádá o granty i proto, aby si mohl najmout spolupracovníky.

Základní výzkum má v dlouhodobém horizontu pro společnost obrovský význam, není to ale něco, co by se mohlo vyplatit soukromé firmě.

Je pravda, že doktorand je všude na světě za levnou námezdní sílu v laboratoři?

Já osobně si nemohla stěžovat. Jako doktorand jsem měla v Americe vlastní financování a byla jsem v prestižním programu, takže jsem měla podmínky o dost lepší než moji kolegové. Ale všeobecně platí, že doktorandští studenti jsou dělníci vědy a v USA občas pracují 12 hodin, víkendy nevíkendy a za směšné platy. Nedávno mi jeden kolega z Kalifornie líčil, že mají potíže si na univerzitě udržet doktorandy. Přetahují jim je totiž technologické firmy ze Silicon Valley, které nabízejí zajímavé vědecké projekty a nesrovnatelně vyšší platy.

Tomáš Nosil

Tomáš Nosil

Další obrázky v galerii (4)

Říkáte to tak, že je jasné, že o smyslu práce na univerzitách ale nepochybujete.

Na univerzitě děláme třeba na pěti výzkumech a jen jeden se nakonec ukáže být perspektivní. Zbývající čtyři zapadnou, zůstanou „u ledu“. Ale třeba je někdo využije za dvacet, padesát let? Myslím, že základní výzkum má v dlouhodobém horizontu pro společnost obrovský význam, není to ale něco, co by se mohlo vyplatit soukromé firmě.

Cítíte se tedy svobodnější, než byste byla v Silicon Valley?

Máme možnost porozumět věci či tématu do detailu a neřešit, jestli se to vyplatí. Jsem šťastná, že přesně tento typ výzkumu financuje například program Dioscuri, který se nám podařilo získat.

Petra Szeszula

Startupy pomáhají vědě zlepšit životy, říká pěstitelka umělých „minimozků“

Vědkyně Petra Szeszula opustila akademické prostředí, aby mohla zakládat biotechnologické startupy. Pěstuje i „minimozky“ a chce řešit výzvy, které mají přímý dopad na lidské životy. „Baví mě propojovat svět vědy a byznysu. Startupy jsou i nejrychlejší cesta, jak na základě vědy zlepšovat život lidí,“ říká.

A co se vám tedy s tím programem podařilo získat?

Musím zdůraznit, že se to povedlo díky Ministerstvu školství ČR, německé vládě a Společnosti Maxe Plancka. Je to, v jistém smyslu, hrozně idealistický program, který inicioval Martin Stratmann, někdejší ředitel Společnosti Maxe Plancka. Uvědomil si totiž, že ze zemí, jako jsou Polsko nebo Česko, odcházejí vědci a zůstávají často trvale v Německu. Přitom je známo, že v prestižních evropských grantových řízeních nejsou Česko nebo Polsko moc úspěšné. A tak si řekl, že je to třeba změnit. A společně s německou a českou vládou dali dohromady peníze. Cílem je najít vědce, kteří když obhájí excelentní projekt a budou jej chtít realizovat v Česku, dostanou finance ve stejném rozsahu, jako kdyby zůstali v Německu.

Musela jste obhájit výjimečný projekt. Můžete mi, naprostému laikovi, vysvětlit, o čem budete bádat?

Ono to má víc rovin, ale ta hlavní se týká energetické náročnosti elektronických zařízení. Tento obrovský exponenciální nárůst spotřeby energie souvisí se sdílením dat, s tím, jak se vytvářejí, nahrávají, kopírují. Předpovědi, jak se to bude dál vyvíjet, jsou často velmi strašidelné, jindy méně strašidelné, ale že to bude růst, na tom se všichni shodnou. Obavy také vzbuzuje nový energetický žrout – umělá inteligence, která zasahuje do dalších a dalších oborů.

Co s tím? Hledáme nové elektronické součástky. Ve stávajících se elektrony pohybují, narážejí do sebe a tím dochází k zahřívání. Vzpomeňte si, jak se vám někdy rozpaluje telefon nebo počítač. A my se snažíme – za prvé: omezit pohyb elektronů, a tedy zabránit zahřívání. A za druhé odpovědět na otázku: Když už se produkuje tohle odpadní teplo, nemůžeme jej využít, a to nejlépe zase k nějaké elektronické funkci? Prostě teplo zrecyklovat?

(…)

Zaujalo? Zbytek rozhovoru si můžete přečíst v novém čísle tištěného Finmagu. Dozvíte se v něm třeba to, kdy se podle Heleny Reichlové promítnou výsledky jejího výzkumu v praxi, jak je to se zastoupením žen ve vědě a jak se dá spojit rodinný život s kariérou vědkyně.

Kam dál? Tištěný Finmag na webu:

• Míza plná života. Český „tolkienovský“ nápoj sklízí uznání i za oceánem
• Cestovní kancelář Ježíš Kristus. Jak církev vybudovala dokonalý byznys
• „Toho Picassa jsem neměl prodávat.“ Jak se buduje sbírka 20 tisíc artefaktů
• Kecy o bohémství jsou na nic, musíte makat, říká o podnikání v umění Krajc
• Základ byrokracie. Jak vznikl kopírák a proč se ho soudruzi drželi zuby nehty?

Jak jde dohromady byznys a medicína? Dočtete se v novém Finmagu

Je medicína byznys? Jak pro koho. „Frustraci mladých lékařů chápu. Nemají ani na chůvu, aby jim pohlídala děti, když pracují,“ říká přednosta chirurgické kliniky Robert Lischke.

Zdroj: Finmag

MEDICÍNA A BYZNYS

Jak venkovští praktici nepřicházejí o iluze • Ženy mění medicínu • Nejstarší pražská nemocnice objektivem Alžběty Jungrové • Nejdražší léky na světě • Obézních přibývá, Česko dohání USA.

BYZNYS JE HRA

„Investice do umění se do tabulek nevtěsná,“ říká Pavlína Pudil z Kunsthalle • Nejdražší materiál roku 2023? Hrst štěrku z vesmíru za miliardu dolarů • Ekologie musí být podle Tomáš Nemravy, výrobce dřevěných domů, ekonomická.

Koupit Finmag