Vulkanolog Brož míří do Evropské kosmické agentury. ‚Nestává se často, že ovlivníte vesmírný výzkum,‘ říká
Evropská kosmická agentura (ESA), jejíž členem je 22 zemí včetně Česka, přivítá od příštího roku do svých řad vědce a planetárního vulkanologa Petra Brože. Ten se zapojí do pracovní skupiny, která hodnotí a doporučuje nové vesmírné mise. „Sedíte tam, kde se to peče a odkud máte fakt možnost potenciálně ovlivnit podobu evropského výzkumu Sluneční soustavy,“ popsal Brož své pocity pro iROZHLAS.cz v Geofyzikálním ústavu Akademie věd.
K čemu ESA potřebuje rady od vulkanologa?
Když chcete poslat sondu na průzkum Sluneční soustavy, tak máte spoustu možností, co dělat. Jsou lidé, kteří protežují, aby se zkoumali plynní obři, pak máte lidi, kteří chtějí zkoumat třeba magnetická pole planet a jsou lidé, kteří chtějí zkoumat něco na jejich povrchu.
Petr Brož
Mgr. Petr Brož, Ph.D. se od roku 2010 věnuje výzkumu sopečné činnosti na planetách a měsících ve Sluneční soustavě a působí na Geofyzikálním ústavu Akademie věd ČR. Zaměřuje se na vulkanické jevy na povrchu Marsu. Je laureátem Prémie Otto Wichterleho a Ceny Nadání Josefa, Marie a Zdenky Hlávkových. Vědu také popularizuje, a to nejenom přednáškami pro veřejnost, či populárně-naučnými články, ale i knihami pro děti.
Potřebujete proto mít co nejširší záběr odborníků a odbornic z vědecké komunity, aby nedocházelo k tomu, že to ovládne jedna skupina a všechny další sondy budou zkoumat například jenom řeky na povrchu Marsu.
Čím víc máte různých „divných“ profesí, tak tím máte větší šanci, že to bude reprezentovat vůli komunity.
Jako vulkanolog zastupuju lidi, které zajímá a chtějí zkoumat, jak se vám třeba utváří pevný povrchy planet Merkuru, Venuše, Země, Marsu, i včetně Měsíce, který je v řadě ohledů planetám podobný.
Na síti X jste napsal: „plat mi nenaroste, ale naopak budu mít mnohem více práce“. Co to bude obnášet?
V první fázi to znamená minimálně čtyřikrát ročně cestovat do Holandska, do centrály ESA ESTEC, k jedno- nebo dvoudenním zasedáním.
Samozřejmě tam nemůžete přiletět a říct: „Teď jsem tady a všechno se to dozvím“. Znamená to spoustu čtení, protože před každým setkáním dostanete spoustu návrhů misí nebo různých dokumentů. Musíte si nastudovat problematiku, která se právě bude řešit.
Co jste musel absolvovat, aby vás vybrali?
Absolvoval jsem schůzku se sekretářem této konkrétní pracovní skupiny, na které se mě ptali, jestli bych měl zájem. Musel jsem se představit, co dělám, v čem mám expertizu a podobně.
Nicméně já jsem se do tohoto orgánu dostal nikoliv, že bych o to sám usiloval, ale že mě někdo ze současných členů doporučil jako svého nástupce.
Pomohlo mi samozřejmě i to, že jsem ze země bývalého východního bloku. Stále ještě není úplně tak četné, abychom měli v této části světa rozvinutou planetologickou scénu.
Máte tady spoustu skvělých týmů: na Ústavu fyziky a atmosféry je skupina okolo Ondřeje Santolíka, nebo třeba na Matfyzu skupina okolo Marie Běhounkové jsou skvělí planetologové.
Potřebujete ale další lidi. Ze skupiny Ondřeje Santolíka tam už byl Jan Souček, takže se teď nabírá nová mladá krev.
Máte tušení, kdo vás nominoval?
Tušení mám, ale samozřejmě to říkat nebudu. S jedním člověkem, který tam sedí, mám dlouhodobou spolupráci. Myslím, že vítr foukal od něj.
Co zkoumat?
Máte misi, kterou byste během svého období rád podpořil?
To se dostaneme do strašně šalamounských odpovědí. Správně vám nesmím říct vůbec nic, protože jsem musel podepsat dokument, že o procesu, výběru nebo konkrétních věcech nesmíme veřejně mluvit.
A druhá věc je, že já můžu mít své preference, ale až budeme rozhodovat, tak byste měl hodnotit na základě kvality předložených návrhů a argumentů, které zazní na schůzkách.
Je to stejné, když hodnotíte granty. Taky se může stát, že někdo zkoumá něco, co je vám odborně blízké, ale když vidíte, že ten návrh je strašný, má chyby, nejsou tam dotažené věci, tak musíte říct: „Poletí to někam jinam, je to mnohem lepší, líp připravený“. Máte se řídit kvalitou návrhu, ne tím, co chci zrovna já.
Význam poradní skupiny ESA
Pracovní skupina, která se specializuje na průzkum Sluneční soustavy, prochází návrhy misí, které by mohla ESA schválit a vypravit. Svá doporučení předává vědeckému výboru, který je přímo vázán na nejvyšší orgán agentury – radu. Pracovní skupiny mají reprezentovat vědeckou komunitu v Evropě, jsou proto tvořeny vědci z členských zemí s různými specializacemi. Počet členů jedné skupiny se pohybuje od desíti do dvanácti a vykonávají mandát po dobu tří let.
Nebudeme se tedy bavit o návrzích, ale pokud byste měl vybrat problematiku, kterou byste rád podpořil, o co by šlo?
V ideálním světě bych byl rád, aby někdo navrhnul sondu, která poletí podpořit nebo vyvrátit, některou z mých teorií o povrchu Marsu nebo o „kopečcích“, které jsem tam zkoumal – já si myslím, že to jsou sopky, někdo zase ne, tak bych chtěl ukázat, kdo z nás má pravdu.
Ale to se nestane. Aspekt vědy, který zkoumám já, je strašně vyhraněný. Když tam poletí sonda, tak bude zkoumat něco mnohem širšího s větším přesahem.
Baví mě procesy na planetách, které mají pevný povrch, takže bych byl rád, kdybych viděl víc takovýchto sond, ale chápu, že třeba u plynných obrů u Uranu a Neptunu, se strašně dlouho nebylo. I kdyby se podařilo poslat Evropě sondu tam, tak by to bylo naprosto super.
10. října jste byl na setkání této skupiny v Holandsku jako pozorovatel. Jak to probíhalo?
Ráno jsme přišli do centrály ESA, vystáli jsme obrovitánsky dlouhou frontu na bezpečnostní kontrolu, kde ověřili, že jsme ti, kdo jsme. Naštěstí tohle příště odpadne, protože od příští návštěvy dostaneme kartičky, že jsme zaměstnanci ESA.
Potom jsme se uchýlili do místnosti, kde nás pozorovatelů sedělo víc než obvykle, takže ten mítink byla dvakrát větší – bylo nás tam 16 až 20. Začala se diskutovat agenda, která byla na řadě.
Nemůžu jít přesně do detailů, co se tam diskutovalo. Seděla tam ale velká jména evropské vesmírné vědy, takže bylo zajímavé sledovat tu názorovou výměnu, když se občas dostali do pře, nebo když spolu naopak souzněli.
Z těch diskusí vidíte, jak se na nějaký problém trápící výzkumníky formuje stanovisko, které se pak snaží být uhlazeno do diplomatické formy. To aby to nikoho neurazilo, přestože často musíte říct něco nepříjemného.
Sedíte tam, kde se to děje, kde se to peče, odkud máte fakt možnost potenciálně ovlivnit podobu evropského výzkumu Sluneční soustavy.
Je to pro vás výzva?
Je to zajímavé. Výzva je v tom, že se musíte překonávat a číst si o věcech, které vás ne vždy musí úplně zajímat, ale chápete, že mají větší přesah. Podle mě se nestává často, že máte možnost ovlivnit takhle zajímavou věc ve vašem oboru.
Země vs. ostatní planety
Když se posuneme dál: V čem se vlastně liší sopečná činnost na Zemi a na jiných planetách?
To je strašně široká otázka. Začněme tímto: myslíte si, že když dochází k sopečným erupcím na souši a pod mořem, tak vypadají stejně?
Nevypadají?
Správně. A teď si vezměte, že když na jiných tělesech změníte gravitaci, atmosférický tlak, tak se dostáváte k tomu, že se vám to začne měnit celé. Stejně tak, když máte sopku pod ledovcem, tak bude vypadat jinak, než když je pod mořem. Na souši bude vypadat sopka jinak, než na povrchu Marsu, kde skoro nemáte atmosférický tlak.
Evropský ‚supervulkán‘ je neklidný, hýbe zemí. Kde je a kdy se může probudit
Číst článek
Takže ano, sopečná činnost na jednotlivých tělesech může vypadat úplně jinak. Přesto ale má něco společného, protože vám vždycky na povrch vystupuje magma, které má v sobě sopečné plyny, může se rozlévat jako lávový proud, nebo se bude trhat na malé kousíčky.
Na vulkanologii z pohledu planetologie je zajímavé, že se musíte snažit pochopit, jak to funguje na všech tělesech. Když budete mít model, který chcete, aby vám dobře předpovídal něco na Zemi, a chcete zjistit, jestli funguje správně, tak musí fungovat i na jiných planetách.
Pomáhá to i zlepšovat pochopení sopečné činnosti tady na Zemi. To může mít dopad, když budete chtít zvyšovat bezpečnost lidí v okolí sopek.
Co se týče planet v naší Sluneční soustavě, tak máme celkem dobré technologické možnosti, jak je zkoumat. Co mimo naši Sluneční soustavu? Jak můžeme z tohoto pohledu zkoumat exoplanety?
Exoplanety budou mít také kamenité povrchy. Můžou být hmotnější než Země, můžou být menší, teplejší, chladnější… cokoliv si vymyslíte, tak bude někde možné.
Se současným stupněm technologií začínáme být schopni u některých exoplanet zkoumat atmosféry. Na základě složení atmosféry můžete pak začít spekulovat, že tam probíhá aktivní sopečná činnost. Proč to tak je? Protože když tady bouchne sopka, tak se do atmosféry vyvrhne obrovitánské množství oxidu uhličitého, vodní páry a oxidu siřičitého.
Bezprecedentní manévr ESA: agentura navedla zpět na Zem družici, která k tomu nebyla určena
Číst článek
Když budete někde detekovat oxid siřičitý, tak můžete říct: „aha, tady možná bouchla sopka“. Problém je ten, že u exoplanet, dokud neuvidíte povrch, tak se musíte ptát: „nemohl se tam oxid siřičitý dostat jinak? Nevypustili ho třeba mimozemšťani?“
Z pohledu planetární vulkanologie je sice zajímavé o exoplanetách přemýšlet, ale vůbec se neodvažuji odhadovat, jak dlouho bude trvat, než někdo někdy uvidí povrch exoplanety.
V rozhovoru pro Český rozhlas jste dříve zmínil, že chcete pro nějaký časopis upéct bábovku, která by připomínala sopku. Už se vám někdo ozval?
Neozval (směje se). Tohle je jedna z mála věcí, kterou se mi nikdy nepodařilo zrealizovat a vnitřně mě to mrzí. Přijde mi to zajímavý, že nikdo z lifestylových časopisů po tom neskočí, protože to má přesah.
Nebude za tím hluboká věda. Budete mít nabarvený moučník ve tvaru sopky, který když se rozřízne, tak z něj vyteče poleva. Za mě je to skvělý nápad na nedělní povídání a časopis k tomu může dohodit tři věty: tady máte magma a tak dál. Někdy to musím zkusit profouknout.
