Podzim se chlubí barevným šatem a svým šouravým krokem blíží se paní zima. Říjen je na sklonku a před námi první listopadové dny, ve kterých na Dušičky vzpomínáme na naše zemřelé. Dnes tyto dny známe především jako křesťanské svátky: Den všech svatých a Den všech zemřelých. Avšak tak jako mnoho jiných svátků má původ v pohanské tradici, není tomu jinak s těmito, které se vžily jako Dušičky. Podívejme se tedy na původ tradice, jak ji zachovávali staří Slované.
Podle jedné tradice slovanské věrouky mohli se lidé i zvířata vrátit po smrti jako duchové. Podle antropologů navíc Slovani věřili, že v lidských bytostech existuje více jak jeden prvek duše či ducha. V lidovém pojetí se rozlišovaly zejména dvě formy: duše já – myšlenky, vlastní vědomí, které sídlí v hlavě, duše života – dech životní síly, který sídlí v srdci nebo břiše. Jedna z těchto duší byla reinkarnována díky tzv. nebeskému okraji nebo Stromu předků a vrací se do světa znovuzrozena v jiné podobě. Zatímco druhá duše putuje jako stín do podsvětí, které se nazývá Náva a zde se setkává se všemi předky. Během roku existuje několik svátků, kdy je nutné předky uctít. Nejvýznamnějším původním slovanským svátkem je Den Návy nazývaný též podzimní Dziady, Dědy nebo Rusalčin velikden. Slovanské oslavy se na našem území na mnoha místech překrývaly s keltským svátkem Samain. Bohové, které Slované se svátkem Návy spojovali, byli Veles – bůh mrtvých a vládce podsvětí, Morena a Rod – ochránce rodiny a celého rodu.
Jaký je tedy hlavní duchovní podtext svátku Návy? Věřilo se, že právě tehdy se otevírají brány Návy. Brány poté zůstaly až do prvního kohoutího zakokrhání rozevřeny dokořán. Duše mrtvých bloudily světem živých a hledaly své dřívější pozemské příbytky. Proto bylo tradicí zapalovat ohně a svíce. Svíce za okny domů vložené do vydlabaných řep ukazovala mrtvým správnou cestu. Ohně zapalované na křižovatkách a místech, kde byl pohřben člověk, který zemřel násilnou smrtí, zase chránily živé před zlými duchy a nechtěnými navrátilci do světa živých. Oheň zároveň vnímali jako očistný symbol. Celý svátek byl tak důležitý pro upamatování se na koloběh života a smrti. Připomínkou toho, že odcházející stáří je vždy nahrazováno začátkem nového zrození. Tradic, které se zachovávaly u slovanských národů, najdeme mnoho. Jistě o mnohých ani neexistují písemné záznamy. Podle jedné z tradic odcházely rodiny společně oslavovat s mrtvými předky na jejich hroby. Tady se konaly hostiny a část jídel a pití se ponechávala také k nasycení duší.
Jan Máchal v knize Bájesloví slovanské popisuje oslavy předků následovně: „Dziady podzimní či dmitrovské konají se v sobotu před 26. říjnem (rusk. kalendáře), v době, kdy polní práce jsou ukončeny a po šťastné sklizni zavládl blahobyt v domě. Již v pátek před dziady zametá se dvůr a uklízí se hospodářské nářadí, aby bylo vše v nejlepším pořádku. Zabíjí se dobytče, které hospodář hned po jaru k hodům dědovsikým určil. Ženy chystají pokrmy, devět až patnáct jídel, myjí stůl a lavice, zejména čistí čestné místo ve světnici — kout v zápecí. Hojnost chutných pokrmů a pořádek v domě láká prý duše zemřelých předků a působí jim radost. Připravy k důstojným hodům konají se také v sobotu. V podvečer myjí se domácí v lázni a po umytí staví tam na lavici vědro čisté vody s novým věchtem pro dědy. Večer shromáždí se členové rodiny a pozvaní příbuzní ve svátečním oděvu ve světnici. Hospodář zapaluje svíci nad koutem, modlí se a po modlitbě zhasí svíci. Všichni posadí se za stůl pokrytý pokrmy a nápoji. Hospodář zve zemřelé dědy k hodům takto:
Svatí dědové, zveme vás, svatí dědové, pojďte k nám jísti vše, co Bůh dal, co já vám obětuji, čímkoli chata bohatá. Svatí dědové, prosím vás, pojďte, leťte k nám!
Poté nalije hospodář číšku vodky tak, aby přes kraj vyteklo několik kapek na ubrus — pro dědy a vypije. Po něm pijí ostatní, ulívajíce část na stůl. Nežli se začne jísti, hospodář odloží část každého jídla na zvláštní talíř, který se staví na okno — pro dědy. Někde již před večeří oddělila hospodyně pro ně na lavičku proti peci část jídel v témž pořádku, v jakém se budou podávati na stůl. Lžíce po každém jídle kladou se na stůl, aby jich mohli také dědové užívati. Často i jednotlivci část každého jídla oddělují pro dědy. Při jídle jsou všichni zamlklí a tiší. Každé zavanutí větru, zašelestění suchého listí, zjev noční babočky pokládá se za neklamné znamení příchodu dědů. Hovoří se úryvkovitě, přičemž se vzpomíná hlavně předkův a jejich činnosti. Po bohaté večeři loučí se přítomní s dědy takto:
Svatí dědové, vy jste přiletěli, pili a jedli, leťte nyní domů ! Řekněte, čeho vám ještě třeba? A lépe, leťte do nebe!
Pokrmy určené pro dědy nechávají se na stole a druhý den rozdávají se chudým.
Během celých oslav platily určité zákazy. Aby duše nebyly vystrašeny, bylo zakázáno hlasité chování během hostiny, náhlé vstávání od stolu. Nesměla se voda po umytí nádobí vylévat okny, protože hrozilo, že by byla polita duše, která tam stojí. Zakázáno bylo také šití, tkaní nebo předení, aby se duše nezamotaly a neuvízly v tomto světě. Nesměly se také zapalovat ohně v peci, protože se tudy mohly navracet duše na místo svého bydliště. Pokud nebylo nic ze zákazů porušeno a duše byly řádně uctěny a pohoštěny, mohla se rodina těšit na šťastný plodný rok.
Dalšími zvyky, které se na tento svátek dodržovaly, bylo pečení tzv. „dušiček“, které měly připomínat kosti mrtvých. Ty se rozdávaly pocestným žebrákům, kteří byly vnímáni jako posvátní prostřednící mezi živými a mrtvými. Dostávaly je také děti, které chodily tou dobou po koledě. Při rituálech se zase používaly masky nazývané Karabozski, které živé měly ochránit před zlými duchy.
Jaký je nakonec důvod, proč se tento pohanský svátek dostal i do křesťanského kalendáře? Těch je hned několik. Především víra v předky a snaha si je naklonit byla tak silně zakořeněna, že ji nebylo možné jednoduše zakázat. Dalším důvodem bylo oslavit pád pohanského Pantheonu a vítězství Bohorodice. Přesto, že z původních zvyků se již téměř nic v povědomí běžných lidí neudrželo, zapalování svíc a zdobení hrobů dokládá, že důležitost těch, co nás předešli v životě přeživších, je stále velmi silná.
Zdroj fotografií: www.depositphotos.com
