Wellness pobyt v hotelu? Ne. Děsivá exkurze do jiného století.

Harmonie. Už jen to jméno. No řekněte sami, pohoda z reklamních fotek jen dýchá. Ta krása, ten luxus.

Zarezervovala jsem dvoulůžkový pokoj ve výhodné nabídce krátkého, podzimního pobytu nazvaného Říjnový wellness. Polopenze, wi-fi zdarma, neomezený vstup do sauny, whirlpoolu, i do zážitkového bazénu. Báječné!

Příjezd. Parkujeme u hotelu a míříme k budově s nápisem Harmonie, k vysněné oáze klidu:

Zvolna připouštíme vlastní omyl, něco tu nehraje. Asi jsme dobyly špatný hrad. Po usilovné námaze zjišťujeme, že se o kus dál nachází další objekt. Taktéž nese název Harmonie, a tak ho osídlujeme.

Jsme řádně ubytovány, naši radost kalí snad jen drobné vady na kráse. Kompozice jistě potěší milovníky retra, pamětníky ROH a Dovolené s Andělem:

Čas na bazén, wellness a saunu. Dozvídáme se, že pod reklamním pojmem "neomezený vstup", se skrývá povinnost zarezervovat si přesně daný čas, aby se mohli všichni hezky prostřídat. Rychle zvažujeme naše šance, neboť parkoviště čítá místa pro dvě stě aut, a tabulky na chodbách informují o více jak čtyřech stovkách pokojů. Paní nás uklidňuje. Bazén pojme celých dvacet osob a do sauny prý nikdo nechce. Jupí:

Večeře. Dozvídáme se, že spočívá v jedné jediné, pevně dané porci teplého jídla, bez možnosti výběru. Těšíme se na kulinářský zážitek, reklamní fotky slibovaly vysokou gastronomii. Brzy zjišťujeme, že tento pojem splňuje pouze fakt, že se jídelna nachází na vrcholku schodiště, což je opravdu vysoko. Jsme ušetřeny poposedávání na místě v očekávání číšníka, večeře je pojata jako zážitek se vzpomínkou na výdejnu v klasické závodní kantýně, či školní jídelně.  Chybí snad jen legendární plastový tác a čepovaný čaj s cukrem. Nabídku pozvedá plejáda kompotů jak z osmdesátek, leč s díky je odmítáme. Nemůžeme se dočkat, co nám paní kuchařka umělecky naaranžuje na talíř. Řeknu vám, to je taková krása, že se to ani slovy popsat nedá:

Pokud někdo váhá, o co se jedná, tak vězte, že jde o kejdu z brambor, masa a oleje. Zachytila jsem bohužel již rozjedenou porci, ale přísahám, že se od původního vzhledu příliš neliší. Ač jsem nedojedla, trávím zbytky doposud.

Nastává poslední fáze dne, klid na pokoji, což je pro dvě strhané matky samostatnou definicí slova wellness. Vytahujeme notebook, zapínáme Netflix. Konečně chvíle, kdy se s nikým nemusíme dělit o ovladač, kdy na nás při žehlení nechrochtá prasátko Pepa. Naše chvíle a filmy pro dospělé. Leč smůla. Wi-fi zdarma si můžeme bez obav užít pouze u recepčního pultíku, na baru, či v restauraci. Na pokoji nikoliv, signál je slabý. Od zaměstnance na recepci dostáváme radu, že příště musíme lépe číst.

Zástupkyně vedení se diví, co bychom chtěly a tvrdí, že wi-fi na pokoji rozhodně není standard. Nehádáme se. V letech, v nichž uvízl tento hotel, totiž wi-fi bezpochyby vůbec neexistuje.

Je ráno. Stojíme v řadě na rohlík. Váhám mezi talířem, co je mokrý, a co je flekatý, odháním mouchy z oschlé šunky a nabírám si míchaná vejce čeřená vodou. Místo džusu je k dispozici pouze žlutá, chemická šťáva, nejspíš Jupík, spíš však Hopík.

Vzdáváme to, balíme se. Prosíme o pohovor s ředitelem hotelu, rádi bychom mu ukázaly fotky a zeptaly se na možné alternativy řešení. K dispozici je však pouze zástupkyně, která se ptá, kde jsme snímky pořídily, protože některá místa hotelu prý vůbec nepoznává. Chápeme.

Jsme nuceny zaplatit plnou částku za absolvovanou noc, ale je nám dovoleno stornovat zbytek pobytu a uprchnout. Za to jsme opravdu vděčné a okamžik, kdy ztrácíme hotel Harmonie z dohledu, patří jednoznačně k nejhezčím zážitkům celých uplynulých osmnácti hodin.

Naše žádost o navrácení peněz byla zamítnuta, printscreen s celým odůvodněním přikládám:

A to je vše přátelé. Pokud byste stáli o harmonickou dovolenou, hotel Harmonie vám vřele nedoporučuji.