Kašík, Honzátko a Rošický. Jaký smysl pro odboj mělo zabití tří lidí?

Pátrání po smyslu oběti Oldřicha Kašíka, Jaroslava Honzátka a Josefa Rošického by se dalo shrnout do otázky, kdy je vražda nebo zabití kriminálním činem, za který by měl následovat trest – a kdy odbojovým činem, za který je možné očekávat uznání?

Čtěte také

Příběh Zbyňka Janaty a Václava Švédy nekončí happyendem, do Berlína nedošli

Když byl v roce 2003 proveden zřejmě zatím poslední seriózní výzkum veřejného mínění na toto téma, 55 procent dotázaných odpovědělo, že „bratři Mašínové jsou vrazi“. Asi 30 procent dotázaných se přiklonilo k názoru, že Mašínové mají být označováni za hrdiny.

Že Češi spíše nejsou nakloněni myšlence ozbrojeného odporu proti komunismu, dokazuje další údaj: k tvrzení, že proti komunistickému režimu se měly využít všechny prostředky, se přihlásilo jen 15 procent respondentů. Podle dalších údajů agentury STEM asi třetina dotázaných případ neznala.

Člen KSČ a věřící

Čtěte také

Ctirad Mašín o oprávněnosti zabíjení nikdy nepochyboval

Mladší strážmistr Sboru národní bezpečnosti Oldřich Kašík (1913), dnešní terminologií policista, sloužil na stanici v Chlumci nad Cidlinou, kterou spina bratří Mašínových přepadla 13. září 1951 s cílem odnést si zbraně pro protikomunistický odboj.

Akce nevyšla podle jejich představ. Oldřicha Kašíka se pokusili zlikvidovat ocelovou tyčí, když však první rány nezabraly, zastřelil ho Josef Mašín pistolí. Uprchli, aniž by jakékoli zbraně získali. Kašík byl členem KSČ, současně ale katolíkem, který se k víře otevřeně hlásil.

Strážmistr Jaroslav Honzátko (1923) sloužil od prosince 1950 v Čelákovicích, do té doby u Sboru národní bezpečnosti sloužil od léta 1945 – až do přeložení do Čelákovic v severočeském pohraničí. Členem KSČ byl od roku 1948, také on propojoval komunistické ideje s vírou, hlásil se k českobratrské církvi evangelické.

Čtěte také

Bojovali jsme za osvobození od komunismu a lidé pláčou pro šest mrtvých, říkal Milan Paumer

Honzátko zemřel v noci z 28. na 29. září 1951, kdy členové skupiny – Josef a Ctirad Mašínové, Milan Paumer a Zbyněk Janata –opět s cílem získat zbraně a výbušniny přepadli služebnu SNB v Čelákovicích. Honzátka vylákali pod záminkou dopravní nehody ven, kde jej odzbrojili, svázali a uspali chloroformem.

Spoutaného a omámeného jej pak Ctirad Mašín skautskou dýkou podřízl. Zbraně si odvezli, podstatnou část ale nikdy pro odbojové aktivity nepoužili. Unie bezpečnostních složek, jedna z odborových organizací pro policisty, hasiče, strážníky, celníky a dozorce, v září 2016 ocenila Oldřicha Kašíka a Jaroslava Honzátka medailí Za službu vlasti.

Třetí obětí skupiny bratří Mašínů byl účetní podniku Kovolis v Hedvikově Josef Rošický (1898). Dne 2. srpna 1952 Josef Mašín společně s Václavem Švédou přepadli u obce Žleby u Čáslavi vůz tohoto podniku, který vezl výplaty.

Čtěte také

Pokladník Zbyněk Roušar a „český Rambo“ Ota Rambousek. Muži tak či onak propojení s Mašíny

Řidič, pracovník ozbrojené ostrahy a ani ve voze náhodně jedoucí kuchařka nekladli odpor. Účetní Rošický ale vytáhl na Josefa Mašina zbraň. Došlo k potyčce, při které – podle nejčastěji zmiňované verze – Mašín Rošického zastřelil jeho vlastní zbraní.

Skupina si odvezla více než 800 tisíc korun, za které nakoupila silné motocykly, část peněz použil Václav Švéda na nákup nábytku a zavedení vody do domu. Podstatnou část odcizených peněz skupina uschovala a v červnu 1953 je zcela znehodnotila měnová reforma. Také Rošický byl členem KSČ.

V pořadu Portréty se nad smyslem obětí zamyslí historikové Petr Blažek, Tomáš Bursík, Prokop Tomek a Petr Zídek; svůj postřeh nabídne i režisér Tomáš Mašín.