Erbenova Kytice v čínštině? Klepali si na čelo, vzpomíná Tomáš Řízek – malíř, nakladatel a teď i oceněný most mezi Českem a Tchaj-wanem
Cenu Gratias agit udílí ministerstvo zahraničí lidem, kteří se v cizině mimořádně zasloužili o šíření dobrého jména Česka. Letošní laureát Tomáš Řízek to splňuje měrou vrchovatou: jeho ilustrace jsou na Tchaj-wanu tak oblíbené, že se s ním děti fotí na ulici a v optice podepisuje pouzdra na brýle. Ze snu českého malíře o pohádkové hoře jménem Tchaj-wan se zrodilo i nakladatelství Mi:Lù Publishing, které po tchajwanských knihách v Česku začalo vydávat také české knihy na Tchaj-wanu – a Kytice, jež edici zahájila, na ostrově slaví velký úspěch. Snadné to ale nebylo; ani pro ni, ani pro Tomáše Řízka. „Radost, ale i překvapení,“ říká o svém ocenění mistr vaječné tempery.
Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
Ty verše: říkají vám něco?
Š‘-i tien te čung šeng čchiao-le
teng-chuo i-ťiou šan-jao-če
teng-sin i-ťiou žan-šao-če
er šuej chaj caj siao teng šang kuej-če (…)
Nan-kuo te š‘, wo ccheng jung-jou-kuo aj-žen
wo wej tcha er chuo
tcha čchüe čuan-šen čchu-cou
č’-ťin ženg wej kuej kuo.
Že ne? A kdybychom to zkusili jinak?
Již jedenáctá odbila,
a lampa ještě svítila,
a lampa ještě hořela,
co nad klekadlem visela. (…)
Měla jsem, smutná, milého,
život bych dala pro něho!
Do ciziny se obrátil,
potud se ještě nevrátil.
Ano – staré známé (a i po skoro dvou staletích pořád stejně dokonalé) Erbenovy Svatební košile. Kytice, jedna z největších památek české literatury, se nedávno dočkala překladu do dalšího z největších jazyků světa. Vůbec poprvé totiž oficiálně vyšla v čínštině (pod originálu věrným názvem Chua-šu ťi, Sbírka Kytice, a podtitulem Sebrané české lidové pověsti).
Svatební košile se čínsky řeknou Sin-lang šan, ale obálku čínskojazyčného vydání zdobí jiný motiv než oživlý umrlec se sobě uchvácenou milou. Kraj zapadl sněhem a nad pronikavé černé oko jezera se na Štědrý večer zvědavě naklánějí dvě dívky. Jedna z nich se do roka vdá, druhou za zvuku hrany vynesou z domu na marách…
Autor křehké malby na obálce – i všech ostatních uvnitř knihy – se jmenuje Tomáš Řízek. A je to jeho zásluha, že je první překlad Kytice do čínštiny na světě – jeho a jeho tchajwanských čtenářů. A že jich není málo!
Český malíř, ilustrátor a grafik našel na Tchaj-wanu druhý domov. A Tchajwanci v něm na oplátku objevili svého oblíbeného umělce, jehož knihy kupují svým dětem do knihoven a zařazují na školní seznam doporučené literatury. Je na něm také Kytice, kterou Řízek vydal předloni ve svém nakladatelství Mi:Lù Publishing. A kromě ní ještě další kniha z Řízkovy umělecké dílny, která vychází z lidové slovesnosti původních obyvatel ostrova.
Tomáš Řízek je už dvě desítky let rozkročený mezi severem Čech a Tchaj-wanem; patří k pilířům kulturního mostu mezi našimi zeměmi.
Teď jeho přínos oficiálně ocenila také česká vláda: Řízek je mezi letošními laureáty Ceny Gratias agit, kterou ministerstvo zahraničí udílí „významným osobnostem a organizacím, které se zasloužily o šíření dobrého jména Česka“ v zahraničí. Při té slavnostní příležitosti se setkal také s Deníkem N.
V rozhovoru se mimo jiné dočtete:
- co mají knihy společného s jeleny, velbloudy a osly;
- proč je Tchaj-wan jako hora, pohádka i sen;
- jak přeložit Kytici do čínštiny;
- jak krásná, ale i zrádná je vaječná tempera – a také práce nakladatele;
- a souvisí s tím vším politika?
Vaše nakladatelství se jmenuje Mi:Lù Publishing. Jako zvláštní čínský jelínek, jemuž Číňané přezdívali s‘ pu siang, čtyři nepodoby – to proto, že kromě jelena připomíná také osla, krávu a velblouda. V Číně byl málem vyhuben, nebýt jisté dámy se slovenskými kořeny, která napomohla tomu, že milu jako druh přežil a nakonec se vrátil zpátky do Číny. Proč jste vybral zrovna toto jméno?
Nakladatelství jsem zakládal spolu se svou tehdejší přítelkyní, sinoložkou Pavlínou Krámskou. O názvu jsme dlouho přemýšleli a chtěli jsme, aby se ve všech jazycích vyslovoval podobně. Navíc je milu hezké slovo, má takový milý zvuk a díky vysoké míře homofonie v čínském jazyce může znamenat i bloudit, což nám bylo oběma také blízké.
Jelen milu je pro mě takovým snovým obrazem. Jednou, když jsme cestou k jezeru Ťia-ming nocovali v tchajwanských horách, jsme o místo na spaní soupeřili s malým jelínkem, pravděpodobně muntžakem. Přímo milu to nebyl, ale je to silná vzpomínka.
Může jí konkurovat udělení ceny Gratias agit? Co pro vás to ocenění znamená?
Radost, ale i překvapení. Zvykl jsem si, že působím tak nějak na okraji. Bývaly ostatně doby, a není to tak dávno, kdy byl Tchaj-wan víceméně tabu. Už před lety, kdy jsem po střední škole byl ještě před rokem 1989 z ideologických důvodů nedoporučen ke studiu na vysoké, jsem se naučil soustředit na to, co chci já. Co mi dělá radost, co mne baví a co pokládám za správné. A to určilo nejen vývoj nakladatelství, ale celé mé práce. Na Tchaj-wanu jsem pořádal výstavy v knihovnách, workshopy pro děti…
Jak dlouho tam žijete?
Žiju v obou zemích; jak na Tchaj-wanu, tak v České republice. Nepokládám se za klasického emigranta, který se odstěhoval na druhý konec světa. Můj život se nese ve znamení dvou velkých témat, dvou hor, neboť i Tchaj-wan, který se z moře zvedá příkře až do výše čtyř tisíc metrů nad mořem, může být obrazně chápán jako plovoucí hora: tedy Tchaj-wanu a kopce Tlustec v severních Čechách, kde jsem předsedou ekologického spolku sdružujícího převážně místní občany.
Když chcete obstát v byrokratickém prostředí, vyrovnat se se situací, kdy státní správa jen přihlíží, jak těžební společnosti ničí vaše domy, musíte
