Kostým první dámy při slavnostním vyhlašování výsledků tuzemských prezidentských voleb zkrášlila brož ve tvaru květu růžového kaštanu. Šlo o práci designéra a šperkaře Hanuše Lamra, který tvoří ve dvojici se svou manželkou Zlatou.
Zatímco ona svou inspiraci v herbářích, atlasech nebo učebnicích proměňuje v rafinované a velmi realistické výšivky, Hanuš je šperky doslova kovaný – vystudoval Ateliér kovu a šperku na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Pokud při procházce parkem objeví opuštěné vosí hnízdo nebo zajímavé dřevo, můžete si být jisti, že budou tyto přírodniny brzy přetaveny do podoby šperků.
Zlata Lamrová dokončila ateliér Designu obuvi a oděvních doplňků na téže škole jako její manžel. Ráda pozoruje krajinu, v níž vše plyne vlastním tempem. Křehkost a určitou nepolapitelnost celého dění pak schovává do stehů a tahů nití, skrze které vznikají něžné výšivky připomínající křehkost bytí.
Manželské a tvůrčí duo připravilo svou životní výstavu na míru pohádkovým prostorám Havlíčkovy vily v Břeclavi. Oba žijí v Praze, ale jižní Moravu milují – spolu s týmem Moravské krásy a architektkou Helenou Dařbujánovou dávali dohromady nápady na realizaci unikátního projektu mapujícího průřez jejich dosavadní tvorby.
Tajemno, radost, smutek i krása v nejobyčejnějších detailech. Taková je jižní Morava a přesně tohle dokázali manželé Lamrovi přenést do prostor více než sto let staré Havlíčkovy vily, která dlouhá léta sloužila jako bytový dům a poté i zdravotní středisko. Břeclavská vila byla před dvěma lety pojmenována po slavném rodákovi: vlastenci, starostovi, obchodníkovi a bojovníkovi proti germanizaci Aloisi Havlíčkovi.
V témže roce také došlo k ohleduplné rekonstrukci interiéru pod taktovkou architektky Heleny Dařbujánové, která navrátila stavbě její dávný půvab.
Nápad na výstavu se zrodil už v roce 2019, kdy Lamrovi v Uměleckoprůmyslovém muzeu představili svou kolekci Cereal. Právě tehdy se setkali s architektkou Dařbujánovou – odvezla si dvě bílé výšivky, kterými ozdobila interiér Havlíčkovy vily.
Do vily se oba umělci posléze přijeli podívat a prostor je ihned okouzlil natolik, že se rozhodli genius loci místa, vybudovaného na počátku minulého století knížetem Janem II. z Lichtenštejna, ozvláštnit vlastní výstavou.
Přestože byla dopředu pečlivě plánovaná, mnoho detailů finální instalace trvající tři dny, vznikalo až ve vile. „Navštívili jsme místní sběrné dvory a tam našli střep lustru ze sedmdesátých let. Perfektně nám zapadl do instalace hostiny,“ vypráví Hanuš Lamr.
„Do oken jsme umístili letité kaktusy ze sbírky lékárníka z Moravské Nové Vsi, které nám ze zničeného skleníku po tornádu věnovala naše známá Anuška. V den vernisáže jsme s kurátorkou Terezií Zemánkovou zajeli za město a nařezali tam čerstvé luční kvítí, které jsme pak rozmístili do obřích zavařovacích sklenic. Tohle všechno nás velice bavilo,“ pochvaluje si.
Ze samotných expozic je patrný obdiv Lamrových k přírodě i moravským tradicím. Výstavou prostupují šperky, výšivky, krajky i netradiční skulptury, oslavující rozmanitou hravost, ale také svérázný duch místního folklóru.
Není divu – už když se Hanuš se Zlatou poznali, chodili spolu malovat. Příroda, a především pak esence jižní Moravy, se jim vryla tak hluboko pod kůži, že z ní ve své tvorbě čerpají dodnes.
Umělecké artefakty, tvořící hlavní linku celé výstavy, ovšem nejsou stylizované na sílu. Naopak jsou volně rozmístěné do šesti tematicky laděných místností. Návštěvníci tak postupně projdou Hodovní síní, Budoárem výšivky, Modrou jizbou, Kabinetem kuriozit, Komnatou srdce nebo Podkrovím snů.
„V hlavě jsme si tematicky roztřídili naše různorodé práce. Přímo se nabízelo, že je ve vile více menších místností, ne jeden otevřený prostor jako v galeriích,“ popisuje Zlata Lamrová.
Umění obou manželů je sladěno se svérázným tepem zdejšího folklóru, který však bez obav inovují. Důkazem je například zmíněný Kabinet kuriozit: do místnosti obklopené šerosvitem byly naistalovány záhadné předměty stojící na pomezí šperku a objektu.
Právě zde najdete šperk vytvořený z kousku dřeva, které našel Hanuš po tornádu v Moravské Nové Vsi, brož z perleťové mušle nalezené v říčce Kyjovce, bronzovou sošku Frňákovníku s bizarními barevnými plody nebo Zlatiny textilní brouky přišpendlené v krabičkách.
„Nalézáme tvary v přírodě, které se pro nás stávají jakousi relikvií. Do kabinetu jsme umístili krásnou starou komodu. V otevřených šuplících je mnoho drobných nasvícených artefaktů. Každý má svůj příběh,“ tvrdí Hanuš.
Nad komodou pak prosvítá výšivka mnohanásobně zvětšených mechorostů, které dohromady tvoří tvář. A v koutě stojí malá osvětlená skříňka, z jejíchž útrob nenápadně vykukuje společný portrét dvojice vystavujících.
Tvorba manželů Lamrových v Havlíčkové vile umocňuje sílu jižní Moravy v celém jejím spektru, od lehounkého vánku poletujícího mezi korunami rozkvetlých třešní, drtivého žáru dopadajícího na zrající pole, bohaté úrody sbírané na podzim i bouří za zimních večerů.
„Doslechli jsme se od návštěvníků, že si připadají jako by nebyli na výstavě, ale skutečně se účastnili nějaké události uprostřed žijící vily,“ radují se manželé Lamrovi.
Koncept výstavy Z luhů a hájů je mimořádný. Až do konce října připomíná líbeznou procházku hezky zabydlenými pokojíčky. Každý z nich vás vtáhne do jiné části příběhu a doloží, že lidové umění má co říci i v moderní době.
