"Muzeum Českého ráje se věnuje pravidelně regionálním umělcům. Rozhodně se však nejedná o umělce známé jen v Českém ráji. Působilo a působí tu řada umělců, jejichž práce je známá a žádaná daleko za hranicemi kraje. Právě k nim Jaroslav Klápště rozhodně patří," uvedla Květa Vinklátová, náměstkyně pro kulturu, památkovou péči a cestovní ruch Libereckého kraje.

Ve srovnání s rozsáhlou přehlídkou autorovy tvorby pod názvem Jaroslav Klápště/Odvaha reality, uspořádanou v roce 2019 k připomínce 20 let od malířova úmrtí, bude letošní expozice v prostorách Domu 72 komorní, avšak o nic méně atraktivní. Rozsahem nevelká prezentace Klápštěho tvorby si klade za cíl připomenout autorovo mistrovství a svébytný, originální výtvarný projev v oboru malby i grafiky, z níž se věnoval především technice suché jehly. "Jaroslav Klápště se nezařadil do oficiálního proudu, ani do žádné z etablujících se skupin, zůstal osamocen, věrný svému autentickému syrovému jazyku, který vyrůstá z atmosféry kraje Pojizeří," sdělila Lenka Patková, kurátorka výstavy.

Na výtvarné scéně se Klápště objevil v poválečných letech, kdy začal studovat nově založenou Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze. Setkal se zde s velmi silnou uměleckou generací - Zbyněk Sekal, Mikuláš Medek, Jitka a Květa Válovy, Stanislav Kolíbal a další - i inspirativními osobnostmi pedagogickými, k nimž patřili zejména František Tichý a Emil Filla.

"Do svých obrazů krajin a zátiší otiskl Jaroslav Klápště nejen charakteristiku poměrně drsného rodného Semilska a atmosféru bezohledně demolovaného starého historického města Mostu, ale zároveň cosi z vlastních běsů, snad vzteku na zlou minulost a neutěšenou přítomnost. Právě tyto dva žánry - krajinomalba a zátiší - poskytují prostor pro vyjádření vnitřních pocitů a stavů prostřednictvím obyčejnosti, každodennosti a běžnosti. Malíř pozoruje společnost nezúčastněně, z dálky a hloubky své samoty, v níž žil a tvořil. Jeho pohled je zpytující, kritický, nikoli však moralizující, spíše blahosklonný a chápavý. Pojďme tedy spolu s autorem obdivovat kousek země, na které žijeme, pár věcí, které denně bereme do rukou. Neboť netřeba hledat zázraky mimo předmětnou skutečnost, samo pouhé bytí je divem divů," řekla Lenka Patková.

Zahájení výstavy se konalo v úterý 24. října, k vidění bude expozice do 3. prosince.