Smíchovský Salsita Club rozezněly písně v podání Lieder Company Prague

Chytře vystavěná dramaturgie koncertu Lieder Company Prague uvedla posluchače na jeho začátku do atmosféry hudebního salonu přelomu 19. a 20. století. Respighiho skladba Il tramonto z roku 1914, někdy též označovaná jako komorní kantáta, evokativně přenesla osazenstvo klubu do typicky barevné zvukovosti období fin de siècle svou mistrnou kombinací měkké modální harmonie s nečekaně chromatickými zvraty a modulacemi. Protiklad dramatičnosti virtuózně ariozních ploch s lyrikou míst spíše recitativních skvěle iluminoval význam textu skladby vyjadřující peripetie milostného vztahu dvou mladých lidí.

Na Respighiho navázal v druhé části první poloviny koncertu Paul Hindemith se svým už o poznání temnějším cyklem Melancholie, op. 13. Hindemithův kus, jen o pět let starší než Respighiho Il Tramonto, byť v kontextu jeho pozdější tvorby stále poměrně tradiční, pootvírá dveře hudebnímu expresionismu. Skladba na básně Christiana Morgensterna věnovaná Hindemithovu válečnému krajanovi a padlému příteli Karlu Köhlerovi se vztahuje k válečnému tématu a zmatek i rozpad poválečného Německa reflektuje oscilací mezi hudebním jazykem pozdního romantismu a novým způsobem hudební exprese reprezentovaným místy až volnou atonalitou.

O otevření druhé poloviny koncertu se po přestávce postarala skladatelka a zpěvačka Terezie Švarcová. Absolventka Pražské konzervatoře a katedry skladby HAMU (PhD – 2022) se na koncertě představila světovou premiérou svého cyklu s názvem Vier Gedichte von Christian Morgenstern. Inklinaci programu koncertu k narůstající komplexitě uváděné hudby svou skladbou vygradovala a inspiraci tématy i hudebně vyjadřováními prostředky expresionismu posunula od jeho počátků až k vrcholu. Názorové souznění s estetickými východisky Druhé vídeňské školy i pozdějších serialistů sama autorka naznačila v programové brožuře, když napsala: “Kompozice vychází z předem stanovených tónových řad, s nimiž je dále pracováno volným způsobem. Výběr technických a artikulačních prostředků sleduje určitou obsahovou intimitu, hloubku, hravost i dramatičnost zvolených textů. Ve vokální složce dominuje text, občasně proložený Sprechgesangem či mluveným hlasem. Instrumentální složka nemá jen úlohu doprovodnou, ale je především rovnocenným partnerem k hlasům.” Sama technika však není jejím cílem. Za ten považuje autentické zachycení prvotního pocitu z textu prostřednictvím co nejadekvátnějšího z technických prostředků.

Silná témata války, lásky a smrti, která Švarcová považuje za svůj nejhlubší inspirační zdroj a která vytvořila páteřní linii celého koncertu, se z části přenesla i do následující a zároveň předposlední dvojice skladeb večera, Ullmannovy písně Herbst a dvouvětého cyklu Lieder der Tröstung. Tíživost poselství básní Georga Trakla s názvy Herbst (Podzim), Totte wollen nicht verweilen (Mrtví se nechtějí podržet) a Erwachen zu Weihnachten (Probuzení o Vánocích) však Ullmann vyvažuje velmi mírným, smířlivým, až uklidňujícím hudebním výrazem, který, typicky pro něj, staví na detailně promyšlené motivické práci.

Závěr koncertu byl vyhrazen druhé premiéře večera z pera dnes již léty ověřeného Miloše Štědroně seniora. Autor jedenácti muzikálů, pěti komorních oper, řady komorních, symfonických, vokálních a jazzových skladeb podal opětovné svědectví o své tvůrčí versatilitě prostřednictvím na první pohled rozsáhlého, ve skutečnosti však stručného cyklu s názvem Cantigas y estampidas. Štědroň často nacházející inspiraci v lidové hudbě se tentokrát nechal inspirovat tématy obsaženými v trubadúrské, španělské a galicijské poezii. V charakterově nesporně nejvíce eklektickém cyklu večera umožnil skladatel posluchači zažít celou škálu pocitů od škodolibě zvukomalebného humoru, přes přímočarou vyzývavost tanečních rytmů, až po usedavou touhu po lásce. Toto tematické vylehčení na závěr jinak výsostně závažného, místy až ponurého programu, bylo jistě dramaturgicky šťastným rozhodnutím.

Z hlediska interpretačního lze jednotlivým výkonům hudebníků málo co vytknout. S výjimkou několika málo momentů, kdy by se dalo diskutovat o správnosti souhry kvartetu s pěvkyněmi stojí za zmínku snad už jen slabá pochybnost o ideální dynamické vyváženosti mezi partem vokálním a party instrumentálními v Hindemithově Malancholii. Otázkou však je, zda-li si partitura, která často exponuje vokální i instrumentální prvek v totožných nebo téměř totožných registrech, nevytváří tento problém sama. Na celkový dojem z večera však nemohly mít tyto detaily žádný výrazný vliv. Koncert jistě zůstane po dlouhou dobu v živé paměti všech zúčastněných posluchačů. 

Lieder Company Prague: Smyčce písním sluší
22. října 2023, 19:30 hodin
Salsita Club

Program
Ottorino Respighi: Il tramonto
Paul Hindemith: Melancholie, op.13
Terezie Švarcová: Vier Gedichte von Christian Morgenstern (premiéra)
Viktor Ullmann: Herbst
Viktor Ullmann: Lieder der Tröstung
Miloš Štědroň sr.: Cantigas y estampidas (premiéra)

Účinkující
Irena Troupová – soprán
Jana Hrochová – mezzosoprán
Graffovo kvarteto (Štěpán Graffe, Lukáš Bednařík, Leoš Černý, Michal Hřeňo)