Úryvky z rozsáhlého úvodního textu Analogonu 100 od Františka Dryjeho:

Historie vzniku, zániku, obnovení a rozvoje časopisu Analogon, jehož jubilejní sté číslo představujeme, se bytostně prolíná s dějinami českého a slovenského surrealistického hnutí a surrealistického názoru, jak se vyvíjely a proměňovaly od konce šedesátých let minulého století až po dnešní dny. Tu je třeba zdůraznit, že ačkoli tak byl většinovou kulturní veřejností vnímán, Analogon nebyl a ani dnes není koncipován jako striktně skupinový časopis. Daleko spíše chce být širší názorovou a tvůrčí platformou, v jejímž rámci surrealismus ve svých historických a vývojových, často i rozporuplných proměnách funguje jako základní orientační osa či silný duchovní vektor, jehož působnost nechce být dominantní, ale diskusní a polemická. Tak je tematizováno a favorizováno poznání lidské duše, umění, kreativity, přírody i nejrůznějších společenských fenoménů na bázi dialektického vztahování analogických principů a funkcí myšlení a poznání. Což nutně neznamená popření racionálně exaktních vědeckých postupů, ale spíše to předpokládá a nastoluje dynamický proces jejich permanentní kritické korektury.

Jak se pokusíme doložit, tato fundamentální koncepce vychází především z původního projektu (1969) vůdčí osobnosti českého poválečného surrealismu Vratislava Effenbergera a jeho spolupracovníků. Hledání a rozvoj analogických náhledů odlišných oblastí a spekter lidského myšlení na intencionálně zvolené „fenomenální téma“ je od počátku rámcově vymezeno podtituly surrealismus – psychoanalýza – strukturalismus, které jsou od druhého čísla doplněny o obory kulturní antropologie a příčných věd. Takové zadání je naplňováno ediční a publikační praxí, utvářející strukturu kulturní, literární a umělecké revue, jež otiskuje prózu i poesii, dramatické žánry, teoretické studie, eseje, recenze apod., a každé číslo obsahuje bohatý výtvarný materiál, který zásadně nemá plnit funkci ilustrativní, ale na bázi principu analogie především strukturálně interpretační. Ve zkratce lze shrnout, že časopis průběžně uplatňuje ambici představit a reflektovat historii takzvané filosofické i umělecké moderny i trendy postmoderního diskursu, pohyby v myšlení sociokritickém, stejně jako výběrově monitorovat dílčí posuny v psychoanalytických či antropologických modelech a interpretacích i v dalších oblastech lidského vědění a poznání.

...................

Analogon je proponován jako čtvrtletník, tiráž prvního čísla avizuje podle původního plánu další tři tematická čísla, jež obsahově odpovídají výhledové koncepci Aury. V tomto smyslu je s předstihem zpracován a distribuován prospekt předplatného atd. Ještě v lednu 1969 poskytne Vratislav Effenberger rozhovor deníku Lidová demokracie, kde popisuje budoucnost Analogonu, „jako by se nic nestalo“ (abychom připomněli jeho frázi z paličského dopisu S. Dvorskému), a mimo jiné v jednoduché formulaci „přibližuje“ základní ideu a funkci celého projektu. Na otázku redaktorky „A proč právě Analogon?“, odpovídá: „Myslím, že vývoj umění za posledních sto let by se dal charakterizovat postupnou proměnou principu identity (realismu) v princip analogie, který je hybnou silou imaginace. Každý objekt poznání, zejména ve sféře ducha, žije analogickými vztahy, bez nich by sotva mohl působit jako katalyzátor myšlení.“

.....................

Dne 25. 7. 1969, po více než měsíci od vydání prvního čísla, obdrží nakladatelství Československý spisovatel přípis Českého úřadu pro tisk a informace (ČÚTI, nový orgán cenzury médií) o „zahájení řízení o porušení tiskového zákona“. Kompletní materiály pro druhé číslo časopisu byly, jak vyplývá z Effenbergerovy korespondence, v září 1969 předány do tisku, avšak vydání bylo s ohledem na zahájené cenzurní řízení pozastaveno.

.................

V roce 1990 je přijato kolektivní skupinové rozhodnutí obnovit vydávání revue Analogon, a pověřit jejím vedením v pozici šéfredaktora básníka a esejistu Jiřího Koubka, který měl jistou redakční praxi jako dlouholetý redaktor marginálních odborných periodik, vydávaných v době normalizace Státním zemědělským nakladatelstvím. Jan Švankmajer jako někdejší přispěvatel samizdatových Lidových novin přesvědčí tehdejšího „obnovitele“ deníku LN a současně ředitele Vydavatelství a nakladatelství Lidových novin Rudolfa Zemana, aby se tento nakladatelský dům ujal role vydavatele časopisu s tím, že personální obsazení redakční rady a redakce bude ponecháno plně v gesci surrealistické skupiny.

Výtvarným redaktorem se stane Martin Stejskal. Z původního redakčního okruhu figurují v obnovené redakční radě Jiří Brabec, Stanislav Dvorský, Bohuslav Kováč (jeho účast však byla ryze korespondenční), Albert Marenčin, Jiří Pechar, Jan Řezáč a Josef Zumr; surrealistickou skupinu zastupuje kromě Marenčina ještě František Dryje, Milan Nápravník, Martin Stejskal a Ludvík Šváb, předsedou rady je zvolen Jan Švankmajer; jako zcela nová osvěžující persona přijme účast – na doporučení M. Stejskala a J. Švankmajera – i známý hermetik, nakladatel a básník Vladislav Zadrobílek.

................

V období 1994–2023 se kolem revue Analogon utváří variabilní a flexibilní okruh autorů a spolupracovníků. Členové surrealistické skupiny stabilně zprostředkovávají myšlenky a tvorbu světového historického i soudobého surrealismu, stejně tak jsou v průběhu let nově představována a komentována díla autorů ze surrealistického okruhu českého a slovenského. Analogon ovšem odmítá jednostranné apologie surrealistické produkce, publikuje zásadně i texty vůči tomuto myšlenkovému hnutí kritické a polemické. Avizovanou problematiku strukturalismu v revui Analogon průběžně saturovaly některé speciální ukázky z teoretického díla Vratislava Effenbergera, avšak vzhledem k faktické absenci dalších specializovaných příspěvků tohoto druhu rozhodla redakce a redakční rada od čísla 16/1996 („Sen, vize, skutečnost“) podtitul „strukturalismus“ z hlavičky časopisu vypustit. Oblast literární či výtvarné teorie je v celku pokrývána převážně esejistickou produkcí autorů historického i soudobého surrealismu. Analogon rovněž pravidelně publikuje příspěvky české kulturní veřejnosti neznámých literárních historiků a kunsthistoriků, působících na evropských universitách, jako jsou zejména Dawn Ades, Krzysztof Fijalkowski, Michael Richardson či Georges Sebbag. V souladu s koncepčním zaměřením revue je systematicky prohlubován a rozšiřován záběr českých i světových autorů reprezentujících širokou škálu praxe i teorie historické i současné psychoanalýzy, a to především s ohledem na ingerenci a interferenci interpretačních aspektů psychoanalytických poznatků a teorií v oblasti kulturně-sociální a tradičně i při zkoumání lidské kreativity a všech podob uměleckého výrazu.

................

Analogon rovněž průběžně a opakovaně představuje díla z oblasti výtvarné produkce art brut (outsider art), v počátcích především péčí Aleny Nádvorníkové (včetně ukázek z původních textů Hanse Prinzhorna či Jeana Dubuffeta aj.), později M. Anceaua a O. Sekaniny, a zejména Jaromíra Typlta, který kromě iniciativ spojených se současnou českou výtvarnou scénou art brut dlouhodobě zprostředkovává a edituje i příspěvky autorů „literárního art brut“, jakými jsou například František Novák, Helena Skalická či Hana Fousková a mnozí další. V té souvislosti ovšem dlužno znovu zmínit Vladimíra Boreckého, který v devadesátých letech na stránkách Analogonu opakovaně představoval a komentoval tvorbu českých autorů, pro něž sám vytvořil speciální, slavně signifikantní kategorii tzv. MAŠÍBLU (MAgoři – ŠÍlenci – BLbi).

......................

Z tohoto stručného a neúplného jmenného výčtu vystupuje do popředí kritické a v době post-postmoderní sebekritické, a v mnoha ohledech aktivně skeptické ideové zaměření revue, jež ovšem již dlouhá desetiletí není a nemůže být spojována s jakýmikoli fatálně havarujícími a poklesle pragmatickými projekty současné politické levice. Že však nejde o postoj jednostranný a prvoplánově ideologický, nýbrž kritický a otevřený, můžeme demonstrovat příkladným výčtem jmen zcela odlišných myslitelů – některé jsme již zmiňovali –, jejichž texty byly na stránkách Analogonu v náležitém kontextu rovněž zpřítomněny: Ernst Jünger, Gaston Bachelard, Martin Heidegger, Vladimír Borecký, D. Ž. Bor, Zdeněk Kratochvíl…

Přítomné jubilejní číslo revue Analogon přináší výbor z příspěvků a textových fragmentů publikovaných v našem časopise od jeho založení v roce 1969 až do současnosti. Vzhledem k limitovanému rozsahu samozřejmě nemůže být tento soubor plně reprezentativní – chceme spíše představit a charakterizovat určitý specifický model myšlení a poznání a demonstrovat dynamiku otevřených tvůrčích trajektorií, procesů, projevů a hlubinných korespondencí, které se k němu v sémantickém magnetickém poli všeobjímajícího principu analogie vážou či mohou vázat. Naše ambice neklade tradičně „možné proti skutečnému“, ale odkrývá možné jako kladný či záporný potenciál skutečného. Volba pak představuje objevný výboj nebo ničivý zkrat – podle dispozic laskavého i nelaskavého čtenáře…

František Dryje, červenec 2023