Článek
Ano, v posledních létech se stále více do našich měst, obcí a zejména školních akcí dostává slavení svátku Halloween. V ateistické zemi, v níž žijeme, se přes tento fakt svátky v rodinách a společnosti nesou v duchu křesťanské kultury od slavení Velikonoc přes poutě k různým světcům či oslavě sv. Václava a mikulášské nadílky po dětmi vyhlížené Vánoce. Kříži, božími mukami, poutními kostely posetá česká kotlina o tom rovněž vydává silné a nepochybné svědectví. Patří to už tak k identitě evropského kontinentu společně s řeckou filosofií a římským právem. S otevřením se světu po zapouzdření se téměř všeho svobodného v totalitním komunistickém státu vykazují progresi i nekřesťanské svátky, jako je tomu u shora zmíněného a ze západu importovaného svátku.
Je patrné, že Halloween je především předmětem zábavy a obchodu podobně jako Svátek svatého Valentýna. Nejinak tomu bylo v Kurdějovu na Břeclavsku. Vydlabané dýně se svíčkou zdejší děti za asistence dospělých umístily do parku poblíž místní fary. Pan farář hned dvakrát po sobě dýně rozšlapal. Považoval to za více než podzimní aktivitu – za pronikání ďábelských sil do smýšlení dětí i dospělých, nota bene před samotným chrámem Páně. Jednal sice podle svého přesvědčení, ale špatným způsobem. Takové provedení bychom mohli očekávat u výrostků či vandalů, ne u vzdělaného a v kněžském semináři lidsky i duchovně formovaného klerika. Šlo to i jinak – mohl svůj názor vyjádřit v osobním rozhovoru v hledání správné cesty či aspoň nějakého kompromisu. O tom, že čin nemůžeme považovat za humánní, svědčí i to, že se za něj omlouval samotný generální vikář územně rozsáhlé a lidnaté Brněnské diecéze. A nakonec i samotný kněz.
Ale právě zde bych chtěl poznamenat, že je dobře vnímat člověka kontinuálně. Myslím, že právě tak nějak podobně jej vidí Bůh. Pana faráře z Kurdějova, který se mimo jiné věnuje pomoci drogově závislým a vězňům, znám mnoho let. Nedokážu si vysvětlit jeho chování jinak než zkrat, který se stává každému člověku. Z mé osobní zkušenosti se jedná o dobrého člověka a poctivého kněze. Na sociálních sítích se objevilo spoustu komentářů, jak jsme si tomu v době internetové již uvykli. K záležitosti se naprosto iracionálně a nevybíravě vyjadřují bigotní věřící, kteří si nechtějí připustit, že rovněž my kněží děláme často chyby, a přivírají nad incidentem oči. A potom v komentářích nalezneme nepřeberné množství nenávistných slov. Jak snadno a rázem se do jednoho koše se shnilými plody hodí všichni, kdo se hlásí k víře, a ti, kdo jsou jiného vyznání či světonázoru…!
Můžeme jistě i domýšlet, jakou mediální pozornost by způsobil či nezpůsobil incident, kdyby se jej dopustil kupříkladu elektrikář, prodavačka, bankovní poradce, řidič autobusu a podobně. Prostě každý mimo řady duchovních, starostů, politiků a všech, kdo nesou zodpovědnost za svěřené společenství. Odpověď je vhodné nechat otevřenou. Avšak ještě lépe by bylo promyslet, kde se vlastně nacházejí hranice naší vzájemné tolerance. Co by k ní mohlo napomoci křesťanům? Snad vědomí toho, jak na svých internetových stránkách poznamenává exorcista a mezi věřícími vážený a fundovaný katolický duchovní Vojtěch Kodet (viz Halloween a křesťanství (odpověď na otázku) - P. Vojtěch Kodet ThD. O.Carm (vojtechkodet.cz)), že „slavit Halloween jako náboženský svátek by opravdu bylo hříšné, ale mít dýni za oknem jistě ne. Je otázka, proč to děláme.“ Lidem ateistického přesvědčení může být zase klíčem k toleranci vůči katolíkům to, že je to jednoduše proti jejich náboženským citům, když jejich děti někdo nutí do hromadných oslav svátku Halloween ve škole.
Milí čtenáři, prožíváme zajímavý čas, v němž pociťujeme, že existuje cosi jako láska až za hrob. Nezbývá si přát, ať umíme být k sobě tolerantní a ať v období, kdy se chystáme k hrobům našich drahých zemřelých a zdobíme je, nám tyto spory nevezmou do podstatné: pokojnou mysl a prostor k pietě!
