Můj nejoblíbenější vizuál je fotografie kluka na přívozu, navíc ta fotka teď visí na zastávce oproti přívozu v Bubenči, kde bydlíme. Ale nevím jestli to prostě není tím, že já miluju přívozy,“ říká autorka fotografií Štěpánka Stein, se kterou si deník Metro popovídal po tiskové konferenci ROPID, jež proběhla koncem minulého týdne.
Povězte čtenářům něco málo o původu vzniku fotografií..
Když jsme poprvé přemýšleli nad motivy pro kampaň s názvem Můj čas, snažili jsme se vybavit si pocit, který má člověk, jenž, ač je obklopen lidmi, má prostor na své vlasní snění. Někdo si zapne hudbu do sluchátek, někdo ani nemusí a během minuty se přenese do světa svých fantazií. Samozřejmě výzva, že do každého vizuálu zapojíme jeden dopravní prostředek a nějak ho předěláme, je něco, co si náš kreativní tým prostě nemohl nechat ujít.
Autorka uměleckých fotografií Štěpánka Stein
Podle čeho jste vybírali propriety, které se na vizuálech objevují?
Nápady na lokace a s nimi spojené úpravy, ať již ve stylu pokojovek, cukrárny, nebo třicetimetrové šály, vznikly během tříhodinové schůzky v kavárně na Malé Straně. Prostě jsme pili horké kafe, skákali si do řeči a děsně jsme se přitom bavili… Je ale nutné zmínit, že celé by to nevzniklo bez Sandry Sedlecké z ROPID, která zde má na starosti marketing, a Vendy Mlejnské z našeho studia S2.
Oslovil vás organizátor dopravy s tím, že chystá kampaň? Nebo tomu bylo naopak?
V podstatě vše začalo rozhovorem se Sandrou Sedleckou. Dělá zde nejen marketing, ale je i hlavní fotografkou. Řekla: „Hele, něco mě napadlo…“ Vystavět tak komplikované scény chce odvahu a řadu zručných lidí. Ale už v prvních dvou dnech focení mi bylo jasné, že to dáme a výsledek bude parádní. Nicméně k podobnému projektu musíte mít skvělý tým a odvážného zadavatele, který má jasnou vizi a věří vám.
I cesta přívozem může být luxusním zážitkem. Nevěříte?
Na tiskovce jste nakousla, že probíhal netradičně i výběr modelů. Podle čeho se vybíralo? Co bych musel například já udělat, abych v tramvajích a na zastávkách visel taky?
Pokusili jsme se jít cestou vlastního castingu. Tedy vybírat modely mezi našimi známými a typově zajímavými lidmi, kteří se mnohdy v agenturách ani neobjeví. Buďto je to tak z přesvědčení, že reklamu dělat nikdy nebudou, nebo na to prostě nemají čas. Vybírali jsme hodně charakteristické typy lidí, často jsou z výtvarných škol nebo podobných prostředí. Dívala jsem se na vás při tiskovce, myslím, že s vámi bychom klidně něco nafotili, jste cool!
Co je vaší největší pracovní vášní? Povedlo se to promítnout i do kampaně?
Fotografií se zabývám už vlastně dost dlouho, v první etapě v těsném spojení s mým kamarádem Salimem Issou, nyní působím již několik let i jako vysokoškolský pedagog. Asi nejvíc mě baví propojit na fotce prvky stylizace s nějakou opravdovostí. Já osobně si myslím, že fotografie má velkou moc ovlivňovat obecný vkus. Není pravdou, že když nejste vzdělaný v oboru fotografie, nepoznáte dobrou fotku. Prostě všichni pracujeme s nějakou citlivostí. Nejvíc ze všeho mne baví módní fotografie, i proto připravuji rozsáhlou výstavu s názvem Česká modní fotografie.
Čekají nás v rámci kampaně ještě nějaké dosud neodhalené vizuály?
Ano, vznikla spousta materiálů, ale i dokumentárního a reportážního charakteru, a mnoho nejrůznějších videozáznamů. Myslím, že se máme, nebo spíše máte, v budoucnu na co těšit!
Strážce streamu
