‚Morální panika‘ kvůli dezinformacím? Zpravodajci před ní varují, sami ale žádali blokaci dezinfowebů
Morální panika kvůli ruským dezinformacím – jedno z témat výroční zprávy Vojenské rozvědky pro rok 2022. Rozvědka popisuje, že Češi podlehli pocitu, že nedokážou ruské propagandě a dezinformacím čelit, a v panice začali za dezinformace označovat třeba i jen oponentní názory. Sami zpravodajci ale na začátku ruské agrese žádali – bez ohledu na zákon – o blokaci stránek, které označili za dezinformační. Že by šlo o stejný případ paniky, odmítají.
Vojenské zpravodajství vydalo výroční zprávu, ve které shrnuje vývoj situace v roce 2022, kybernetickou válku na Ukrajině, ale třeba i možnosti současných propagandistických kampaní a důraz na bezpečnostní problematiku.
V tomto tématu mimo jiné zpravodajci varují před nadužíváním pojmů, jako jsou dezinformace a propaganda v souvislosti s propagandistickými aktivitami Ruské federace.
S válkou přišlo blokování webů. Jak ho obcházejí v Rusku, Číně i Česku?
Číst článek
A upozorňují na to, že se v euroatlantickém prostoru přisuzují těmto aktivitám velké schopnosti, což i v Česku způsobilo takzvanou morální paniku – tedy stav, kdy chování nějaké skupiny (v tomto případě zřejmě ruských trollů – pozn. red.) pokládáme za skutečně nebezpečné pro celou společnost.
„Část obyvatelstva členských zemí EU a NATO se ocitla ve stavu jakési morální paniky, neboť získala pocit, že této údajné hrozbě ze strany Ruské federace nedokáže čelit,“ píší zpravodajci s tím, že tento stav měl za následek nadužívání pojmů jako hybridní válka, dezinformace a propaganda. Ty podle rozvědčíků slouží už spíše k dehonestaci názorových oponentů než k faktickému popisu situace.
Morální panika zpravodajců
Bylo to ale Vojenské zpravodajství, které na začátku války varovalo před dezinformacemi. V emotivně psaném dopise žádalo, krátce po ruském vpádu na Ukrajinu, sdružení NIC.CZ, které se stará o propojování sítí, o blokování vytipovaných webových stránek, které označili zpravodajci za dezinformační.
„Subjekty na seznamu se dlouhodobě účastní aktivní podpory hybridního působení ruských bezpečnostních entit, potažmo ruského státu proti zájmům České republiky a jeho partnerů v EU a NATO a zmíněné hybridní působení je de facto povýšeno na úroveň agrese. (...) Cílem tohoto vládního opatření je, aby došlo k omezení šíření nepravdivých a zavádějících informací v kybernetickém prostoru, které slouží agresorovi k obelhávání a manipulování obyvatel České republiky,“ psalo se v dopise, jehož požadavku správce české domény i operátoři vyhověli a weby zablokovali.
Společnost nedůvěry: ruským dezinformacím věří v Česku jen tvrdé konspirační jádro
Číst článek
K blokování však došlo bez ohledu na zákon i skutečnost, že mezi vytipovanými weby byly i ty, které „proruské dezinformace“ výrazně nesdílely. Šlo třeba o stránky české krajní pravice.
Jestli i toto rozhodnutí z počátku války, které provozovatelé těchto webů obešli tím, že své stránky přemigrovali na zahraniční domény, je možné pokládat za příklad zmiňované morální paniky, ale mluvčí zpravodajců Jan Pejšek odmítá.
„Jde o dvě zcela rozdílné situace. Cílem výroční zprávy je upozornit na nebezpečí nadužívání pojmů jako propaganda nebo dezinformace. Třeba v případech, kdy nejde o lež, ale pouze snahu dehonestovat názorového oponenta. Ruský útok na Ukrajinu byl bezprecedentním skutkem, a proto také ze strany státu vyvolal mimořádné opatření,“ vysvětluje pro server iROZHLAS.cz.
Bylo to potřeba?
Nakolik byla blokace takzvaných dezinformačních webů v českém prostředí potřeba, je ale sporné. Jak například ukázal mimořádně rozsáhlý výzkum Českého rozhlasu Společnost nedůvěry, ruskému narativu v Česku věří jen malé procento silných příznivců konspirací. Zmiňované blokování sice podle datového analytika Josefa Šlerky na čas pomohlo snížit čtenářskou základnu těchto webů, ti si ale přístup ke svým zdrojům opět našli.
Jak se navíc shodují serverem iROZHLAS.cz oslovení odborníci, doteď není jasné, jestli blokace ve skutečnosti nebyla nezákonným krokem. Soudy, které to mají určit, stále ještě probíhají. Jeden takový vede třeba nezisková organizace Otevřená společnost Oldřicha Kužílka (za STAN) spolu s Institutem H21. Spolky už dříve neuspěly s žalobou u Městského soudu v Praze a s kasační stížností u Nejvyššího správního soudu s tím, že z dopisu zpravodajců nevyplývá, že by oni či vláda někomu blokaci přikazovali.
‚Šlo jen o doporučení.‘ Blokací webů stát podle soudu neporušil zákon, spolky zvažují ústavní stížnost
Číst článek
„Rozsudky nás překvapily svou nedostatečnou argumentací vůči argumentům, které jsme předložili. Jádro problému spatřujeme v tom, že jestli má nějaký krok státu jasné důsledky a dopady, tak není možné posuzovat otázku, zda to byl, či nebyl skutečně pokyn, jenom na základě slovní evilibristiky, tedy že je ten dopis formulovaný tak, že něco zároveň říká i neříká. My tvrdíme, že je potřeba posuzovat tu věc materiálně tak, jak se děla a jak byla interpretována adresáty,“ říká Kužílek s tím, že proto podali proti rozsudkům v minulém týdnu ústavní stížnost.
Že není možné jen tak stránky zablokovat, si myslí také právnička specializující se na lidská práva Monika Hanych. „Blokace celé stránky je podle štrasburského soudu extrémním opatřením, které je srovnatelné například se zákazem vydávání novin nebo televizního vysílání,“ popsala právnička s tím, že vhodnější je případné stažení jednotlivých problematických článků na stránce.
Musíme odlišit škodlivý obsah od toho, který je nepříjemný. Říká o blokování dezinfowebů publicista
Číst článek
Pokud už by k blokaci došlo, mělo by to ze zákona být na základě předem jasně daných a předvídatelných pravidel. „Vláda nemůže říct, že něco omezí, ale musí to říct zákonodárce. Typicky třeba právě ve formě trestního zákona,“ vysvětlil zase právník Michal Bartoň, specializující se na otázky svobody projevu.
Ze zablokovaných 21 webových stránek, které Vojenské zpravodajství na svém seznamu uvádělo, je nefunkčních už pouze šest. Zbylé českou doménu opět získaly a fungují na ní.
Přečtěte si celé znění dopisu vojenské rozvědky pro NIX.CZ, ve kterém žádali o blokaci vyjmenovaných webových stránek.
