„Míváme často besedy a posezení s různými hosty a lidem se pak většinou ani nechce domů. Připadají si tady prostě jako v obýváku,“ směje se vedoucí zdejší knihovny Renáta Holčáková.

Právě ona stojí za originálním konceptem, který do Velkých Karlovic letos přinesl celorepublikové ocenění Bibliotheca inspirans. To se snaží upozorňovat na knihovny přinášející příklady dobré a inspirativní praxe v neformálním vzdělávání i upevňování komunit.

Ve valašské obci se soustředí na spojování místních obyvatel. „Lidé v Karlovicích bydlí na samotách v kopcích, a když jdou do centra, většinou zamíří na poštu, k lékaři a nakonec se staví za mnou,“ povídá Holčáková.

Dají si kávu, potkají pár sousedů, popovídají si a jdou domů. Knihovna takto dost dobře může suplovat roli hospody. „Snažíme se jen obnovit to, co kdysi bývalo normální: lidé se scházeli, protože si pomáhali na poli, pak si dali něco k jídlu a slivovici a poseděli,“ líčí knihovnice.

Nejpilnější čtenáře má Zlínský kraj, vede žebříček knihoven v zemi

V knihovně také připravují spoustu aktivit, které se mezi regály s knihami příliš často nevidí. Cvičí se jóga, učí angličtina, k dispozici jsou počítače i deskové hry. Pro oblíbenou Noc s Andersenem mají děti k dispozici kostýmy na převlečení. „Sháním je v second handech za pár korun,“ zmiňuje Holčáková.

Budovu také čeká rekonstrukce, která by měla umožnit další aktivity. Třeba příměstské tábory, pohádkové čtení, tematické večery nebo robohernu.

„Zdánlivé drobnosti a osobnost paní ředitelky vytvářejí bezpečné útočiště, kde se místní mohou potkávat. Je to obývák obce, kde mají místo nejmenší i nejstarší. Každý je tu vítán,“ popsala knihovnu jedna z předsedkyň poroty Bibliotheca inspirans Andrea Studihradová.

Ocenění putovalo i do Vsetína

Stejné ocenění letos získala i Masarykova veřejná knihovna ve Vsetíně. Zaujala porotce originálním přístupem k regionální identitě, otevřeností i sdílením know-how s dalšími knihovnami.

Za aktivitami zdůrazňujícími propojení se zdejším krajem stojí zejména Jana Vaculíková z regionálního oddělení. „Valašsko mi postupně přirostlo k srdci. Cestuji po něm, objevuji nová zákoutí, jsem přirozeným založením badatel,“ popsala žena, která spolu s historikem Pavlem Mašláněm přišla s projektem Zapomenuté Valašsko zaměřujícím se na vzpomínky pamětníků a četbu regionálních autorů.

Vaculíková také vymyslela hru Po stopách vsetínských zaniklých hostinců. Účastníci si vyzvedávali kartičky, luštili šifry a objevovali místa, kde dříve hospody stávaly. Zapojilo se přes stovku zájemců.

„Ohlas veřejnosti byl překvapivý. Lidé se začali ozývat, upřesňovali informace, vzpomínali, že tady to tehdy bylo jinak,“ potěšilo ji.

Je rovněž autorkou geolokační hry pro děti, která propojuje dětské knihy s různými místy ve Vsetíně a vytváří databázi osobností Valašska. Dnes obsahuje asi 600 jmen.