Litinové radiátory, keramické či mosazné vypínače, vana na zvířecích nožkách, tapety, ozdobné rámy obrazů, sochy, dekorativní porcelán, sametové polštáře… Tradiční styl představuje sázku na osvědčené hodnoty, ale zároveň neznamená, že k němu potřebujeme secesní vilu nebo byt v činžáku z první republiky a žít usedlý život. Naopak. „Velmi zajímavou inspiraci najdeme – třeba i při hledání na internetu – v kombinaci slov ‚traditional‘ a ‚modern‘. To je například v Anglii plnohodnotný styl – traditional modern kitchen a podobně,“ říká Michal Rodrigues Gondkovský, majitel obchodu s nábytkem, který za léta života v Londýně propadl tradičnímu stylu, poctivému zpracování a materiálům, které si na nic nehrají a zároveň umějí vytvořit elegantní, osobitý i nadčasový interiér.
Pro inspiraci cestujte
V Británii tradice znamená hrdost na své kořeny, něco, co nepatří minulosti, ale prostupuje do současnosti a počítá se s ní i do budoucna. Nadčasovost v pravém slova smyslu – litinové radiátory v designu, který se neokouká, a z materiálů, které budou sloužit ještě našim vnoučatům.
Anglie je dodnes Michalovým druhým domovem, kam se rád vrací a kde se neustále inspiruje, nebo odtud dokonce přímo čerpá – především co se týče sortimentu jeho obchodu. Podle něj je inspirace něčím, co na nás působí, měla by ale být v souladu s tím, co vnitřně cítíme. S naším životním stylem. „Já osobně se inspiruji při cestování, protože si vlastně automaticky všímám podobností v interiérech dané lokality. Naprosto zbožňuji návštěvy u babiček a rodičů mých přátel, protože tam člověk opravdu najde poklady,“ říká.
Co se týče tradičního stylu, nejlépe ho podle něj (nepřekvapivě) umějí Britové a Američani. Pokud hledáte inspiraci nebo třeba obrázky, které chcete ukázat svému designérovi, je ideální navštívit právě britské nebo americké weby a vyhledávat na Googlu v angličtině.
Zařizovat draze je příliš jednoduché
Jedním z mýtů, které Michal Gondkovský rád vyvrací, je představa, že tradiční design musí být nutně drahý nebo nedostupný. „Samozřejmě jsou značky nebo designéři, které rád sleduju a u kterých člověk nemůže udělat chybu. Je to třeba Laura Ashley nebo Ralph Lauren. Osobně ale nejdu úplně po značkách, spíše mě zajímají konkrétní předměty,“ říká. V Londýně vždycky rád zajde třeba do M&S nebo John Lewis, což jsou cenově dostupnější obchodní domy, kde ale člověk často objeví nečekané podněty.
„Musím zdůraznit,“ dodává Michal, „že mě vůbec neoslňují mediálně propagované značky, jména nebo drahý luxus. Draze nakupovat a zařizovat je příliš jednoduché, ale zdaleka to není zárukou úspěchu.“ Důležitější než cena, je podle něj přístup: „Když se to vezme kolem a kolem, všechny tradiční doplňky v obchodech jsou takové napodobeniny a je těžké říct, kde a jestli vůbec je nějaká hranice mezi ‚tím pravým‘ a tím, co se jako tradiční design ‚jen‘ tváří,“ upozorňuje a dodává, že úspěch tkví spíše v celkovém dojmu, který je založený na správné volbě barev, materiálů, kombinaci a prostředí, kam předmět umístíme. „Co se týká doplňků, málokdy za ně zbytečně utrácím,“ říká Michal a přidává příklad, který krásně koresponduje s výše zmíněným: Podle svých slov nerozumí umění a těžko pozná rozdíl mezi obrazem za stovku a cennou malbou. „Nejednou jsem skočil do antiku na Žižkově se slovy: ‚Mám šest tisíc a potřebuju čtyři velké obrazy s pěknými rámy.‘ Dostal jsem, o co jsem si řekl, a teď visí u mě doma na zdi a kamarádi je obdivují.“ Kouzlo jeho interiéru tkví v tom, že nemá problém kombinovat poctivý, tradiční základ interiéru se starožitnostmi, starými věcmi za pár korun, ale i doplňky z řetězců.
Jasná koncepce a autenticita
Michal sám je důkazem, že někdy nestačí, když nás design baví a máme vkus. I proto začal interiérový design studovat na kurzu ve škole Intermezzo: „Ředitelka Jana Hradecká nám vždy vysvětlovala, jak důležitá je koncepce. Koncepční záměr určuje vše – je to důležitý bod třeba i v případě uchopení kýče.“ říká. Sám klade důraz na autenticitu: „Pokud se snažíme předstírat, nedopadne to dobře. Zdi mají být ze zdiva, dřevo ze dřeva, sklo ze skla,“ vysvětluje na příkladu napodobenin, které mají moc celý záměr pokazit. Něco jiného pak je volba barev nebo konstelací v interiéru, které závisejí spíš na vkusu každého z nás. „Nerad rozporuji vkus druhých, protože pokud pro ně jejich výtvor funguje a jsou s ním spokojení, vlastně není co řešit. Problém přichází, když začneme nahrazovat materiály umělými a snažíme se to maskovat nebo vytvářet falešný dojem,“ upozorňuje Michal s odkazem na éru „podnikatelského baroka“ a její zbytečnou okázalost. To je příklad stylu, který si pohrával s tradičním designem, ale zcela bez koncepce – půjčoval si tvary a prvky z různých století, které často neskládal jen vedle sebe, ale také je kombinoval v rámci jednoho doplňku. Logicky hrozilo, že výsledek bude přehnaný, ale zároveň bezduchý, bez jakékoli spojovací linky.
Prostor řeší vše a povýší i kýč
Tradiční design zahrnuje samozřejmě i zdobné předměty, oscilující na hranici kýče. Jeho využití ale může mít zcela pozitivní efekt. „Já osobně kýč miluji a dokážu jím zosobnit prostředí,“ říká Michal a pokračuje: „Vázička od babičky nebo krajková dečka dokáže přinést dávku roztomilosti a útulnosti. Samozřejmě jsem se v tomto směru potkal s řadou kritických komentářů od lidí, kteří žijí v showroomech z nábytkových řetězců a z takové dečky mají panickou hrůzu.“ Michal polemizuje s myšlenkou, že v tomto přístupu může být určitý strach, obava, co tomu řeknou ostatní, jak si takový detail v interiéru vysvětlí. Možná kdyby takovou dečku nabízeli v oněch řetězcích, už by to takový problém nebyl…
Prvek kýče je podle Michala určitě podnětem k přemýšlení, ale třeba také konzultaci s designérem. Pokud by sám měl dát radu, jak takový detail do interiéru umístit, pak by zněla: „Čím zdobnější starožitnost po babičce, tím více prostoru potřebuje, aby ji pozorovatel dokázal zpracovat.“ Vysvětluje to na příkladu expozice v muzeu, kde také nejsou všechny vystavené předměty nacpané na jedné poličce. (A pokud ano, přestaneme vnímat jednotlivosti a vidíme uskladněné věci v depozitáři.) „Prostor řeší vše,“ radí Michal, „takže si vyberte jeden z těch tří čajových servisů a udělejte mu slávu na poličce, kde ho nic jiného nebude rušit. A hlavně – používejte ho!“
Tradice i do paneláku
Když přijdete třeba právě do Michalova bytu, pocítíte atmosféru, útulnost, všimnete si odvážných, ale vyladěných barevných kombinací, spousty doplňků, které ale nezapadají v prostoru. Vaše oko spočine na detailech, jako jsou zdobné anglické žebrové radiátory nebo kovové vypínače. Teprve po nějaké době začnete možná přemýšlet, jestli jsou jednotlivé interiérové prvky staré, nové, drahé nebo zcela dostupné. Anebo možná nezačnete. Interiér na vás rozhodně zapůsobí, ohromí vás, ale ne prvoplánově. To je definice tradičního stylu.
Interiér, o kterém mluvíme, najdeme v posledním patře klasického žižkovského činžáku. Samotný styl domu a bytu, masivní parketové podlahy, špaletová okna… to všechno si o tradiční zařízení skoro až říká. Znamená to ale, že pokud bydlíme v novostavbě nebo paneláku, nemůžeme si tento styl dovolit? „Zrovna teď mi v hlavě zraje návrh interiéru malého moderního bytu, který bude spíše v minimalistickém, moderním stylu. Vzhledem k velikosti je třeba brát důraz na praktičnost. Ale už se těším, že právě v tomto interiéru konečně uplatním ten nejzdobnější tradiční radiátor, který v našem obchodě máme,“ vypráví Michal. „Ten kontrast bude fenomenální – představte si to jako egyptskou vázu v galerii a kolem jen bílé stěny. Upoutá veškerou pozornost, svojí prezencí vyplní celý prostor a dodá šmrnc.“
I do novostaveb tedy lze tradiční design bez problému umístit. „Na druhou stranu ale rozhodně není potřeba popírat fakt, že bydlíte v novostavbě – nepotřebujete zdobené stropy nebo dřevěné obklady. To už byste mohli sklouznout k popírání podstaty věci a radiátor by se ztratil ve změti kýče a falešného dojmu,“ upozorňuje.
Zdroj: časopis Glanc, Michal Rodrigues Gondkovský
