K filmu…
Andrea Čunderlíková se k filmu dostala jako většina dětských herců. Bylo jí bylo dvanáct, když si ji tvůrci filmu vyhlédli ve školních lavicích, kde hledali dětské herce do komparsu pro film Vysoká zeď (1964). Modrooká černovláska holčina poté zaujala i další režiséry, a tak další nabídky na sebe nenechaly dlouho čekat. Velkou roli dostala o necelé tři roky později ve filmu na námět povídky Ivy Hercíkové Pět holek na krku (1967), který režíroval Evald Schorm. V něm ztvárnila školačku Natašu Pleskotovou, dívku, kterou ani nemusela hrát. Prožívala s ní to samé, co znala ze školy. První zamilovanost, neshody se spolužačkami, problémy, která má dívka v pubertě.
Roli plaché a nesmělé sestřičky Iny typu „mouchy snězte si mě“ původně nechtěla vůbec přijmout, protože ona sama je ve skutečném životě pravý opak. Velmi živá, „ukecaná“, na rozdíl od seriálové Iny říká co si myslí. Svou živost nejspíš zdědila po otci, který byl Slovák a zemřel, když jí bylo šest let.
Propletenec
Víme, že tuto roli zvládla navzdory své naprosto odlišné povaze dokonale, i když se s ní nikdy úplně neztotožnila. A co víc, nebylo jí ani příjemné, že ji mnohé televizní divačky viděly jako „mrchu“, která zničila dvě manželství. Po základce si Andrea chtěla dát přihlášku na konzervatoř, maminka jí to však rozmluvila s tím, že profese herectví je vrtkavá, a že musí mít „řádné“ povolání. Vystudovala proto střední ekonomickou školu, a tak splnila maminčino přání. Přesto stále někde v hloubi její duše ležela touha stát se herečkou. Po maturitě (1970) si dala přihlášku na DAMU, avšak pro nedostatek talentu ji nepřijali.
Andrea Čunderlíková v roce 2006
Jako herečka bez „certifikátu“ se i tak se v následujících letech objevila v menších rolích v téměř čtyřiceti celovečerních a televizních filmech a seriálech, českých i zahraničních. A tak jsme ji mohli vidět třeba v Zabil jsem Einsteina, pánové… (1969), nebo jako sestru královny Černého moře v Malé mořské víle (1976), nebo třeba o deset let později ve Velké filmové loupeži (1986). Po roce 1989 herectví pověsila na hřebík a začala pracovat jako manažerka česko-německé firmy. K filmu se ještě vrátila v roce 2003 v pokračování Nemocnice na kraji města po dvaceti letech. Do natáčení další řady po pěti letech ji už autoři nepřizvali, což ji mrzelo.
Andrea Čunderlíková v roce 2022
„Ina“ v životě
Andrea se narodila 6. května 1952 v Praze, kde po smrti otce vyrůstala s maminkou a dvěma sourozenci. Její první „dospělou“ velkou láskou byl v polovině 70. let o patnáct let starší zpěvák Pavel Bobek (1937-2013). Byla to láska jako trám, Bobek se však „okovy lásky“ nechtěl nechat spoutat, natož pak nějakým kroužkem na prstu. Krásná Andrea ho kvůli tomu opustila a on toho údajně později litoval.
Své srdce poté dala Ladislavu Kleinovi (*1944), hudebníkovi, skladateli a aranžérovi, kytaristovi a hráči na klávesy, kterého můžete znát jako bývalého člena kapely Olympic, George and Beatovens nebo Crossfire. Své ano si oba řekli po krátké známosti v roce 1978, a ještě téhož roku se jim narodila dcera Sandra, naše bývalá profesionální tenistka (aktivní 1993-2007). Ta má dvě dcery, dnes patnáctiletou Julii a o necelé čtyři roky mladší Sofii. Andrea je tak dvojnásobnou babičkou a tuto životní roli si spolu s manželem náramně užívá.
Zdroje: www.super.cz, www.super.cz/63, www.csfd.cz
