„Autoři jiné autory nečtou,“ řekla mi před časem moje bývalá, nedávno zesnulá guru prof. Stanislava Kučerová. Neplatí to obecně, myslela to jen v jisté konkrétní souvislosti, avšak pro středeční článek Ivo Cermana to platí: můj poslední článek zde na blogu Aktuálně „Zamlčuje se, že terorismus do Palestiny zavlekli Židé“ buď nečetl, nebo ho pominul.

Úkolem historiků je nejen shromažďovat fakta, ale též vyčleňovat z nich ta důležitá až nejdůležitější, a zejména je přiměřeně a pokud možno objektivně interpretovat. To se většině našich historiků nedaří, neboť jim přemíra faktů brání, aby nad nimi získali potřebný nadhled, a kromě toho, aby se zbavili subjektivismu.

Cermanův článek „Obhájce terorismu na Fakultě humanitních studií UK“ je toho typickým příkladem. Vyjímám z něho to nejdůležitější: „Stávkující humanistická fakulta chce prý peníze na ‚kvalitu‘, ve skutečnosti za vaše peníze živí antisemitskou propagandu (pozn.: spíše antisionistickou než antisemitskou)… Ve spolupráci s novinářem Vojtěchem Gavriněvem zde pan Abu Ghosh znovu opakoval palestinské lži o tom, že izraelská armáda prý ve válkách zabíjí palestinské civilisty úmyslně, takže genocidní útok Hamásu se v jeho podání jeví jako zoufalá spontánní obrana, v níž palestinský ‚lid‘ jen oplácí Izraeli, co sám ‚běžně‘ dělá Palestincům (pozn.: stačí sečíst počty mrtvých Palestinců na rozdíl od Izraelců nejméně od roku 1948)… Je to asi nejkřiklavější případ recyklace dogmat totalitního režimu… Než jsem se přiměl k tomu napsat tento komentář, vyprodukoval seznam.zpravy další článek z pera Terezy Šídlové, v němž zesměšňuje soucit s Izraelem jako ‚českou obsesi‘ (pozn.: neměli bychom my Češi, v minulosti porobení Němci a Rusy, mít spíše ‚obsesi‘ vůči Palestincům nebo být alespoň objektivnější?)… Redaktorka (IRozhlasu) Alena Košlerová vytvořila rozhovor s panem Liborem Liebermannem, v němž jsme se dověděli, že Izrael je apartheid (pozn.: což je v širším smyslu tohoto slova pravda)“.

Sionismus byl a je hrozný omyl Židů, kteří byli ze svého území vytlačeni už ve starověku a po bezmála dvou tisících let na ně neměli právo. Špatné na něm bylo hlavně to, že postupovali ne po dobrém, ale po zlém. Doplatili na to, ještě mnohem víc však Palestinci.

Netvrdím, že Hamás není příšerný, tvrdím jen, že prapříčina je straně Izraelců. Hamás vznikl až v roce 1987, kdy si jeho zakladatelé - frustrovaní a oprávněně neuznávající existenci Izraele, stejně jako Ukrajinci neuznávají vpád Rusů do jejich země - uvědomili, že Západ ani ostatní Arabové jim nepomohou. Zatímco Rusové zvěrstva dělali v pozici uchvatitelů, Hamás je dělal v pozici zoufalých uchvácených. My Češi pochopitelně stojíme na straně Ukrajinců, avšak nepochopitelně (a snad nejvíc v Evropě) na straně Izraelců.

(Podobně jako Ivo Cerman k problému přistoupila Michaela Jílková v diskusním pořadu Čt Máte slovo. Na stranu Palestinců jakoby symbolicky či příznačně postavila veřejně málo známého orientalistu Petra Pelikána a „neutrálního“ člena SPD Jiřího Kobzu, na stranu Izraelců známé těžké demagogy Vladimíra Votápka a Sašu Vondru.)