Článek
Bydleli jsme v kopcích nad městem na konci Vrchlického ulice a šikmo nad námi byla jen Obelendrova vila se zahradou ve svahu. Nad zahradou zase ve svahu byla louka a rovná plošina za hřbitovem, kam se vyvážely k likvidaci zvadlé staré věnce, zbytky svíček, květin atd. Jednoho dne, bylo to na podzim za deštivých dnů, se v horné části zahrady vedle vily utrhl 10m břeh a za nímž se skrývalo obrovské podzemní jezero, protože několik dnů z otevřeného břehu tekl hotový potok vody a bahna dolů do města.
Teklo to i přes zahrady, kolem Pitašovi vilky a přes další zahrady a po cestách a kolem rodinných domů. My jsme byly tak 280 m výše nad městem. Voda se valila všude, kde se dalo i přes hlavní silnici na Havlovice, kolem továrny na Váhy i kolem vyšší hornické průmyslové školy, které byly v republice jenom tří v Ostravě, v Mostě a v Úpici, do řeky Úpy. Dostat se do města vůbec byl problém, protože jsme byly poslední vilka. Potok nám tekl přes ulice jen pár metrů od domu i kolem vilky krajinářky Mezerové.
Museli jsme chodit přes sousední zahradu a kolem dalších zahrad, a tak jsme dostali do ulice níže položené a dále k můstku, který vybudovali vojáci a do kopce se dostat do ulice, která byla hlavní pro Dolce, kde také byla postavena nová moderní hasičská zbrojnice a na konci ulice už blízko náměstí se nacházela škola „Na Blahovce“, do která jsem chodil od odmalička. Celá oblast na několik stovek metrů byla uzavřena pro vstup.
Protože se očekávalo, že za utrženým břehem musí být od odtečené vody obrovská prostora, a že se celá horní louka již brzy asi zřítí. Podle stále přibývajícího bahna soudili hasiči i bánští specialisté, že se podle právě toho narůstajícího kalu ve vodě něco bortí a už brzy dojde k dalšímu propadu země. Bylo štěstím, že toto území nebylo zastavěno, i když už město již dříve rozhodlo, že nevyužitý i místy svažitý prostor poskytne k řízení zahrádkářské kolonii.
Celkem to bylo klidné a kouzelné místo a zem tu byla úrodná žádní kamení. Sousedilo s Havlovou zahradou a na kopci bylo místo, kam si stavebníci jezdili nakopat kvalitní písek na stavbu. Najednou přestala téci voda a bánští geologové usoudili, že se něco zbortilo a uzavřelo cestu vodě. A že tedy skoro na kopci se nachází velké podzemní jezero. Nějaký čas se čekalo, co se stane.
A když byl klid a voda netekla, louku trhavinou donutily propadnout, a do této jámy se vozila suť a kameny z výstavby nového sídliště. V dalším roce se navezla do těchto prostor hlína, a potom asi metrová vrstva kvalitní zeminy a uvažovalo se, že se naplní původní záměr předat po čase prostor k zřízení zahrádek s tím, ať si pěstují, ale s výstavbou chatek, aby se alespoň rok ještě čekalo, až si ta navážka doopravdy sedne. V Havlově zahradě se udělalo několik vrtů a zjistilo, že je v kopci skutečné velké jezero.
Dospělo se k názoru, že to není nebezpečné i v tom, to bylo plně vody nebylo prakticky žádných dutin. Zajímavé bylo, že skutečně pod tímto jezerem se nacházela nepropustná vrstva pro vodu. I takové věci se mohou v horách stávat. Podle mapy jsem zjistil, že vilka, kde jsem vyrůstal již není a zmizela a asi byla po čase stržena. Já jsem se přestěhoval po této události s ostatními do čtvrti na Závodí za řeku.
