Anna Šrámková působí během 2. světové války v protinacistickém odboji. Na důkaz své odvahy a vlastenectví dokonce vyšije obraz s podobiznou prezidenta Edvarda Beneše. Do jeho rukou se ale dostává až po skončení války. Kam však putuje dál, to nikdo neví…
V světle svíčky sedí Anna Šrámková (1906–1944) a trpělivě vyšívá. Nejedná se přitom o obyčejnou ruční práci.
Venku totiž zuří 2. světová válka a pod jejíma rukama vzniká obraz s podobiznou prezidenta Edvarda Beneše (1884–1948), který mu chce předat osobně na konci krutého období. Nikdy se jí to však nepodaří. V roce 1944 je totiž popravena v Drážďanech.
Kam ale doputuje gobelín, na kterém pracovala 3 roky? To dodnes zůstává záhadou.
Tajná skrýš v láhvi od okurek
Neohrožená vlastenka nevyšívá vzácné plátno jen tak. Celá její rodina je zapojena do protinacistického odboje.
Poskytne i utajené přístřeší Jozefu Gabčíkovi (1912–1942) a Janu Kubišovi (1913–1942) poté, co se jim podaří spáchat atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha (1904–1942).
Dřív, než se však dostane do hledáčku tajné policie, tak své dílo ukryje. Obraz uschová do pětilitrové lahve od okurek a zakope na zahradě. Přidá k němu ještě zprávu se skromnou žádostí:
„Prosíme každého, kdo by snad na tento obraz přišel, nechť jej z vděčnosti k tomuto velkému muži odevzdá veřejnosti nebo, dostane-li možnost, jemu samému, aby jako symbol českého národa dosáhl svého cíle, svého poslání…“ A její žádost dojde naplnění.
A putuje dál …
Poté, co v roce 1945 válka skončí, bratři Anny Šrámkové obraz objeví, zarámují do zhruba dvoumetrového rámu a svěří prezidentu republiky Edvardu Benešovi.
Důkazem je zpráva Československé tiskové kanceláře z 22. října 1946, ve které se píše o setkání Edvarda Beneše se skupinou pozůstalých a příbuzných po manželech Šrámkových. Předání obrazu potvrzují také dobové fotografie.
Tím však prameny o putování vlasteneckého díla utichají. Co se s ním mohlo stát poté?
Skončil na smetišti?
„Nikdo netuší, co se s tím obrazem po válce stalo. Prostě zmizel. My hledali a pátrali v nejrůznějších institucích. Byli jsme v Sezimově Ústí, v Lánech, v Kramářově vile, také ve Vojenském muzeu na Žižkově,“ vypráví vnuk neteře Anny Šrámkové Lukáš Brožek.
Že by se snad po vzácném exponátu slehla zem? To asi těžko. I když… V roce 1948 začne na hradě úřadovat prezident Klement Gottwald (1896–1953). Jeho ženě Martě (1899–1953) se však nový domov nelíbí a rozhodne se zbavit se vybavení z dob minulých.
Něco se schová, něco prý putuje na smetiště. Mohlo se toto „řádění“ dotknout i slavné podobizny? Je ale docela dost možné, že Pražský hrad gobelín opustil společně s prezidentem Benešem a zůstal v majetku jeho milované ženy Hany (1885–1974).
Kde by mu byl ale konec dneska? Řešení nabízí Lukáš Brožek: „Šlo přece o nádherné a velmi vzácné dílo. Možná ho má někdo pověšený doma na zdi, možná někdo obraz vyřízl z rámu, rám je totiž mimořádně krásný, a udělal si z rámu zrcadlo.
Nebo je obraz někam prodaný. Těžko říct…“
