Jak efektivně dosáhnout toho, aby do jízdního pruhu anebo jednosměrné silnice určené ryze pro pohyb autobusů nezajížděly osobní vozy? Pokud si myslíte, že k tomu stačí dostatečně velká cedule nebo vodorovné dopravní značení, jste na omylu. Vždycky se najde nějaký chytrák, který tuhle příhodnou zkratku využije. A nic na tom nemění instalované kamery, siréna nebo hrozba pokuty.
V Anglii na to jdou jinak. Dopravní inženýři tu už od 60. let rutinně budují tzv. car trap. Pasti na auta. Bariéry, které sice neomezují průjezd autobusu, ale fyzicky brání vjezdu osobního vozu.
Oficiálně si vynález téhle „novinky“ nepřipisují Britové ale Američani. Kteří si pojistili bezpečnost kolejových vozidel ve městech tím, že v kritických úsecích výhybek a křížení tratí nadzemky odstranili asfalt. Řidiči automobilů velmi rychle pochopili, že do štěrkového lože s pražci, jež přetínaly vozovku, vjíždět nemají. A už vůbec se v něm nemají pokoušet zaparkovat. S postupem času se ve Státech takových pastí standardně využívalo k omezení vjezdu do středových pruhů, které patřily jen trolejbusům.
Přerušená vozovka u bostonského Bunker Hill v roce 1938 jasně naznačuje, kam už auta vjíždět nesmí.
Jáma na mamuta
Britové ideu car trap nenáročným způsobem rozvedli. Třeba tím, že u vjezdu do pruhu pro jízdu autobusů je vyřezán a zahlouben střed vozovky. Nepřerušená vozovka zůstává jen při krajnici. Široce rozkročený autobus nepozná rozdíl, koly je pořád na asfaltu. Ale užší osobák už tudy neprojede. A pokud se o to pokusí, skončí v jámě na mamuta.
Zahloubené car trap nejsou extrémně hluboké, standardně mají kolem 30 centimetrů. Což je ale pořád dost na to, aby v nich řidič osobáku přišel o výfuk, nepoškrábaný podvozek a důstojnost. A dost pravděpodobně i o kolo.
Pasti na auta mohou nabývat mnoha podob. A do měst mohou vnášet i vítaný prvek zeleně. Tahle v Ipswich lidem nevadí.
Pastí na auta, vymezujících vjezd do pruhů pro autobusy, existuje řada variant. Některé sází na vyvýšený střed. Je to model, od kterého se v době nízce posazených bezbariérových vozidel MHD upouští. Další typy zahrnují například vloženou pojezdovou rampu se širokým rozchodem, kde toho s úzkými nápravami moc nepořídíte; potažmo varianty se vsazenými hroty nebo cihlovými pásky, které uprostřed vozovky kříží jízdní dráhu.
Společné jim je to, že s minimálními náklady eliminují spády neukázněných řidičů. Za porušováním pravidel tu totiž okamžitě následuje nekompromisní trest. Z jámy se takový řidičský rebel většinou bez pomoci nevyhrabe, utrpí újmu na voze a ještě musí zaplatit pokutu.
Ani past na auta u dánského Hillerodu osobním vozem neošálíte.
Což je možná důvodem, proč se teď stávají car trap v Anglii terčem stížností.
Může se to zdát trochu opozdilé, protože těm nejstarším instalovaným britským pastem na auta dnes táhne na osmdesátku. Nicméně věční kritici, kteří hledají příklady útlaku motoristů, v nich hromosvod své nespokojenosti stejně našli.
Černá díra u St. Ives
Regionální deníky Anglie teď žijí „kauzou“ ze St. Ives.
To je ona! Obávaná černá díra ze St. Ives. Propast, v níž mizí hrdost řidičů nedbajících na pravidla.
Problém, k němuž momentálně cítí potřebu vyjádřit svůj názor snad každý nahněvaný britský řidič, se týká pruhu určeného výhradně pro jízdu autobusů na křižovatce ulic Station Road a Harrison Way. Z často vulgárních reakcí v diskusích pod články by člověk nabyl snadno dojmu, že zdejší past na auta je přinejmenším černou dírou, v níž beze stopy mizí desítky vozů.
Co je na ní špatně? Je prý prachmizerně značená; na vozech – kterých se do ní má lapit přinejmenším pět týdně – páchá jen těžko vyčíslitelné škody; zanechává za sebou traumata a otřesené řidiče. A taky zarůstá plevelem.
Těch stížností se sešlo tolik, že na ně Rada hrabství Cambridgeshire musela zareagovat a vydat k nim oficiální prohlášení.
Radní Kevin Reynolds, který je za dopravní infrastrukturu hrabství odpovědný, tak umravnil kritiky strohými fakty. Past na auta u Station Road a Harrison Way je prý označena zcela odpovídajícím a standardním způsobem. Není prý třeba zbytečně přehánět, těch konfliktů s neopatrnými řidiči se tu prý za posledních dvanáct let odehrála necelá šedesátka.
Opravdu přehlédnete semafor, značení a dodatečné výstražné prvky?
Řidiči se do pasti u St. Ives chytají dál, tempem 5 vozů ročně.
Reynolds k tomu dodal i výtku: „Osobně mám jen pramalé pochopení pro řidiče, kteří se do této pasti chytili. Pokud na silnici před sebou neuvidíte ani velikou díru, a vjedete do ní, dovolím si tvrdit, že byste zrovna tak přehlédli i malé dítě.“
Pasti na auta, zabraňující osobním vozům ve vjezdu do pruhů určených pro autobusy, fungují dobře. A to je asi ten jediný důvod, proč řidičům mohou vadit.
