V Michnově paláci – Tyršova domu na Malé Straně uspořádala Asociace nezávislých médií už osmé slavnostní udílení Krameriovy ceny za nezávislou žurnalistiku. Mezi sedmičkou porotou vybraných laureátů byl Roman Michelko, slovenský spisovatel, politolog a publicista. Píše pravidelně pro Literárny týždenník, Hlavní zprávy, ZEM & VEK, Slovenské národní noviny, Slovo a DAV DVA. Největších úspěch sklidila jeho YouTube relace Věci veřejné se sledovaností od 100 tisíc do milionu zhlédnutí. Z jeho knih lze připomenout například Revoltujúci Sizyfos z roku 2006, Eseje o globalizácii z roku 2009, Medzivojnové európske diktatury (2012), Eseje o kríze (2016), Prepisovači dejín (s Ľ. Števko, M. Mahút, M. Puchovský a ďalší) z roku 2019 nebo Alternatívne politické systémy z minulého roku. Po nedávných volbách na Slovensku se stal poslancem Národní rady Slovenské republiky za SNS.
Vítáte konsolidační balíček, který vláda protlačila Sněmovnou?Anketa
Druhým oceněným byl český novinářský fotograf a výtvarník Jovan Dezort. Dlouhá léta působil v ČTK a dalších médiích. Je autorem unikátního souboru reportážních fotografií z vietnamské války, ale i vynikajících portrétů českých i zahraničních umělců – od Šejbalové po Karajana. 9. března 2015 se stal Osobností české fotografie za rok 2014. Cenu mu udělila Asociace profesionálních fotografů ČR. „Je to klasik české fotografie, který bude mít v příštím roce devadesát. Je to úžasný člověk, dokumentarista, jeden z nejznámějších poválečných fotografů, hodně se angažoval v 60. letech jako fotograf České tiskové kanceláře, a tak dále. Kdybych měl jmenovat jméno, které si cením z mainstreamové scény, tak určitě toto. I když zajímaví lidé jsou samozřejmě všichni ocenění,“ říká pro ParlamentníListy.cz spoluzakladatel Asociace nezávislých médií, která Krameriovy ceny pořádá.
In memoriam oceněný spisovatel dal fejetonu nový význam
Krameriovu cenu si odnesl také Peter Kršiak, který se původně věnoval kariéře hudebníka, zpěváka, skladatele, písničkáře, účastnil se Porty a dalších festivalů. Později si rozšířil profesní repertoár o rozhlasovou žurnalistiku. V současnosti působí jako moderátor a autor několika relací banskobystrického Slobodného vysielača. Návštěvníci loňského i letošního Vlasteneckého setkání v Příčovech jej poznali jako velmi kultivovaného a vzdělaného moderátora a šiřitele chytrých myšlenek.
Fotogalerie: - Lublaň čili Laibach
In memoriam byla udělena cena Alexi Koenigsmarkovi, českému spisovateli, scenáristovi, dramaturgovi, fejetonistovi a také velmi aktivnímu spoluorganizátorovi intelektuálního dění. Do „velkých dějin“ české dramatiky vstoupil hlavně v 80. letech svým angažmá v Činoherním studiu, dramaty Edessa, Mňau aneb Had v růži, Profesionálové, Tlalok. Krátce na to se představil jako prozaik, a hned ve vysoce nastavené umělecké a výpovědní rovině – od debutu Cesta sekčního šéfa k moři, přes silné a dramaticky působivé romány Siromacha či Černá krev – až po sbírky drobnějších publicistických textů a fejetonů, například Jak se stal Rockefeller miliardářem. Právě fejeton je žánr, jemuž Koenigsmark vrátil nebo spíše dal nový význam, podobu a působivost. Vyhovoval totiž i jeho spisovatelské nátuře. Literárně-novinářská zkratka, jíž je řečeno vše podstatné, a zbytek je ponechán na čtenáři.
Krameriovu cenu získal bývalý šéfredaktor zpravodajství v ČT
Mezi letošní oceněné se zařadil také Milan Vidlák. V minulosti působil jako novinář v mainstreamových médiích, třeba v Lidových novinách. Jeho nezávislé myšlení jej ale odvedlo k samostatné aktivitě, která dostala název časopis Šifra. Vydává jej už úctyhodně dlouho, po různých proměnách jej dnes píše de facto sám, a tedy i plně za sebe. Charakterizuje to na webu Šifry takto: „Šifra přináší rozhovory se zajímavými lidmi, reportáže, eseje, záhady. To vše s vtipem a nadhledem, inteligentní a nenásilnou formou, která nikomu nic necpe. Šifra je zkrátka o věcech, které zajímají stále víc lidí: Tedy například jak být sám sebou, jak se nebát toho, co si o nás budou myslet ostatní, jak najít odvahu změnit to, co se nám v životě nelíbí, jak vystoupit z omezujících programů a jak se dívat s otevřenýma očima a bez předsudků kolem sebe.“
Psali jsme:
Čerstvým nositelem Krameriovy ceny se stal i Petr Bohuš. Počátkem 90. let pomáhal zakládat novodobé zpravodajství a publicistiku v tehdejší Československé a později České televizi, pracoval tam jako šéfredaktor zpravodajství a publicistiky v Ostravě a jako šéfredaktor publicistiky v Praze. V České televizi se podílel na vzniku zpravodajských relací, publicistiky a dokumentů, moderoval zpravodajství včetně povodní v roce 1997, investigativní publicistiku Klekánice a další pořady. V roce 2021 založil portál Modrý jelen, kde rozebírá pozadí toho, co se děje ve společnosti, například manipulace politiky a médií, mainstreamu, především České televize, v rozhovorech představuje například osobnosti z alternativních médií a opozice, obojí doplňuje svými postřehy a zamyšleními.
Do alternativních médií přecházejí zklamaní z mainstreamu
Sedmičku laureátů Krameriovy ceny 2023 uzavírá Jaroslav Čvančara, spisovatel, publicista, autor literatury faktu, pedagog a také hudebník – kapelník countryové hudební skupiny Taxmeni. Jde o předního českého badatele, který se dlouhodobě věnuje problematice atentátu na Reinharda Heydricha a souvisejícím otázkám (český protinacistický odboj, heydrichiáda, vyhlazení Lidic, operace Anthropoid a podobně). Působí jako odborný poradce, je spoluautorem při tvorbě několika dokumentárních televizních i rozhlasových pořadů, filmů a výstav. V desítkách článků v odborných časopisech publikoval průběžně svoje badatelské výstupy. V tuzemsku i v zahraničí vzbudila pozornost především v roce 1991 vydaná fotograficko-dokumentární publikace Akce atentát. Neméně zajímavá je i jeho knižní trilogie Někomu život, někomu smrt, která patří mezi stále žádané a těžko dostupné publikace.
Fotogalerie: - Hornické Trbovlje
„Určitě je zajímavé povšimnout viditelného trendu, jako by do alternativního mediálního světa přecházeli lidé z toho mainstreamového, a to zpravidla na základě svého jistého zklamání z toho, jak se v mainstreamu občas projevuje cenzura nebo prosazování jednotných názorů. V letošním ročníku to byli hned dva lidé tohoto typu. A to Milan Vidlák, bývalý redaktor Lidových novin, který vydává časopis Šifra, a Petr Bohuš, který provozuje web Modrý jelen. To je bývalý dlouholetý pracovník České televize. Modrý jelen je web, který s nonšalancí a na vysoké úrovni lidsko-esteticko-profesionálně-novinářské komentuje to, co se děje v českých médiích. Podobně jako se o to snažíme v Týdnu v médiích, jen on to dělá trošku jiným způsobem, protože je jiná osobnost, jinak založený. Ale dělá něco podobného, upozorňuje na nesmysly, které se na té mediální scéně dějí,“ podotýká iniciátor založení Krameriovy ceny Petr Žantovský.
Cílem je přemostit propasti a ocenit dobrou žurnalistiku
A netají se tím, že má ohromnou radost z ocenění Jaroslava Čvančary. „To je skvělý publicista, který se velice intenzívně věnuje Anthropoidu a obecně otázkám protektorátu. Z toho je patrné, že vnímáme publicistickou sféru jako celek. Nikomu nestavíme žádné překážky, nikoho nekádrujeme, plníme cíl, který jsme si před osmi lety předsevzali. Stejně jako každý předešlý ročník se na jednom místě sešli zástupci tzv. mainstreamové a tzv. alternativní novinářské scény. Udrželi jsme tedy to, co jsme chtěli na začátku, když jsme Krameriovu cenu zakládali. To znamená přemostit propasti, které hloubí jedna strana vůči té druhé, a dát najevo, že pro nás je žurnalistika jenom jedna, a to je ta dobrá. Je úplně jedno, jestli je provozována bohatými vydavateli nebo soukromými bloggery. Podstatné je, jestli je pravdivá, objektivní, nestranná a nezávislá. A to se nám podařilo,“ dodává pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
