Alena Scheinostová: Přepravka s jablky
Ne ne, s tou taškou plnou brambor, krabicí s koláčem a bednou jablek navrch nejedete z farmářských trhů. Nemusíte nic vysvětlovat, já vím moc dobře, že jste byli na víkend u rodičů. Přesněji u maminky. Jste trochu rádi za tu péči, trochu zahanbení, protože mámin důchod je násobně nižší než váš plat a nouzí díkybohu netrpíte, a taky trochu otrávení, protože jablka se rychle kazí a budete muset honem vymyslet, co s nimi, a koláč je zase strašně sladký a doma sladké nikdo nejí.
Tak co teď s tím?! Ale maminka je prostě taková. Zkuste jí to odmítnout!
Čtěte také
Kdy přesně nastává ten životní zlom, kdy se žena z opečované, zahanbené a otrávené příjemkyně těchto potravinových přilepšení přerodí v ženu – přilepšovatelku? Zdá se být stejně zákonitý jako klimakterium, možná je dokonce jedním z jeho příznaků.
Saláty ze zahrady, rajčata z balkonu anebo třeba takovou mrkev zavařenou ve sklenici začne do domácností svých plnoletých potomků dřív nebo později dodávat snad každá. Matky, babičky, tchyně. Už prosté srovnání, o kolik by bylo jednodušší roznést nadbytečné cukety po sousedech někde v Dolních Pejřovicích než je zavážet autobusem do Prahy, naznačuje, že jde o zákonitost lidského druhu, které se nelze vyhnout.
Promiň, mami
Je v tom cosi z neúnavnosti sýkořice, která od rozbřesku do setmění létá a shání a vhazuje do rozevřených zobáčků a nakrmí všecko, co se v hnízdě hýbe. Je v tom i dědictví generací předkyň, na kterých ležela starost o spíž a o komoru, aby v nich nikdy nechyběla vejce, mouka a kus slaniny, úroda aby se nekazila, chléb vezdejší byl napečený a máslo stlučené.
Čtěte také
Jak praví staré prameny, právě ženě „ponechává se úplně vedení domácnosti, obstarávání kuchyně a drůbeže“, ba dokonce „s výtěžkem z drůbeže, která jest výhradním jejím majetkem, z krav, máku i lnu může volně nakládati“. A co jsme se za staletí naučily, je v nás ženách – přidržíme-li se příměru z oblasti hospodářství – jako v koze.
Jsem tudíž smířená, že zatímco píšu tuhle glosu a pamětí mi běží, jak jsem se snažila spálit ve sporáku Rekreant kilo banánů, aby babička nevěděla, blíží se chvíle, kdy sama zazvoním u syna s přepravkou švestek a zavařenou šťávou, „kdyby to na zimu přišlo vhod“. A mám se sebou i špetku soucitu.
Dělaly jsme to tak půl života, tak jako naše matky a jejich matky a matky jejich matek. Tak co by teď kdo chtěl? Jinak to neumíme. A chceme být ještě trochu užitečné, i když už jsme podepsaly všechny školní úkoly, namazaly všechny svačiny a vyžehlily všechny šaty do tanečních. Ostatně jídlo se neodmítá, za jídlo se děkuje. Tak promiň, mami, už to taky vím.
Autorka je redaktorka Katolického týdeníku
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
