Pět skvělých ledových káv vypito a knížka Kriminální případy z Orlických hor 2 byla téměř na světě

Oba autoři, tedy historik, dobrušský písmák a kronikář a také bývalý dlouholetý ředitel Vlastivědného muzea v Dobrušce Jiří Mach, a exšéf kriminální policie a bývalý ředitel policejního územního obvodu v Rychnově nad Kněžnou, který byl v policejní službě přes 40 let a všechny případy uvedené v knížkách vyšetřoval, Zdeněk Hlaváček, jsou našimi hosty.

Když jsme představovali první díl, oba jste říkali, že je těch kriminálních příběhů z Orlických hor je mnoho a že asi bude dvojka. Teď je na světě. Gratuluji!
Jiří Mach: V podstatě jsme se rozhodli dvojku napsat hned po tom, co vyšla jednička, protože ten základní náklad byl během asi šesti neděl úplně rozebrán. Dotisk pak byl ve stejné výši a následoval ještě jeden dotisk. Samotné nás to překvapilo, a říkali jsme si, že těch případů Zdeňka Hlaváčka bylo tolik, že je možné z nich vybrat další soubor atraktivních věcí. Což se povedlo. Chtěli jsme zase udělat takový pestřejší pohled na kriminalitu, aby to nebyly jen vraždy. Myslím si, že v tom druhém díle je to zase krásně promíchané. Ovšem vraždy jsou tam samozřejmě také.

Odvyprávím příběh, Jirka si dělá velice pečlivě poznámky a než dojedu domů, což je asi 20 minut, tak už mám v e-mailu nástin, o čem to bude.
Zdeněk Hlaváček, bývalý ředitel policejního územního obvodu v Rychnově nad Kněžnou

V první knížce bylo 13 případů.
Jiří Mach: Ano. A ve druhé je jich také 13, ale nehledejte v tom žádnou symboliku. Je to dáno pouze rozsahem té publikace. To bylo dáno nakladatelem, takže nám to vyšlo opět na těch 13 případů.

Čtěte také

Pamatuji doby „poctivých zlodějů“. Dnes se takoví moc nevidí, usmívá se kriminalista Zdeněk Hlaváček

Jak to vypadá, když pracujete? Vy, pane Hlaváčku, vyprávíte, pan Mach poslouchá a zapisuje někde u kávy?
Zdeněk Hlaváček: Přesně tak to je. Mohu to jen upřesnit, že speciálně u ledové kávy. Tu máme rádi. Takže já odvyprávím příběh, on si dělá velice pečlivě poznámky a než dojedu domů, což je asi 20 minut, tak když to přeženu, už mám v e-mailu nástin, o čem to bude. Trochu to zreviduji, aby tam nebyly z pohledu policie nějaké nepřesnosti, a takto si vyměňujeme e-maily. Vždy na jedno sezení uděláme tři příběhy. Takže za pět sezení jsme měli knížku hotovou.

Tedy pět ledových káv a knížka je na světě. Už jste mluvili o tom, že první knížka byla rychle rozprodána. Jaké jste na ni měli ohlasy? Říkali vám třeba lidé, že je to perfektní, nebo že je tam málo krve nebo něco takového?
Zdeněk Hlaváček: Vystihl jste to úplně přesně. Použil jste termín málo krve, já jsem byl jednou v restauraci na obědě a přišel ke mně pán a říkal, že četl naši knížku, líbila se mu, ale že je v ní málo krve. Ale my jsme to přesně tak chtěli, abychom nešli dopodrobna u těch nejzávažnějších případů, s ohledem na oběti trestných činů. Takže o málo krve se snažíme i v druhé knize.

Čtěte také

Covidový čas jsem proměnil v sepsání tří knížek, směje se historik a dobrušský písmák Jiří Mach

Knížka je jistě opět psaná s humorem panu Machovi vlastním.
Jiří Mach: Děkuji.

Ale přeci jen, píše se v ní o závažných případech. Kolik vražd v ní tedy najdeme?
Zdeněk Hlaváček: Jsou v ní tři vraždy a jedna komplikovaná sebevražda. Já jsem se účastnil vyšetřování v různých pozicích, aby to nevypadalo, že jsem všechny ty případy vyšetřoval. Čili jsou tam případy, kdy jsem byl jako začínající policista, taková podržtaška, až po to, když jsem dělal šéfa kriminálky. Některé případy jsme řídil, nicméně vraždy jsou doménou krajské mordparty, čili tam jsme pouze participovali a spolupracovali.

Je tam prý i jedna taková humorná záležitost, kdy vás honil nějaký pes.
Zdeněk Hlaváček: To je pravda. Měli jsme loupežné přepadení v Rychnově a stopa nás vedla na Svitavsko, kde se pachatel ukrýval ve vesnici Pohledy. Když jsme tam o půlnoci přijeli, bylo to v zimě, asi -15 stupňů, mrzlo jako v Rusku. A byl to statek obehnaný zdí s velkými vraty. Pachatel bohužel zaznamenal, že tam projela kolona vozidel, takže mezitím utekl zadním vchodem, což jsme my nevěděli. A majitelka usedlosti nás zdržovala. Když jsme přišli na ten důr, tak se proti mně vyřítil velký pes. Křičel jsem na majitelku, ať toho psa odvolá, nebo že ho zastřelím. Měl jsem pouzdro na pistoli, rozepínal jsem ho a pes se blížil. Nestačil jsem ani tu pistoli vytáhnout a pes stál u mě, dal si na mě tlapy a olíznul mě po tváři. A zase odešel do své boudy.
Jiří Mach: Zkrátka pes byl nikoliv hlídací, ale vítací. A líbací.

Trojka asi nebude, protože pachatelé trestných činů celkem moc originální nejsou. Ale nějaký nápad máme, ten ovšem nebudeme prozrazovat.
Jiří Mach, historik, písmák a kronikář Dobrušky

S první knížkou jste jezdili také po besedách. Pane Machu, jak to bylo?
Jiří Mach: Ano, k první knížce jsme měli celkem 15 besed na nejrůznějších místech rychnovského okresu. Třeba přímo v Rychnově nad Kněžnou přišlo asi 130 lidí, takže se nemohli do sálu místní knihovny ani vejít. Všude, kde jsme byli, tak bylo plno. Tak jsme si říkali, že příště to bude třeba pražská Lucerna nebo O2 Aréna. Takže na 15 besedách bylo celkem téměř 900 lidí. A teď už máme sjednáno dalších asi šest nebo sedm míst, kam pojedeme znovu představovat naši knihu.

Prý pan Hlaváček potkával na besedách i své kolegy, kteří ho trošičku opravovali, že někdy bylo něco maličko jinak, než jak je to uvedené v knížce.
Zdeněk Hlaváček: To je pravda, protože v první knížce mám konkrétně případ z roku 1977, ke kterému si už málo policistů něco pamatuje. Navíc žádné písemné doklady už neexistují, to jsou skartované věci, takže před jednou besedou na mě čekal starší policista, který tenkrát ten případ dokumentoval jako kriminalistický technik. A říkal mi, že to tam mám špatně napsáno, protože při ohledání, kdy jsme našli peníze uloupené na tehdejším okresním národním výboru, byly zabetonované v podlaze, že to nebylo uprostřed místnosti, ale v pravém rohu. Tak jsme se tomu oba zasmáli. Ale on měl potřebu mi to říct, protože to dokumentoval a ví to přesně.

Čtěte také

KRIMINÁLKA aneb téměř detektivní pátrání po stopách práce policie manželů Dany a Mirka Vaňurových

Máte i nějaký takzvaný pomníček, tedy nevyřešený případ, který se nikdy nepodařilo rozlousknout?
Zdeněk Hlaváček: Pomníček máme jeden. Pokus vraždy v Dobrušce na pracovnících uhelných skladů. Bohužel je to smutný případ z roku 1994, kdy přes všechno možné, co jsme dělali, vraceli jsme se k tomu případu, přijel nám i pomáhat tým z Prahy, nicméně měli jsme podezřelou osobu, která má ale nezpochybnitelné alibi. Takže to je pomník, který nám už nikdo neobjasní. O tom jsem přesvědčen, protože uplynula dlouhá doba, ten případ je promlčen. Takže i kdyby se pachatel přiznal, už by se nic nestalo.
Jiří Mach: Paní, která byla obětí toho přepadení, uváděla že ten pachatel se podobal herci Františku Hanusovi. Tak jsem se ptal kolegy, jestli toho herce Hanuse prověřovali, jestli měl také alibi. A jeden kolega, který se zabývá filmovou historií, mě ubezpečil, že měl stoprocentní alibi. Protože v té době už byl tři roky po smrti.

Zdeněk Hlaváček a Jiří Mach ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Milan Baják, Český rozhlas

Tak mne napadá, bude trojka? Přemýšlíte nad tím, že byste ještě šli do třetí knížky a dalších 13 kriminalistických případů a příběhů představili?
Zdeněk Hlaváček: Já nad tím nepřemýšlím, to Jirka přemýšlí.
Jiří Mach: Víte co, asi v této podobě už ne. Protože oni ti pachatelé trestných činů celkem moc originální nejsou. Tedy opakovat znovu ten samý modus vivendi a modus operandi, promiňte, naučil jsem se kriminalistickou terminologii, tak by asi nebylo dobře. Ale nějaký nápad máme, ten ovšem nebudeme prozrazovat. Uvidíme za rok. Mohlo by to být zajímavé, týká se to také kriminálních případů, ale trochu z jiného soudku.

Rád vás tady za rok zase oba uvidím. Jiří Mach a Zdeněk Hlaváček byli dnes našimi hosty. Děkuji za rozhovor.