Sobota 27. dubna 2024, svátek má Jaroslav
130 let

Lidovky.cz

Kultura

Mohlo to vše dopadnout jinak? Anatomický rozbor jednoho tragického vztahu zahajuje přehlídku Tady Vary

Film Anatomie pádu foto: Aerofilms

Recenze
Do kin přichází držitel Zlaté palmy z letošního festivalu v Cannes, snímek Anatomie pádu francouzské režisérky Justine Trietové. Za svůj silný účinek vděčí mimo jiné excelentnímu výkonu německé herečky Sandry Hüllerové.
  10:00

Pád se v tomto dramatu situovaném do malebného alpského prostředí vyskytuje ve více významech. Jednak je to konkrétní tragická událost, k níž dojde hned zkraje a která určí další dění: pád z podkroví vlastního domu ukončí život spisovatele Samuela.

Okolnosti tohoto pádu poté zevrubně zkoumá policie, prokuratura i soud, skutečně jde o „anatomický“ rozbor toho, jak přesně mohlo dojít ke smrtelnému zranění. Je totiž důležité zjistit, zda šlo o sebevraždu, nebo zda se na Samuelově smrti podílel ještě někdo jiný – v takovém případě by ale přicházela v úvahu v podstatě jen Samuelova manželka Sandra, také spisovatelka.

Proto se při vyšetřování a zejména pak u soudu probírá také anatomie jiného pádu – zhroucení partnerského vztahu, který dostal těžkou ránu, když před lety utrpěl Sandřin a Samuelův syn Daniel úraz, jehož následkem je téměř nevidomý.

Úvod s červeným kobercem

Snímek Anatomie pádu zahajuje projekt Tady Vary 2023/24. Ten se koná ve vybraných kinech po celém Česku a nabízí výhodné předplatné na deset projekcí filmů, které z nabídky distributorů vybral tým karlovarského festivalu. Jednou za měsíc se tak diváci mohou projít po červeném koberci a sledovat živě přenášený úvod k filmu, v některých případech také závěrečnou debatu s tvůrci. Anatomie pádu se promítá již 18. října ve 20.00.

Samuel si nepřestal vyčítat nepřímé zavinění oné neblahé události, jeho osobní pád měl ale také další stránku, která postupně vystupuje na světlo: hluboký tvůrčí blok, neschopnost psát a trauma z konfrontace se Sandřinými úspěchy. To všechno vedlo k tomu, že byl Samuel často nesnesitelný, Sandra mu na oplátku nebyla věrná, o hádky nebyla nouze.

Tíživá nemožnost domluvy

Veškeré pátrání zkrátka spěje k totálnímu patu: když se liší expertní názory na technickou příčinu úmrtí a situace v domácnosti by pro vnějšího pozorovatele ospravedlnila jak podezření ze zabití, tak domněnku o sebevraždě, kdo rozhodne, co se doopravdy stalo?

Paradoxně se v rozhodující fázi veškerá tíha takového rozhodnutí sesune na dvanáctiletého Daniela, jehož svědectví je v případu klíčové. Trpící chlapec musí (a chce) vstřebat všechny znepokojivé detaily vztahu svých rodičů, které se u soudu propírají, aby si mohl ujasnit pravdu. Téměř do poslední chvíle přesto není jasné, co on sám soudu poví.

Divák má i vzhledem k aktuálnímu společenskému diskursu o něco snazší pozici a nemusí se příliš obávat, že by mu režisérka Justine Trietová nabídla příběh, v němž morálně prohraje bisexuální žena, jejíž hlavní „vinou“ je to, že byla odolnější a profesně úspěšnější než její manžel. Pořád je tu ale samozřejmě riziko, že soud nebude tak osvícený a v trestní kauze se přikloní k verzi běsného, ironického a krutě nesympatického žalobce...

Zápas s nezfilmovatelným Topolem. Režisér Citlivého člověka si přinejmenším zaslouží body za odvahu

Záležitosti spojené s policejní a soudní praxí (třeba vystavení nezletilého Daniela těžkému dilematu) jsou v Anatomii pádu vylíčeny trochu podezřele a v lecčems zřejmě umělecký záměr světí prostředky.

Technické detaily tu ale opravdu nejsou tím hlavním. Režisérka především s velkou dávkou vhledu vykreslila bolavý a fatálně rozkolísaný vztah dvou lidí (a konkrétně umělců), jejichž láska se neztratila, ale dusí ji vrstvy výčitek, zranění a křivd.

Anatomie pádu

Francie 2023

  • Režie: Justine Trietová

Premiéra 19. října 2023

Představitelka hlavní role Sandra Hüllerová skvěle vystihuje všechny polohy své hrdinky – partnerky v toxickém vztahu, matky trpící výčitkou a nejistotou, umělkyně, která naráží na bariéru přízemního uvažování, ženy, jejíž soukromí je veřejně pitváno a zoufale dezinterpretováno, cizinky, která je nucena komunikovat v jiném než mateřském jazyce.

To poslední je jakousi shrnující metaforou celého předestřeného dramatu: v jádru tu jde o tragickou nemožnost plného dorozumění s ostatními lidmi včetně těch nejbližších. Také proto nelze od tohoto příběhu čekat happy end, který by všechno zpětně prozářil štěstím. Jen je prostě konec.

Autor: