Pavel Simon se představil na jednání výborů v Senátu Foto: Senát

Ústavní soud nemá být lokomotivou ochrany lidských práv, vysvětloval Simon senátorům ve výborech

V případě slyšení Pavla Simona, soudce Nejvyššího soudu (NS) a kandidáta na ústavního soudce před senátním Ústavně právním výborem minulý týden, šlo pravděpodobně o doposud nejpodrobnější zkoumání profesní dráhy i soukromých aktivit kandidáta v historii. V obou senátních výborech, kde minulý týden proběhlo „grilování“, Simon podporu nezískal. Česká justice přináší podrobnou reportáž z jednání.

Senátoři ústavněprávního výboru ani výboru pro vzdělávání neotevřeli při debatě o Simonově kandidatuře žádné nové téma, o kterém by předtím již nereferovala média. Bylo proto překvapením, že nedisponovali žádným podkladem ohledně rozhodovací činnosti kandidáta. A to ani ohledně otázky soukromých aktivit Simona a jejich případného střetu se zákonem o soudech a soudcích. Jednotliví senátoři tak přímo na jednání výboru nahlíželi do zákona a vyjadřovali svůj laický názor na jeho výklad.

Pavel Simon senátory nejdříve seznámil s důvody, proč chce i nadále, přes kritiku, která zazněla v médiích, usilovat o jejich souhlas se jmenováním ústavním soudcem.

Na příkladu textu Lidových novin o případu exstarosty Prahy 2 Jiřího Palusky je totiž podle něho vidět, jak je někdy tato kritika nespravedlivá. Senát Nejvyššího soudu, v němž jako člen zasedal, se totiž podle Simona po věcné stránce případem odškodnění politika ODS nezabýval. A ani ústavní soudci v této věci rozhodování NS nijak nekritizovali.

„Kandidatura tak není jen o mně. Jsem první kandidát, který je takto prověřován a je to dobře. Ale měli bychom si do budoucna říci, jak budeme posuzovat práci soudce, který rozhoduje v senátu a podle jakých kritérií budeme hodnotit jeho činnost v soukromí, aby případní další uchazeči mohli zvážit, zda se do toho vůbec pustí,“ uvedl Simon s tím, že stále doufá ve férový proces.

Pak Simon senátorům prezentoval své představy o Ústavním soudu i o roli, jakou by měl ústavní soudce zastávat. „Čím je pro mne Ústavní soud? Je to ústavní brzda, a nikoliv lokomotiva ochrany lidských práv, která táhne lidská práva dál a dál,“ uvedl. ÚS má být podle něho zdrženlivou institucí, která nemá říkat zákonodárcům, jak to mají dělat lépe. Ústavní soudci by podle Simona měli dát zákonodárcům maximální prostor a zasáhnout jen v mimořádných situacích, není-li cesta pro ústavně konformní výklad.

Soudce loajální k soudu a k právu, které nevytvořil

Svůj osobní přínos spatřuje Simon ve znalosti dovolacího řízení v civilních věcech, která nyní na ÚS chybí. Dále pak ve znalosti práva v oblasti odškodnění za způsobenou újmu a také ve zkušenosti s aplikací práva EU. „Asi není v České republice soudce, který by se podílel na předložení více předběžných otázek Soudnímu dvoru EU,“ konstatoval Simon s tím, že jde o způsob, jak mohou národní soudy ukázat, že je nějaká evropská legislativa v rozporu se základními principy právního státu.

Simon také odmítl hodnocení, že je příliš formalistickým soudcem, který straní státu. „Žalobci byli před naším senátem úspěšní ve dvou třetinách případů. Pokud bych byl formalistickým soudcem, ta statistika by vypadala opačně. Nejsem tedy ani soudcem, který by nějak stranil státu,“ argumentoval.

Také senátory upozornil, že žádné z rozhodnutí, o nichž v souvislosti s jeho osobou informovala média, nezpracoval jako soudce zpravodaj. „Jako soudce Nejvyššího soudu jsem povinován loajalitou k Nejvyššímu soudu a musím ta senátní rozhodnutí hájit. Což ale neznamená, že s nimi vždy musím souhlasit,“ uzavřel své úvodní vystoupení Simon.

Pak přišly na řadu dotazy jednotlivých senátorů.

„Soudce nemá legitimitu, aby vytvářel nové právní normy. Vám lid dal důvěru, abyste je vytvářeli a na mně je, abych o ty normy pečoval a aplikoval v konkrétních věcech. Ve chvíli, kdy se dostanete na Ústavní soud, nejste ale vázán tolik zákonem a můžete je nahlížet jinak, což jako soudce Nejvyššího soudu nemohu. Každý soud má také nějakou kulturu rozhodování a každá instituce člověka nějak formuje. Zůstal bych ale soudcem zdrženlivým, s respektem k právu, které jsem nevytvořil,“ reagoval Simon na dotaz senátora Zdeňka Hraby, kterého zajímalo, jakou zastává Simon právní filosofii.

Velké téma: Odškodňování újmy způsobené státem

Senátor, advokát a bývalý policista Václav Láska otevřel blok otázek na téma odškodňování. Konkrétně senátora Lásku zajímalo, zda Simon opravdu zastává názor, že by stát neměl nahrazovat veškerou újmu způsobenou nezákonným postupem státu. To je totiž podle Lásky nepřípustná relativizace pravidla, že nespravedlnost má být nahrazena za každou cenu. A taková relativizace mu nesedí u postu ústavního soudce. Mimochodem, trestní stíhání někdejšího starosty Prahy 2 Palusky spustilo trestní oznámení Transparency International, v jejíchž orgánech Láska působil.

Podle Simona je ovšem realitou, že v evropském srovnání je tuzemská odškodňovací legislativa i praxe extrémně vychýlena ve prospěch poškozených. Justice také naráží na praktické problémy, které jsou způsobeny absencí podrobnější úpravy odškodňovacího zákona. Zvláště v posuzovaní případů nezákonných trestních stíhání, které neskončí odsouzením, se podle Simona velmi složitě hledá míra náhrady. „Byl bych velmi rád, pokud by se otevřela komunikace mezi zákonodárcem a justicí a toto se vyřešilo, aby bylo jasné, jak se má postupovat a odškodňovat,“ vysvětloval Simon.

Podle senátorky Hany Marvanové ovšem odškodňování nezákonnosti způsobených státem představuje systémový problém, k němuž přispívá i judikatura Nejvyššího soudu a názory, které reprezentuje právě Pavel Simon. To má podle ní potvrzovat i setrvalá kritika v nálezech Ústavního soudu.

„ÚS dlouhodobě kritizuje praxi odškodňování, a tedy i senátu, v němž zasedáte. Obava tedy je, zda nepřenesete tuto praxi na Ústavní soud. Pokud by se aplikoval váš názor, lidé by museli dokazovat, že došlo ze strany státu k zavinění a člověk by tak nemohl unést důkazní břemeno. Nedokážu si totiž představit, že by bylo možné například prokázat trestnou činnost konkrétních policistů,“ narážela Marvanová na rozhovor Simona pro Českou justici. V něm Simon upozornil na to, že ve většině států Evropské unie stát nenese objektivní odpovědnost za způsobenou nezákonnost.

„Platí, že ve státech EU je odškodňování postaveno na zavinění, není postaveno na objektivním principu odpovědnosti. Já jen žádám politickou diskusi. Také platí, že nelze zužovat úroveň práv, které bylo dosaženo. Vy říkáte, že je systémový problém odškodňování újmy, já to tak nevidím. S tou výjimkou, že bych si dokázal představit ucelený nástroj, který by to upravoval. Mimochodem, kdyby to byl systémový problém, Ústavní soud by tak často neodmítal ústavní stížnosti v těchto věcech,“ reagoval Simon.

Soudce s.r.o. nechceme. Vlastnictví není podnikání

Předsedu zahraničního výboru senátu Pavla Fischera zajímaly okolnosti angažmá Simona v několika firmách.  Podle senátora Fischera by nebylo nutné, aby takové firmy zakládal, pokud by chtěl pouze přednášet. „Zákon o soudech a soudcích vysloveně uvádí, že není v souladu s posláním soudce, aby podnikal. Výměnou za to má také benefity: Nemusí obhajovat mandát, dostává velmi vysoký plat. Mně rozum nebere, proč jste zakládal společnost s ručením omezeným. Já nechci soudce s ručením omezeným. Pokud tu máte vytvořeny naprosto mimořádné podmínky, máte povinnost respektovat nejen literu, ale i ducha zákona. Kolik tam je ještě dalších soudců, kteří mají s.r.o.? Povolil vám to někdo? Proč jste letos z firmy vystoupil, když jste to považoval za správné?“ ptal se senátor Fischer.

„Ani já nechci, aby soudci byli s.r.o.,“ kontroval Pavel Simon. Jako důvod, proč musel založit tyto společnosti uvedl, že banky neziskovým společnostem neumožňují online převody, což byl u nabídek online kurzů problém. Společnosti byly a jsou podnikáním jeho manželky, pro níž je to hlavní činnost. Podle Simona navíc zákon o soudcích zakazuje soudcům výdělečnou činnost, a to s určitými výjimkami, nikoliv vlastnit majetek.

„V ČR se klade nepochopitelně rovnítko mezi vlastnictví podílu a podnikáním, to je nesmysl. Viděl bych jako problém, kdyby byl v senátu, kde rozhodují například bytové otázky a měl společnosti poskytující pronájmy,“ vysvětloval Simon. Dodal, že podíly převedl na manželku poté, co na to byl dotazován při vystoupení před konzultačním panelem prezidenta. „Podílů jsem se zbavil právě proto, že žijeme ve společnosti, kde se nerozlišuje mezi tím mít podíl a podnikat, bylo to v rámci prevence,“ uzavřel Simon.

O radách mužům ohledně jisté činnosti

Senátor Marek Hilšer odkázal na zákon o soudech a soudcích a pojem soudcovská důstojnost. Zajímalo ho, zda se s touto důstojností soudce slučuje šíření „medicínských bludů“, které má podle něho Simon prezentovat na stránkách věnovaných čínskému cvičení čchi-kung. Konkrétně Hilšer zmínil rady mužům po čtyřicítce, aby neprováděli „jistou fyzickou činnost“.

Podle Simona má i soudce právo na svobodu myšlení a projevu. A co se týče šíření údajných medicínských bludů, odkázal Simon na zveřejněnou lékařskou studii, která popisovala, že ona „jistá fyzická činnost“ u mužů starších čtyřiceti let vede k vyššímu riziku kardiovaskulárních chorob. O americké studii informoval Zdravotnický deník.

Senátory také zajímalo, proč na stránkách, které se věnují kurzům čchi-kung měl uveden titul „Dr.“

„Chtěl jsem dát najevo, že nejsme žádní ezoblázni. Zároveň jsem tam nechtěl psát, že jsem doktor práv či soudce, abych nečelil dotazům na rozhodování či právní radu,“ uvedl Simon s tím, že to zpětně nepovažuje za dobrý nápad.

Plénum Senátu se bude žádostí prezidenta republiky Petra Pavla o vyslovení souhlasu se jmenováním Simona ústavním soudcem zabývat tuto středu.

Petr Dimun