Článek
O známých lidech toho víme až dost. Někteří jsou známí jen tím, že se někomu známému narodil a umí se prodat. Existují mezi námi ale i obyčejní, neznámí lidé, lidé o kterých se v bulvárech nikdy nepsalo, a přesto jsou jejich příběhy neobyčejné a nesmírně zajímavé, inspirující. Jeden takový příběh jsem potkala i já.
Už to bude třicet let, kdy se mi narodil syn a hned po porodu musel být odvezen v inkubátoru do nemocnice Na Karlově, kde tenkrát zachraňovali čerstvě narozená miminka. Pustili mě za ním až po třech týdnech. Na návštěvu jsme jezdili každý den, ale zůstat jsem nemohla. Po třech týdnech mě přijali na lůžkové oddělení a tam jsem se sešla s hrdinkou mého příběhu. Pojmenuju jí pro vyprávění třeba Jitka.
Jitka žila se svým manželem mnoho let a snažili se o miminko které stále nepřicházelo. Možná i to se stalo jedním z důvodů rozpadu jejich manželství. Po rozvodu potkala nového partnera. Zamilovali se a vzali se. Za pár let mělo být Jitce 40, když zjistila, že je těhotná. Oba měli obrovskou radost. Jitka po letech zkoušení a neúspěchu zářila štěstím. Už v prvních měsících těhotenství ji ale začala bolet hlava. A bolest se stupňovala. Když to začínalo být nesnesitelné šla k lékaři. A dozvěděla se šílenou diagnózu. Zhoubný nádor na mozku. Spustilo to prý právě těhotenství a změna hormonů.
Lékaři ji doporučili okamžitou operaci, což by znamenalo přerušení těhotenství. Sen o vymodleném dítěti se jí rozpadal před očima. Nevzdala to. Rozhodla se riskovat vlastní život a domluvila se s lékařem, že s operací počkají do nejbližšího momentu, kdy by miminko mohlo být zachráněno. Termín císařského řezu a operace nádoru na mozku byl jasně stanoven. Vše bylo připraveno. Ihned po uspání bylo miminko přeneseno do inkubátoru a Jitce vyndán nádor. Na téhle víceoperaci spolupracovalo hned několik týmů lékařů. Operace se zdařily. Obě. Jitce se narodila holčička s porodní váhou 800g. Nádor až na pár nitek byl vyndaný celý. Jitka musela podstoupit léčbu a když mohla konečně přijít ke své holčičce na lůžkové oddělení nemocnice Na Karlově, vážila o 20 kilo víc díky lékům které brala. Z padesátikilové, drobné paní byl holohlavý Švejk.
V životě jsem neviděla nikoho s takovou chutí žít, s takovou radostí ze svého dítěte a tak velkým smyslem pro humor. Bylo jí úplně jedno, jak vypadá. Měla za sebou operaci, která jí mohla poškodit mozek, ale nestalo se. Měla svou vysněnou holčičku. A díky kortikoidům které brala i hrozný hlad. Pamatuju si, jak jsme jí schovávaly rohlíky od snídaně. Snědla na co přišla. A byla šťastná. A byla šťastná i za pár let, když jsem ji potkala na běžné kontrole. Už zase krásnou, štíhlou paní. Její holčička byla, vlastně pořád je, bojovnice po ní. Dvakrát jí museli vyměnit krev, držela se života jako největšího daru. A byla zdravá. Stejně jako její maminka. Tenkrát malá dostávala i moje odsáté mateřské mléko, měla jsem ho dost i pro ní. Jsem ráda, že jsem mohla být součástí jejch boje a doufám, že se mají obě skvěle, zaslouží si to.
