Lucie Cholinská v dresu Olomouce

Lucie Cholinská v dresu Olomouce | foto: Michal Struž, FBS Olomouc

Živit se florbalem? To v Česku možná nepůjde nikdy, soudí nejlepší střelkyně

  • 0
Na Univerzitě Palackého v Olomouci studuje Lucie Cholinská fyzioterapii, v posledním ročníku na magistru navíc letos píše diplomovou práci s nelehkým tématem – vliv rehabilitace na soběstačnost a kvalitu života u pacienta po cévní mozkové příhodě. Vedle toho ovšem hraje třiadvacetiletá rodačka z Olomouce florbalovou extraligu.

Za Olomouc v posledních dvou zápasech nasázela dva hattricky, se dvanácti trefami je po šesti kolech nejlepší střelkyní soutěže a i díky jejímu přičinění Hanačky před týdnem poprvé po pěti letech porazily tým z velké čtyřky (Vítkovice, Chodov, Ostrava, Střešovice). Právě Střešovice v Olomouci padly 4:2.

„Co hraju extraligu, tak se to Olomouci ještě nepodařilo. Je to velký úspěch, hlavně trenéři si to zasloužili. Teď se z toho nesmíme zbláznit,“ povídá Cholinská.

Jak to, že zápas týmu tak sedl?
Konečně se nám podařilo, že jsme za celý zápas neudělaly vyloženou chybu. To nás upřímně dost sráží, ačkoliv je to přirozená věc. Byly jsme silné na míčku, dařilo se nám dávat góly a dobře jsme zahrály i do obrany. Blokovaly jsme střely a šlo vidět, jak jsme si za tím šli.

Je to odrazový úspěch k tomu, že Olomouc může takovéto soupeře porážet častěji?
Je to pořád jen základní část. Byl to jeden zápas a je potřeba to potvrzovat dál, abychom dokázaly, že to nebyl omyl, ale že opravdu už máme tu úroveň na to hrát tady s těmito týmy z top čtverky.

Což je i předsezonní ambice týmu, že?
Ano, chtěli bychom se co nejvíce přiblížit naší špičce. Myslím, že na to máme, ale jestli se to povede už toto sezonu, si netroufám říct. Především musíme zvládnout ty zápasy, ve kterých jsme papírově favoritem.

V sezonách 2020/21 a 2021/22 jste hostovala ve Vítkovicích, kde cíle klubu byly asi rozdílné.
Vítkovice jsou typické vítěznou mentalitou. Jenom do toho týmu přijdete a cítíte to. Holky tam nechtějí ani neumějí prohrávat. Mají to tak zkrátka nastavené a i to je ten důvod, proč se drží nahoře.

Angažmá na věhlasnější adrese splnilo vaše očekávání?
Já chtěla vyhrát titul a zahrát si superfinále v O2 areně. Titul jsem sice získala, ale za covidu se finále hrálo na UNYP aréně s kapacitou cca 500 diváků.

Když jsme u fanoušků, jak je na tom florbal v Olomouci?
U nás je malá hala, takže i když přijde méně diváků, kulisa je slušná. Je to mnohem lepší než hrát v prázdných velkých halách. Myslím, že popularita florbalu v Olomouci pořád roste. I mezi mládeží se rozšířil, přece jen není tolik nákladný jako hokej. Určitě by nejen Olomouci pomohlo, kdyby se florbal objevil na olympijských hrách.

Jak zvládáte skloubit školu, přípravu ke státnicím a nejvyšší level florbalu, který v Česku je?
Záleží, v kterém období školy se nacházím. Přes zkouškové je to určitě náročnější. Na bakaláři jsem dojížděla právě do Ostravy, ani domácí zápasy vlastně nebyly domácí, ale nějak jsem to zvládla, takže v tomhle směru už to mám teď v Olomouci snazší. Navíc státnice bych měla mít v období, kdy už skončí sezona. Já to teda mám upřímně tak, že pro mě je škola na prvním místě a vzdělání prioritou. Takže kdyby byly nějaké problémy, tak by musel jít florbal chvíli stranou.

Jak se k tomu staví v klubu?
Nemyslím si, že by v tom byl nějaký zásadní problém. Je potřeba si uvědomit, že nejsme profesionálky.

Lze se florbalem vůbec živit?
V Česku určitě ne, nevím, jestli se to tady vůbec někdy stane. Cestou je zahraničí, ale i mnoho mužských florbalistů hrajících ve Švédsku, nejlepší lize světa, má ještě nějaký částečný úvazek.

A jak je to s financemi v českých klubech?
I za dobu, co já hraji, pozoruji markantní rozdíl. V klubech je teď více peněz, ale není to pořád tak, že by hráčky braly nějaké větší částky. Spíše o tom, že vám kluby, alespoň ty nejlepší v republice, financují vybavení, dopravu a tak dále.

O svém studiu mluvíte jako o prioritě. Byl to pro vás důvod, proč se z Vítkovic znovu vrátit zpět do Olomouce, kde jste začínala?
Určitě. Je rozdíl, když jedu na trénink dvacet minut tramvají, nebo hodinu a půl vlakem. Zvlášť teď, kdy škole potřebuji věnovat hodně času. Teď se soustředím hlavně na Olomouc, je to můj mateřský klub, mám to tu ráda. Chtěla bych tu s holkami něco dokázat.

Třeba uspět byť jen v prvním kole play off.
To by bylo hezké. I trenéři to mají jako jeden ze svých dlouhodobých cílů. Letos by se jim to mohlo splnit. Teda doufám. Máme na čem stavět, začátek sezony nás zastihl relativně v dobré formě.

Zvlášť vás, jste nejlepší střelkyní extraligy.
Já to nějak neřeším, přijde mi, že čím míň se tím člověk zaobírá, tím více se na tom hřišti cítí v pohodě, což pak jde vidět na výsledcích. Jsem za to ráda, ale je úplně jedno, kdo ten gól dá. Pro mě je nejdůležitější týmový výkon, a kdybych dala hattrick a my prohrály, nebude mě to těšit. Ale vím, že to zní jako klišé.

Ale hattrick proti Střešovicím musel potěšit.
To ano, ale zejména budu vzpomínat na to, že jsme konečně dokázaly porazit soupeře z top 4.

Čím to je, že je florbal v Olomouci evidentně na vzestupu?
Nikdy tu nebylo tolik hráček, které by se stahovaly z jiných klubů. Máme to vybudované na domácích hráčkách. Před třemi čtyřmi lety přišly do extraligy juniorky, které se tu pečlivě vychovávaly. Teď se k nim přidaly další, které dva roky zpátky byly mistryněmi republiky. Začíná si to všechno sedat. Navíc máme i nějaké holky z Prahy, co sem jdou na školu. Díky tomu, že už hrajeme na vyšších pozicích, jim nevadí k nám jít. Musíme to takto udržet, pak možná budou do Olomouce přicházet i hráčky odjinud. A pokud si zvykneme, že můžeme vyhrávat i velké zápasy a nastavíme si to tak v hlavě, nevidím důvod, proč bychom nemohli mít stejnou mentalitu jako právě ve Vítkovicích.

Hráčky Vítkovic se radují z vítězství. Zleva Eliška Planková, Lucie Cholinská a Barbora Husková.

Pravidelně jste hrávala za juniorskou reprezentaci a už jste se dostala i do seniorské.
Ano, ale jen na přáteláky. Nicméně byl to velký zážitek. Úroveň florbalu byla úplně někde jinde, holky jsou rychlejší i silovější. Myslím, že každý, kdo zažil reprezentaci bez ohledu na věk i sport, ví, jak unikátní zážitek to je.

A vyhlížíte další pozvánku?
Teď určitě ne. V prosinci se koná mistrovství světa, takže v tomhle cyklu už trenéři budou zkoušet sestavy na šampionát.

Kým bude Lucie Cholinská za rok?
No, těžká otázka. Podstatné pro mě je, abych zvládla ukončit studium. Může se stát, že nestihnu dokončit včas měření k diplomce a budu muset odložit státnice. Nemám ještě třeba úplně nějaké vysněné místo, kde bych chtěla pracovat. A jako absolvent taky hned nemáte všechny možnosti. Ráda bych zůstala v Olomouci, i co se florbalu týče. Nemám ambice jít někam do zahraničí. Jak jsem říkala, pro mě je teď nejdůležitější škola.