Článek
V Plzni byl u dvou titulů, ochutnal Evropskou ligu i kvalifikaci slavné Champions League. Dostal cenu Talent roku a s jednadvacítkou si před osmi lety zahrál na domácím EURO. Dostával lákavé nabídky, třeba z bundesligy. Jenže už ve čtyřiadvaceti musel šikovný stoper fotbalu nechat. Operace, rehabilitace, operace, rehabilitace… Únavný kolotoč se zlobivým kolenem Baránka vysával, proto se zkraje roku 2018 po poradě s doktory rozhodl: „Končím.“
Tenkrát ho to drásalo, zato teď sedí v křesle na týmovém hotelu české jednadvacítky na Hluboké a s nadhledem vypráví. Má o čem mluvit, jeho posledních pět let bylo hodně pestrých.
„Nejsložitější byl první půlrok. Moc jsem nevěděl, co dál. Ale pak to vykrystalizovalo skoro samo: nastoupil jsem u hráčské agentury a časem jsem se dostal k trenéřině,“ vykládá Baránek. Jeho cesta? Dolní Benešov, akademie Baníku, áčko Baníku (asistent Luboše Kozla, Ondřeje Smetany a Pavla Vrby) a od zimy je na Slovácku pobočníkem Martina Svědíka.
Mimochodem, toho Svědíka, pod nímž kdysi hrával v Baníku. „I potom jsme spolu byli v kontaktu. Ptal se, jak se mi daří v Plzni, a já se zajímal o jeho trenérskou cestu. Když jsem se dostal do áčka Baníku, vyptával jsem se ho na spoustu věcí: Jak byste to dělal?“ líčí Baránek. „Měl jsem radost, když mi v zimě zavolal, že můžu nastoupit u něj na Slovácku. Zrovna jsem končil v Baníku.“
Radost přišla i během letního telefonátu se Suchopárkem, jenž mu nabídl dobrodružství u Lvíčat. Taky Suchopárka zažil Baránek už coby asistenta u jednadvacítky. „Realizák byl tehdy hodně podobný jako teď,“ usměje se. „Po nástupu jsem se rozkoukával jen chvíli a byl jsem rád za vyhraný přátelák se Slovenskem, byla to dobrá premiéra.“
Jeho role u Lvíčat? Spojka mezi hráči a trenéry, což se nabízí i vzhledem k věku. „Taky tady můžu zavzpomínat na svoje roky u jednadvacítky: na mistrovství Evropy v Praze jsme sice vypadli ve skupině, ale i tak to byl zážitek,“ popisuje Baránek. „Moji tehdejší spoluhráči dneska pravidelně nastupují v lize nebo v cizině a když se potkáme, rád s nimi pokecám.“
Koleno ho moc neomezuje, i když místo fotbalu ho častěji můžete vidět na kole nebo s hokejkou v ruce. Většinu Baránkova času ovšem spolkne trenéřina, jeho progres je pozoruhodný. „Chci se toho naučit co nejvíc, dokud to jde. Baví mě sledovat trenéry, jak reagují v konkrétních momentech. Navíc u ligového týmu a jednadvacítky nejste každý den,“ cení si Baránek. „Je příjemné, že se mám od koho učit. Ne každému se poštěstí trénovat s třemi vicemistry Evropy.“
S pány Suchopárkem, Horňákem a Koubou hraje o postup na EURO, ovšem jednadvacítka má v kvalifikaci po úvodních dvou zápasech jediný bod. Po zářijové porážce 1:2 na Islandu přišla páteční remíza 1:1 s Walesem po inkasovaném gólu z 96. minuty. „Říjen nám mohl hodně pomoct,“ říká Baránek o bitvách s Walesem a Dánskem, které Češi v úterý musí porazit. „Chtěli jsme uhrát šest bodů, ale po remíze s Walesem musíme usilovat aspoň o čtyři.“
