Spolek Lieder Company Prague uvede na svém dalším koncertě s názvem „Smyčce písním sluší“ skladby určené zpěvu a smyčcovému kvartetu. Koncert se uskuteční v prostoru Clubu Salsita v neděli 22. října od 19.30 hodin. Vystoupí na něm sopranistka Irena Troupová, mezzosopranistka Jana Hrochová a brněnské Graffovo kvarteto. Na koncertě zazní kromě děl Respighiho, Hindemitha a Ullmanna i dvě světové premiéry určené interpretům večera z per skladatelky Terezie Švarcové a skladatele Miloše Štědroně. Všechny písně zaznějí v originálních jazycích a budou provázeny českými titulky.
Program, ačkoliv na první pohled nemusí tak vypadat, je do značné míry provázaný jak stylově, obsahově, tak s ohledem na podobné okolnosti vzniku některých děl. V úvodu zazní slavná skladba Il tramonto skladatele Ottorina Respighiho, který bývá považován za nejpopulárnějšího italského skladatele po Puccinim. Toto dílo z roku 1914, autorem označené jako Poemetto lyrico, zhudebňuje úchvatným a emocionálním způsobem italský překlad básně Percy Bysshe Shelleyho o vztahu milenců, z nichž jeden umírá a druhý musí žít dále. Smyčcové kvarteto v něm nejen doprovází, ale i hudebně komentuje děj. Respighi, sám skvělý houslista a violista, pracuje se spojením hlasu a kvarteta velmi působivě, využívá charakteristických barev jednotlivých poloh, aby podpořil působivost díla, které se stalo jednou z jeho nejčastěji prováděných vokálních skladeb.
Další skladbou programu je cyklus Melancholie, op. 13 německého skladatele, houslisty a violisty Paula Hindemitha, ve kterém se uchyluje k hlubokým básním Christiana Morgensterna. Cyklus vznikal poměrně dlouho (1917–19) v období 1. světové války, kdy byl Hindemith na frontě. Právě tam zahynul i dedikant tohoto cyklu Karl Köhler, Hindemithův velmi blízký přítel. V cyklu můžeme vnímat přerod autorova hudebního jazyka z pozdně romantického do úpornějšího a místy až nihilistického vyjádření, který skvěle konvenuje se zvolenými básněmi. Zajímavostí je, že ačkoliv byl cyklus premiérován v roce 1919, zůstal prakticky neznámý a tiskem vyšel teprve v roce 1994.
Skvostné básně Christiana Morgensterna, shodou náhod, zvolila i skladatelka Terezie Švarcová, aby vznikl cyklus Vier Gedichte von Christina Morgenstern. Ten je určen dvěma ženským hlasům a smyčcovému kvartetu. Ve vokálních partech využívá kromě zpěvu i mluvu či sprechgesang. Autorčin hudební jazyk uplatňuje předem zvolené tónové řady, které však používá, jak sama říká, volně a zachází s nimi i motivicko-tematicky, aby umocnila náladu a sdělení písní. Premiérovaný cyklus věnovala in memoriam profesorům Marku Kopelentovi a Hanuši Bartoňovi, kteří nás v nedávné době opustili.
Písňová tvorba Viktora Ullmanna, který podobně jako Hindemith v mládí prožil válečná léta na frontě, je nejpočetněji zastoupeným žánrem jeho tvorby, většina děl je zkomponována s doprovodem klavíru. Jedinou výjimkou jsou zřídka uváděné Drei Lieder pro zpěv a smyčcové trio na básně Georga Trakla a Alberta Steffena – švýcarského antroposofického básníka, k jehož dílu se Ullmann opakovaně vracel (například i v opeře Pád antikrista). Tyto písně vznikly v terezínském ghettu, patrně roku 1943, ale neexistují zprávy o tom, zda byly za autorova života provedeny. Ullmannův jazyk je v nich sice stále značně chromatický, ale vyznívá velmi klidně a útěšně – ostatně dvě písně na Steffena nesou název Lieder der Tröstung – Písně útěchy.
Miloš Štědroň zvolil pro svůj cyklus Cantigas y estampidas texty španělské, italské, occidanské a české, jež jsou inspirovány trobadorskou, španělskou a galicijskou poezií. Jednotlivé písně pro dva ženské hlasy jsou střídány s čistě instrumentálními estampidami. Zvolená poezie nahlíží na lásku různých úhlů od tklivé „lásky vzdálené“ až po rozverné středověké trobadorské texty.
S autory obou premiér natočil spolek krátká videa, ve kterých své skladby představují. Jsou ke zhlédnutí, spolu s postupně zveřejňovanými záznamy z koncertů a dalšími medailony se skladateli, na YouTube kanálu spolku.
