Tajnou cestou na Boží horu. Na pouti s oslavencem Jaromírem 99, který slaví 60

Post Image

Tajnou cestou na Boží horu. Na pouti s oslavencem Jaromírem 99, který slaví 60

Play icon
25 minut

foto Tomáš Binter

Jaromír netuší, že býval idolem mého dospívání. V devadesátých letech jsem ctil jeho kapelu Priessnitz; to ještě nikdo nevěděl, že tenhle kluk dovede i malovat a že se z něj jednou stane Jaromír 99, autor komiksu o sudetském nádražákovi Aloisi Nebelovi. Potkáváme se tam, kde mu je ze všeho nejlíp, v Rychlebských horách: „Vezmu tě,“ nazouvá pohorky, „třeba na Boží horu.“ Moc to nechápu, ale 14. října slaví Jaromír Švejdík šedesátiny.

Nakonec jsme vešli do hospody u nádraží v Žulové a objednali si výpečky a pivo Šerák, i když mě teda lákal i keprník, ale Jaromír pravil, že ten je silnější, poručil si šeráka, nechtěl jsem to komplikovat.

Seběhli jsme sem z Boží hory a Jaromír se cestou zeptal, jestli náhodou neznám jednu píseň jeho Letní kapely – tu, která se jmenuje Léto.

Náhodou znám: Léto už má namále / končí, ale ještě ne / výlet poslední / na Boží horu a zpátky…

Přikývl, ale evidentně mu šlo o návazný verš: Čtrnáct zastavení / na deset cigaret / v hospodě na nádraží / než nám to spočítají / pivo a párek – díky…

„Kolem těch čtrnácti zastavení právě jdeš,“ řekl a bylo to tak, viděl jsem je, kapličky na žulových sloupech. Touhle křížovou cestou se po staletí chodívá na pouť a občas nejspíš i klopýtá, protože jak Jaromír správně podotkl, připomíná mu to horské stezky v Nepálu: „Kdo neumí chodit po šutrech, zvrtne si nohu.“

Podpořte Reportér sdílením článku