Probudíte se a nad vámi vybuchují rakety. Naštěstí už jsem z Izraele doma, říká basketbalistka Březinová
Bývalá kapitánka basketbalové reprezentace Renata Březinová už je z Izraele doma v Česku. S dalšími zhruba 40 evakuovanými Čechy se z Tel Avivu v noci vrátila vládním letadlem. V minulých dnech se 33letá hráčka klubu Ramla marně snažila odletět běžnou linkou ze země, ve které byl po útoku palestinských radikálů vyhlášen válečný stav.
Na co jste se domů nejvíce těšila?
Na rodinu, na všechny blízké a na to že budu doma, protože jsem já a lidé kolem mě za posledních pět dní byli pod tlakem, ve stresu a strachu, takže to bylo strašné. Těšila jsem se, až tohle spadne jak ze mě, tak i ze všech ostatních.
Můžete nám popsat, jak složité bylo dostat se zpátky do Česka?
Ze začátku nesmírně a pak ještě těžší. Nejdřív začal klub hledat řešení. Zpočátku to vypadalo, že je to nějaký běžný útok, na který tam jsou zvyklí.
Basketbalistka Březinová doufá, že se dostane z Izraele. Čeká ji cesta autobusem kolem Gazy
Číst článek
Klub si myslel, že v neděli jdeme zase trénovat, což se nestalo. Začal proto hledat cestu, jak bychom odjeli do Edinburghu. My jsme totiž měli hrát ve čtvrtek doma Eurocup a mysleli, že by se to hrálo v Edinburghu, celý tým by tam odcestoval a pak by se vidělo, co dál. Jenže to se bohužel nějak nepovedlo.
Další naděje byla, že izraelská federace má nějaký let na Kypr. To se také nepodařilo. Pak jsem měla letenku na úterý, kterou mi zrušili, pak na pátek, kterou také zrušili. Poté jsem projela půlku Izraele, kde jsem myslela, že odletím z Eljatu ve středu ráno, což se také nepovedlo.
Nakonec bylo na středu víc variant a dokonce i ten let od vlády, takže jsem se jím vrátila.
‚Strach o život‘
Dostala jste se během cestování po izraelských městech a letištích do nějakých nebezpečných situací? Předpokládám, že to byla obrovská životní zkušenost, i když určitě ne záviděníhodná…
Do tak nebezpečné situace, jako se děje na jihu, jsem se naštěstí nedostala. V sobotu ráno mě vzbudily sirény. Vy se probudíte a nevíte, o co jde. Najednou vám začnou nad hlavou vybuchovat rakety, hýbou se okna a dveře.
Prostě se vzbudíte do něčeho hrozného a nevíte, co to je. Takže strach o život máte. A pak máte strach o to, jestli se dostanete domů. V tomto jsem žila posledních pět dní a naštěstí už jsem doma.
Kdy vám došlo, co se v Izraeli děje a že chcete a musíte zemi opustit?
První den, když první rakety hodně ostřelovaly nás v Tel Avivu, za mnou dojela kamarádka z týmu, protože jsem bydlela sama, a uklidňovala mě: „V pohodě, my jsme na to zvyklí. Toto se děje každý rok a za pár dní to skončí. Půjdeme normálně trénovat.“
Poslední repatriační let přistál v Praze. Celkem se vrátilo 228 lidí, kterých po útocích uvázlo v Izraeli
Číst článek
Říkala, že chápe, že pro cizinky je to něco nového, ale že mají dobrý obranný systém a učí se o tom i ve škole. Ten člověk vás svým způsobem uklidní. Ale pak v neděli, kdy vyplouvala na povrch ta videa a všechno, co se děje tam dole, bylo vidět, že už jsou všichni docela neklidní.
V neděli večer už jsem věděla, že se musím dostat co nejrychleji z domu.
Vy jste před sezonou původně do Izraele nechtěla a přála jste si po dlouhých letech zahraničí hrát basketbal tady v Česku v nejvyšší soutěži. Jaká vás teď čeká budoucnost?
Já jsem pořád hráčka Ramla, mě nic neskončilo. První věc je, že doufám, že v Izraeli všechno, co je na jihu, se vyřeší a situace se uklidní co nejdřív.
Jestli bude nějaká možnost, tak se tým přestěhuje někam do Evropy a budeme hrát Eurocup. Ale zatím žádné novinky nemám. Mluvila jsem s trenérem a všichni jsou pořád se mnou v kontaktu a jsou rádi, že jsem doma. Normálně se mám fyzicky připravovat, jak to jde, ale nevím, jak to ještě všechno bude.
