Podzimní festival duchovní hudby: Janáčkovi Paľova expresivita zkrátka sluší

Po krátkých úvodních slovech administrátora olomoucké diecéze Mons. Josefa Nuzíka a dramaturga Podzimního festivalu duchovní hudby Petra Daňka koncertní večer zahájilo Adagio pro smyčce (1936) amerického skladatele Samuela Barbera. Bezmála desetiminutový opus, který je patrně známější než jeho originální verze (2. věta Smyčcového kvartetu, op. 11), je ve své podstatě hloubavým hudebním tokem s emotivním gradačním nábojem. Provedení smyčcovou sekcí Moravské filharmonie Olomouc pod taktovkou Mariána Lejavy sice zmíněnou hloubavost a emocionalitu bezesporu předalo, avšak co do gradace by bylo jistě možné být ještě velkorysejší, k čemuž navzdory očividnému záměru dirigenta nedošlo. Zdařilé bylo dynamické vyvážení jednotlivých sekcí, které si mezi sebou předávají ústřední, postupně se rozvíjející motiv. Třebaže se interpretace Adagia vyznačovala jistou bojácností a možná až přílišnou pokorou, jednalo se o funkční a adekvátně náladotvorný začátek programu.

Co do bojácnosti si snad není možné představit větší kontrast než kombinaci hudby Leoše Janáčka a interpretace Milana Paľy. Ten se představil jako sólista v druhém díle večera, Janáčkově houslovém koncertu Putování dušičky (1924?). Koncert nebyl za skladatelova života dokončen, materiál použil ve své poslední opeře Z mrtvého domu. Dnes známou podobu jednovětého, stále poněkud neúplného opusu rekonstruovali Miloš Štědroň s Leošem Faltusem až v roce 1988. Paľova dlouhodobá spolupráce, tedy umělecká sehranost s Lejavou byla na první pohled zřejmá – bez přílišného vizuálního kontaktu se totiž oba klíčoví interpreti přibližně čtvrthodinového díla rytmicky i dynamicky setkávali. Zvuková vyváženost sólisty s orchestrem byla výborná a na správných místech řádně vygradovaná. Hezkým momentem byl hudební trialog sólových houslí, harfy a hoboje přibližně uprostřed skladby, který měl jakoby serenádní až svůdnou náladu. Ocenit lze také nápadité umístění bicistů s řetězy na kůr chrámu, což při provedení dotvářelo barvitý prostorový efekt. I když tak velký prostor nebyl vůči interpretům akusticky vždy milosrdný, posluchači byli svědky provedení, co se jen tak neslyší: Janáčkovi Paľova expresivita zkrátka sluší.

Větší část zbytku večera naplnila Mše C dur (1807) Ludwiga van Beethovena. Jak bylo naznačeno, původně program dotvářelo Requiem (1947/1961) francouzského autora Maurice Duruflého. Jak však Daněk vysvětlil v úvodu, bylo nutné program pozměnit, jelikož dodavatel nedoručil včas notový materiál. Je to škoda, jelikož s Requiem by program nesl jistou „dušičkovou“ dramaturgii. Duruflého skladbu však dle Daňka na programu Podzimního festivalu duchovní hudby můžeme v budoucnu očekávat – bylo by to více než vítané, jelikož orchestrální verze není příliš často uváděna.

Orchestr byl pro provedení mimořádné Mše C dur doplněn brněnským sborem Ars Brunensis se sbormistrem Danem Kalouskem a sólisty Lucií Silkenovou (soprán), Barborou de Nunes-Cambraia (mezzosoprán), Tomášem Černým (tenor) a Tadeášem Hozou (baryton). Všichni sólisté hned v úvodním Kyrie předvedli, že jejich hlas bez problémů zaplní prostory chrámu. Zřetelná a precizní deklamace byla doprovozena energickým Lejavovým vedením, který tak patřičně vyzdvihl oslavný charakter skladby. Ona oslavnost prostupovala všemi částmi Mše, nejvíce však samozřejmě v Gloria, kde se ze sólistů postupně představili Černý, Hoza a Nunes-Cambraia. Následující části Et incarnatus est a Et resurrexit pak daly vyniknout dynamicky skvěle připravenému a zvukově burácivému sboru. Sólisté často vystupovali společně, což neslo nároky na rytmickou i intonační souhru. V tomto smyslu je nejvíce prověřila prokomponovaná část Benedictus, kde se nezřídka objevovali v a cappella pasážích. Průraznost sopránu Silkenové dostala prostor až ve druhé polovině skladby, zužitkován byl však naprosto. Závěrečné Dona nobis pacem pak oproti předcházejícímu průběhu Mše působí přiměřeně a smířlivě, se spíše „doplývajícím“ než gradačně extatickým závěrem.

Lejavova dlouhá, kontemplativní pauza po posledních tónech Beethovenova díla ukončila přibližně hodinu a půl trvající koncert, který si zasloužil potlesk velice sympaticky zaplněného chrámu sv. Mořice. Nelze jinak než konstatovat, že jeden z posledních koncertů letošního Podzimního festivalu duchovní hudby byl zdařilý ve výkonech a nakonec i ve vcelku kontrastním, avšak pospolitém programu. Doufejme tedy, že festival v budoucnu čeká více takových uměleckých úspěchů a méně provozních problémů.

Podzimní festival duchovní hudby
11. října 2023, 19:00 hodin
Kostel sv. Mořice

Program
Samuel Barber: Adagio pro smyčce, op. 11
Leoš Janáček: Houslový koncert Putování dušičky
Ludwig van Beethoven: Mše C dur, po. 86

Účinkující
Milan Paľa – housle
Lucie Silkenová – soprán
Barbora de Nunes-Cambraia – mezzosoprán
Tomáš Černý – tenor
Tadeáš Hoza – baryton

Ars Brunensis Chorus
Moravská filharmonie Olomouc
Marián Lejava – dirigent