Ornament je ozdobný prvek, který slouží ke zkrášlení nebo členění staveb, stěn, ploch, tkanin i drobnějších předmětů, dokážeme díky němu určit období vzniku, umělecký směr i samotného tvůrce. V moderní historii s ním pracovali architekti jako Antoni Gaudí, Friedensreich Hundertwasser nebo Jean Nouvel, dodnes je běžnou součástí i nových budov třeba v Portugalsku nebo na Blízkém východě a u nás v podobě secesních a historizujících fasád tvoří nezaměnitelný charakter centra Prahy, Brna a dalších měst. Své místo má ale i v současné architektuře. Jak se ornament proměňuje, aby souzněl se současnými trendy v architektuře a interiérovém designu, a jak s ním pracují české architektky?
Nezmizel, jen je rafinovanější
To, že tradiční bohatý ornament ustoupil funkcionalistickým a minimalistickým řešením, neznamená, že zmizel úplně. Objevujeme ho ale spíše až v „druhém plánu“. „Skvělými příklady současného využití ornamentu jsou pařížský Institut Arabského světa od Jeana Nouvela, švýcarský Atelier Bardill od Valeria Oligatiho a zajímavé zástupce najdeme také v Nizozemsku – za zmínku stojí Kulturní Centrum Rozet a Naturalis Biodiversity Center od Neutelings Architects nebo Akademie výtvarných umění Sint Lucas od FAT,“ říká architektka Barbara Bencová.
Brněnská architektka Iva Zezulová současný ornament vnímá ve třech rovinách: „Může to být práce s materiály a plochami, ať už u surového použití omítek, či různých druhů bednění. Dále spolupráce s umělci, jakou můžeme vidět třeba na realizaci malíře Petra Kvíčaly v brněnském divadle Reduta. A v neposlední řadě pak ve ztvárnění fasád, což vždy vítám jako příjemný prvek, který dává domu měřítko – příkladem mohou být třeba fasády moravského vinařství U Venuše nebo interiérové stěny pražského domu DRN.“
Malovaný i složený z lahví
Iva Zezulová s ornamentem pracuje i ve své tvorbě: „Vzniká především ve spojení s mojí sestrou, grafičkou Lenkou Křikavovou. Použily jsme například 330 ručně malovaných obkladů v interiéru chalupy, nebo vymalovaly šestnáct metrů dlouhou stěnu v interiéru našich klientů. Upřímně doufám, že se mi podaří realizovat projekt, který by navazoval na štukovou tvorbu fasád starých domů. Zároveň mě láká použití současného ornamentu tak, jak jej chápu, i v interiérech – a to jak z nových, tak recyklovaných materiálů.“
Barbara Bencová pak ornament uplatňuje především v interiérech při renovaci secesních bytů, přibližuje se mu ale i v komerčních interiérech, když chce zdůraznit značku nebo charakteristický rys klienta: „Při realizaci Návštěvnického centra Bernard v Humpolci jsem do interiéru zakomponovala stěny z pivních lahví zasazené v kovovém rámu. Tento designový element současně slouží jako dělící příčka mezi jednotlivými prostory. Světlo procházející sklem lahví tvoří magickou stínohru a barví interiér do medového odstínu piva,“ popisuje architektka situaci, kdy ornament vzniká až druhotně – hrou s lomem světla.
Tradiční pojetí s přesahem
I v současnosti se můžeme setkat s realistickým a zdobným ztvárněním. Překvapivým kontrastem aktuálně zaujala třeba lávka z Pražských Holešovic do Karlína, kombinující minimalismus samotné stavby s historizujícím detailem ornamentálního madla, zakončeného hlavami zvířat od sochaře Aleše Hvízdala.
Inspiroval se antickou estetikou, dílo ale není jen dekorativní, nabízí i morální přesah: Hlavy býčků, zajíců a koní připomínají nelehké osudy zvířat, spojené s lokalitami, v nichž lávka ústí – centrální jatka v Holešovicích, štvanice pro zábavu diváků na ostrově a karlínské stáje vojenských koní, kteří umírali ve válkách. „Ornament nemusíme chápat tak jako před sto lety, ale můžeme jej posouvat dál. Já si aktuálně nejvíce cením práce s materiálem jako takovým. A i nyní platí to, že ornament je často možná něco nadstandardního, co je možné v rozpočtu lehce škrtnout – když se ale realizuje, je výsledek o to hodnotnější. Dává totiž stavbě jedinečný rukopis,“ uzavírá architektka Iva Zezulová.
Zdroj: časopis Glanc, architektky Iva Zezulová a Barbara Bencová
