ZIBI. Filmař Jaroslav Červinka natočil časosběrný dokument se známým farářem Zbigniewem Czendlikem

11. říjen 2023

Ve čtvrtek 12. října má v Dobrušce premiéru nový český film, časosběrný dokument ZIBI o lanškrounském děkanovi Zbigniewu Czendlikovi. Film ukáže, jak to vypadá, když třeba vezme kladívko do ruky, když má nerva, jak se říká, a co zaručeně pomůže, když se psychického tlaku potřebujete. 

Naším hostem je filmař Jaroslav Červinka z Nového Města nad Metují, který byl Zbigniewu Czendlikovi s kamerou v patách více než rok. Tak jak se těšíte na premiéru dokumentu?
Hodně času jsme tomu věnovali. Samozřejmě nejsem to jen já, věnovali jsme se tomu ve více lidech, ale každopádně film je na světě a já se na premiéru moc těším. A moc se těším také na Zibiho, který bude přítomen, a na všechny návštěvníky, kteří přijdou do kina.

Ten člověk je něčím zvláštní. Něčím mě připoutal. Říkal jsem si, on tu víru šíří úplně jiným, nezvyklým způsobem. Ne jako běžný kněz.
Jaroslav Červinka, nezávislý filmař a dokumentarista

Už pan farář viděl výsledek vaší práce?
To je dobrá otázka, protože Zibi ten film neviděl a ani ho nechce vidět. A z jediného prostého důvodu, protože on se údajně sám na sebe nerad dívá. Tak uvidíme, jestli si zítra sedne do sálu a bude se dívat společně s námi. Věřím, že aspoň kousek filmu zhlédne.

Jaroslav Červinka ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Jak vás napadlo natočit o něm dokumentární film?
První myšlenka přišla, když jsme s jedním kolegou pořádali u nás v regionu Zibiho one man show, se kterým on jezdí po vlastech českých. Byl to rok 2017 a tam, když jsem ho viděl, tak jsem si říkal, ten člověk je něčím zvláštní. Něčím mě připoutal. Říkal jsem si, on tu víru šíří úplně jiným, nezvyklým způsobem. Ne jako běžný kněz, jak ho známe z jiných kostelů. Ta myšlenka mi pak ležela hodně v hlavě, dlouho jsem nad tím uvažoval. No tak dlouho, dá se říct pár týdnů, než jsem oslovil jeho manažerku Renatku a ta mi domluvila schůzku.

ZIBI. Časosběrný dokument se známým farářem Zbigniewem Czendlikem

Jak on na ten váš nápad reagoval?
Nevěděl jsem, co můžu čekat. Když jsem ho oslovil s tím, že bych o něm rád natočil časosběrný dokument, tak se čekalo ode mě, že něco řeknu o sobě. Co mám za sebou. Řekl jsem mu svoji filmařskou historii a jeho reakce byla z dnešního pohledu trošku humorná. Protože mi říká: Když vás nebudu vidět a slyšet při tom natáčení, tak se určitě domluvíme, plácneme si. V tu chvíli se mi zbořily všechny plány, protože každý režisér má nějakou kostru natáčení a představu, jak to bude vypadat. A Zibi mi do toho hodil vidle, protože jsem to musel přehodnotit. Ale zase na jeho obhajobu musím říci, že z natáčení vyplynulo mezi námi přátelství, takže se pak nechal stylizovat do různých situací. Ne, že bych ho režíroval, to v žádném případě, ale šel mi na ruku a dělal vše víceméně tak, jak jsem potřeboval.

Jak dlouho celé natáčení trvalo? Protože práce na takovém dokumentu musí být strašně moc.
Ano, máte pravdu. Natáčení samotné trvalo rok a půl, je v tom dokumentu takových 21 epizod neboli témat, by se správně dalo říci, kde jsme s ním všude byli. Uvedu příklad, natáčeli jsme s ním v Českém rozhlase v Praze, pak s brněnskou televizí, která u něj na faře natáčela jeden pořad, pak jsme s ním samozřejmě byli v kostele, což se nabízí, a další a další místa jsme s ním navštívili.

Také jeho rodné Polsko?
Přesně tak. Zavítali jsme do obce, kde on prožil své dětství. Ale ptal jste se, jak to bylo náročné, tedy rok a půl se za ním vyjíždělo na různá místa, a pak samozřejmě nejhorší práce byla se střihem. A já se přiznám, že jsem z těch filmařů, kteří jsou raději v terénu než za počítačem a za obrazovkou. Když jsem postříhal spoustu natočeného materiálu, co jsme z těch výjezdů měli, tak mi vznikly tři hodiny. A to nikde neudáme, to znamená, musíte zkracovat. A v konečném výsledku jsem zkracoval ještě třikrát.

Když jsem postříhal spoustu natočeného materiálu, tak mi vznikly tři hodiny. Takže v konečném výsledku jsem zkracoval ještě třikrát.
Jaroslav Červinka, nezávislý filmař a dokumentarista

Jaká byla atmosféra při natáčení? Má pan Czendlik vždy dobrou náladu?
To je právě na Zibim úžasná záležitost, že on má vždycky dobrou náladu. Já jsem se ho jednou ptal, jak se dobíjíš, někde relaxuješ? A on mi říkal: ne, já přijdu domů na faru, tam na zemi lůžko, lehnu si a relaxuji tím, že koukám do stropu. Takže atmosféra při natáčení byla úžasná.

Čtěte také

Můžu říct jednu takovou humornou příhodu, kterou on mi vyprávěl mimo kameru. On byl vyslán do Náchoda, kde v roce 1992 nastoupil do služby, a tam, když přišel jeden z farníků na faru, měli domácí zvonek. A ten dotyčný chtěl samozřejmě mluvit s místním děkanem, ale ten byl v tu chvíli pryč. Tak zazvonil na druhý zvonek, na pana kaplana. Zibi zvedl domácí telefon a říká: co potřebujete? A na druhé straně se ozvalo: potřeboval bych mluvit s panem děkanem, bylo by to možné? Ale Zibi se v tu chvíli ještě maličko rovnal s češtinou, tak se ozvalo, že pan děkan zrovna pošel. Takže na druhé straně ten dotyčný chvilku mlčel a pak se ozvalo: tak děkuji, na shledanou.

Byla tedy sranda při natáčení.
Určitě. Se Zibim je vždycky sranda, on je nabitý energií. Když jsme například natáčeli po Vánocích, tak měl mši v obci nedaleko Lanškrouna, Horní Třešňovec to byl, v takovém malém kostelíku. Měl tam na oltáři ty své propriety, které používá, a začala mše. Já jsem byl s kamerou na boku oltáře a z podhledu jsem točil a najednou se z jeho strany ozvalo: potřeboval bych ministranta. Taky už by ses to mohl naučit, když tak dlouho se mnou točíš. Takže sranda s ním je.

Jaroslav Červinka a Jakub Schmidt ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Myslím si, že takových okamžiků je asi ve filmu zaznamenáno mnoho. K jeho zhlédnutí vás pozval nezávislý filmař a dokumentarista Jaroslav Červinka z Nového Města Metují.

autoři: Jakub Schmidt , baj
Spustit audio

Související