Zahajovací koncert PKS: Vysoká technická kvalita a precizní houslová sóla

Program zahájili PKS však optimisticky – dílem Georga Philippa Telemanna, Koncertem pro 2 lesní rohy a smyčce Es dur. Odkaz Georga Philippa Telemanna, současníka Bachova a Händelova, se začal znovu doslova vynořovat až v minulém století, jeho čas přišel teprve po 2. světové válce, tehdy se o něj začali zajímat interpreti. Telemann složil na tisíc instrumentálních suit a na pět set koncertů (údaje badatelů různě kolísají), z nichž se však zachovala asi stovka. I dnes známe ze skladatelovy tvorby stále jen část, ale i z tohoto ´vrcholku ledovce´ je zřejmé, že skladatel virtuózně ovládal dobové tvůrčí proudy, zanechal dílo pestré, stylově různorodé, bohaté svou hudební invencí. Jeho koncerty se vyznačují především melodičností a harmonickým souladem. Koncert pro 2 lesní rohy a smyčce Es dur je součástí ve své době mimořádně oblíbené sbírky instrumentálních skladeb Musique de table (Tafelmusik) z roku 1733. Jedná se o soubor skladeb určených k poslechu při dvorských hostinách – sonát, ouvertur, sinfonií či instrumentálních koncertů, sólových a komorních skladeb. Po boku Radka Baboráka se s úspěchem představil mezinárodně úspěšný, teprve sedmnáctiletý velmi talentovaný bulharský hornista Victor Teodosiev, který byl letos vybrán jako první hornista prestižního Concertgebouworkest YOUNG v Amsterdamu. Za soustředěného doprovodu PKS hráli Victor Teodosiev s Radkem Baborákem hornové party virtuózně, zvukově se působivě doplňovali. Velmi výrazná byla v hudebním celku koncertu precizní houslová sóla Martiny Bačové.

Že se PKS nebojí experimentovat, dokládá provedení skladby pro varhany Johanna Sebastiana Bacha v úpravě Radka Baboráka pro smyčcový ansámbl pod názvem Fantazie G dur. Varhanní skladba patrně z roku 1710, Bachem revidovaná o deset let později, dostala ve smyčcovém provedení zcela nový háv. Vyzněla v zásadě jako odlehčená romance.

Velmi dobře se do akustiky kostela hodila Meditace na staročeský chorál Svatý Václave op. 35a Josefa Suka z roku 1914. Autor ji zkomponoval pro České kvarteto, jehož byl členem, aby tak vyvážil nepříjemnou povinnost uvádět v době 1. světové války před každým koncertem rakouskou hymnu. Již dva měsíce po premiéře provedla Meditaci v úpravě pro smyčcový orchestr Česká filharmonie. 

Intenzivní výkon orchestru pod vedením Radka Baboráka vygradoval po přestávce v provedení proslulého Smyčcového kvartetu č. 14 d moll Smrt a dívka Franze Schuberta (vznikal v letech 1824–1826) v úpravě pro smyčcový orchestr. Autoři této úpravy jsou dva. Zprvu kvartet lákal Gustava Mahlera, na úpravě začal pracovat v roce 1894, ale svůj záměr opustil. Navázal na něj až téměř po sto letech anglický skladatel David Matthews (1943) na popud muzikologa Donalda Mitchella (1925–2017) zaměřujícího se na dílo G. Mahlera a B. Brittena. Úpravu kvartetu Matthews dokončil v 80. letech 20. století. Název kvartetu je odvozen ze Schubertovy stejnojmenné písně pro zpěv a klavír z roku 1817 na báseň Matthiase Claudia. Druhá věta kvartetu Andante con moto je sledem variací na téma této písně, je i ideovým jádrem skladby, tady zaznívá promluva Smrti k dívce: “Buď dobré mysli. Nejsem zlá, kéž klidně spíš v mém objetí.” Posun oproti písni je značný – kvartet je plný vášnivého, strhujícího napětí, bohatství tematického materiálu je však v symbióze se sevřeností a jednotou stavby díla, které posluchače oslovuje se strhující naléhavostí až po fascinující finále. Je nepochopitelné, že tehdejší lhostejnost nakladatele a interpretů způsobila, že skladba za Schubertova života vůbec nevyšla tiskem a on sám se dočkal provedení jen v kruhu svých obdivovatelů a přátel v jejich vídeňských sídlech. Nyní je tedy možné ji slyšet i v podání smyčcového ansámblu. Toto provedení má dynamicky větší dopad, působivému Schubertovu dílu se tak otevírá cesta i na větší koncertní pódia, na druhou stranu však Smrt a dívka poněkud ztrácí svoji niternou křehkost. Nikoliv však, jak dokázalo provedení PKS, naléhavost a silnou výpovědní hodnotu. Členové souboru hráli s enormním zaujetím, kvartetní předlohu připomínala houslová sóla suverénně zahraná Adamem Novákem.

Soubor Pražských komorních sólistů na svém zahajovacím koncertě potvrdil vysoké technické kvality svých hráčů, přinesl netradiční dramaturgii a díky bezprostřednosti mluvených vstupů, jimiž Radek Baborák uváděl jednotlivé skladby, dostal celý večer nádech přátelského setkání milovníků hudby, kteří se léta znají.

Pražští komorní sólisté: Smrt a dívka
6. října 2023, 19:30 hodin
kostel sv. Šimona a Judy, Praha

Program:
Johann Sebastian Bach: Fantasia G dur, BWV 572
Georg Philipp Telemann: Koncert pro 2 lesní rohy a smyčce Es dur
Josef Suk: Meditace na staročeský chorál Svatý Václave op. 35a
Franz Schubert, Gustav Mahler: Smrt a dívka

Účinkující:
Victor Teodosiev – lesní roh
Radek Baborák – lesní roh, dirigent
Pražští komorní sólisté