Scéna.cz 

Balet ND poskytl důkaz o svých kvalitách

Nejen spolupráce s nizozemskými soubory Nederlands Dans Theater v Haagu a Nizozemským národním baletem v Amsterodamu ale i způsob tvorby a jistá spřízněnost s Jiřím Kyliánem spojuje autory děl, z nichž sestává komponovaný večer Beyond Vibrations uváděný Národním divadlem 5. října 2023 jako první baletní premiéra letošní sezóny. Podle zavedené tradice se v repertoáru ND střídají dvě linie, taneční příběhy z pokladnice klasického baletu a moderní choreografie a právě letos byla na zahájení upřednostněna současnost.

Souhrnný název tanečního triptychu symbolizující vibrující struny rovněž prozrazuje, že všichni tři tvůrci Krzysztof Pastor, Hans van Manen a Marco Goecke zvolili jako hudební podklad skladby pro smyčcové nástroje. Ve všech třech případech jde o choreografie abstraktní, které nejsou neseny nějakým daným příběhem a je na každém, jakým obsahem, jakými pocity a náladami je zaplní, jak interpreti, tak i diváci.
První skladbu večera Moving Rooms na hudbu Alfreda Schnittkeho a Henrika Góreckého vytvořil Krzysztof Pastor z Polska v roce 2008 pro Nizozemský národní balet.
Na základě kontrastu světla stínu nechal vyvstat na scéně „pohyblivý prostor“ - světelné pravoúhelníky v různých formách - čtverce, šachovnice, obdélníky - obývané muži v černých úborech a ženami v krátkých šatech tělové barvy. Na geometricky členěné ploše vykonávají tanečníci a tanečnice jednoduché „geometrické cviky“, jakousi „rozcvičku“. Do světla vstupují a opouštějí jej jednotlivci i dvojice, jako noty se usazují v notové osnově. Masové výstupy cvičenců evokuje synchronní sbor na světelné šachovnici. Rytmické tempo hudby odměřuje čas. Spád dění zpomaluje a z geometričnosti se vymyká duet vyznačující se značnou plasticitou. Sbor v závěru naopak pracuje úporně a stále rychleji. Bez jakýchkoliv efektů a ornamentů působí skladba svou jednoduchostí, střízlivostí, čistotou a určitě i pozitivní energií, tak jak zněl záměr jejího tvůrce.

Je až neuvěřitelné, že devadesátiletý Hans van Manen žijící legenda současného tance a nejznámější nizozemský choreograf dorazil do Prahy, aby osobně dohlédl na nastudování své skladby Frank Bridge Variations vytvořenou v roce 2005 pro Nizozemský národní balet. Zatímco Pastorovo dílo charakterizuje prostota, v Manenově skladbě s veškerou silou zazářila estetika holandské školy. Hudba Benjamina Brittena (Variace na téma Franka Bridge op. 10) je materializována v plynutí křivek a spirál. Postavy v celotělových trikotech, na nichž probleskne zelená a červená barva, se vlní ve světelných kuželech, které sledují jejich pohyb. Světelná škála okolního prostoru přechází z různých odstínů šedi do prchavé modři. Fascinujícím zážitkem je chůze sboru rytmizovaná údery bubnů. Z přítmí vychází sbor v neurčité konfiguraci, mění několikrát směr, vstříc mu kráčí jednotlivci, zařazují se, další postavy se ze skupiny odlučují, pochodující dav jakýsi stylizovaný vojenský útvar vibruje mrazivou krásou. Mezi jednotlivci nelze vysledovat nějaké vztahy mimo pobývání vedle sebe, přesto je vrcholem nádherný „milostný“ duet, esence něhy a krásy. Maximální estetičností a k dokonalosti dovedeným pohybovým jazykem si Manenova brilantní skladba jistě získá obdiv i pražského obecenstva.

Goeckova choreografie Fly Paper Bird vytvořená na hudbu Páté symfonie Gustava Mahlera v roce 2021 pro Vídeňský státní balet briskně vyvádí diváky z předchozího okouzlení. Ocitnou se v naprosto odlišném a těžko popsatelném „ptačím“ světě. Pokud někdo pozoruje zblízka ptáky nebo motýly přijde mu způsob, jakým se pohybují a gestikulují tančící, povědomý. Jsou to podobná trhavá, bleskurychlá natáčení, třepotání, záklony, přískoky. Ptákům při nepostřehnutelných pozemských přesunech z místa na místo sice slouží nohy ale v jejich celkové osobnosti mají až druhotnou funkci. Právě tak zde - „tančí“ především paže a ruce, hlava, výraz tváře, krk a šíje, trup a nohy mají jen služebnou funkci. Při zkouškách si prý choreograf dává před sebe papír, aby neviděl nohy tanečníků. Ptáci nebo snad naprogramované mechanizmy, které vykonávají, to co se má? Groteska se vznešeným konceptem? V jednu chvíli recituje postava několik veršů z básně Ingeborg Bachmannové „Můj pták“. Kostýmy - na jedné straně elegantní tmavé společenské oděvy na druhé tělové trikoty, na nichž házejí stíny svaly a kosti tančících. Velký kužel světla prozařuje skrze dým scénu, na zadním plánu jakési obrysy, postupně nabývají tvaru ptačích křídel, oživlý bílý pták vzlétá ze scény. Společně se závěrečným sólem zakončeným výkřikem údivu. Ve svém tanečním „Gesamtkunstwerku“ se vydal Goeck daleko mimo holandské estetické teritorium.

Udivující je skutečnost, že interpreti, kteří jsou hvězdami v klasických baletech, jsou schopni vtělit se stejně precizně do Goeckových figur. Pro komponovaný večer je nachystáno trojí obsazení, což svědčí o univerzálních schopnostech a vysoké kvalitě sólistů, z nichž i sboru ať už je to Nikola Márová, Alina Nanu, Aya Okumura, Matěj Šust a mnoho dalších a neméně vynikajících.
V komponovaném večeru Beyond Variations tak nabídl balet ND nejen ukázku kvalitní současné světové tvorby a zároveň poskytl důkaz o svých kvalitách.

www.narodni-divadlo.cz