„Pocházím z Petřvaldu na Karvinsku a tam snad v každé rodině měli někoho, kdo v hornictví pracoval. Takže už od dětství mám k hornictví blízko,“ vysvětluje 42letý výzkumník, popularizátor a sběratel.
Sbírka se začala rodit při jeho studiích na Vysoké škole báňské – Technické univerzitě v Ostravě. „Měl jsem dost volného času, procházel různé bazary a antikvariáty a říkal si, že by bylo fajn mít doma něco připomínající hornictví. A různých předmětů rychle přibývalo, měl jsem radost z každé získané cennosti,“ vzpomíná.
V současnosti už jeho sbírka čítá tisíce předmětů. Plánů, map, obrazů, sošek, kahanů, medailí, důlní techniky, pohlednic a dalších věcí má tolik, že je musí skladovat na více místech. „Je to nejen finančně a časově, ale hlavně prostorově náročný koníček. A sbírka se dále rozrůstá,“ říká.
Sběratel hornických artefaktů čelí podobným výzvám a potížím jako jiní tvůrci různých sběratelských souborů. „Ceny nabízených předmětů se za covidu doslova utrhly a nyní někteří nevědí, co by za ně chtěli. Každý sběratel si prostě někdy musí říci, že něco mít nebude, a smířit se s tím,“ povzdychl si.
Mrzí ho, že hodně zajímavých a unikátních věcí skončilo v kontejnerech nebo ve sběrnách. Ostatně v minulosti získal právě od pracovníků sběren třeba za pár piv už leccos zajímavého, například důlní telefon, vrtací kladiva a další.
„S tím, jak z regionu hornictví mizí, tak i možnosti sběratelů ubývají. Pokud by někdo začal se sbírkou nyní, už by to měl mnohem složitější,“ upozorňuje.
Vzácný artefakt promeškal
Jedním z jeho dosud nenaplněných sběratelských snů patří historický dýchací přístroj báňských záchranářů typu Chirana 458. „Kdysi jsem měl možnost přístroj odkoupit, ale v té době jsem do záchranařiny moc neviděl, nekoupil jsem a říkal si, že se to beztak ještě někde objeví. A ono ne, už jsem na tento typ nenarazil, přitom mi jako jediný schází,“ přibližuje jednu z patálií sběratelů.
Kukutsch se nezaměřuje jen na Ostravsko a Karvinsko, sbírá rovněž předměty spojené s hornickou činností například na Příbramsku, Jáchymovsku a Kladensku.
„Ale je třeba říci, že například výtvarné umění zobrazující horníky a doly je doménou především Ostravska a Karvinska. Tady prostě malby, grafiky a další umění ve spojení s hornictvím letělo,“ usmívá se a připouští, že obrazy z jeho sbírky patří mezi skvosty. „Už jsou evidovány ministerstvem kultury jako sbírka muzejní povahy. Kromě umělecké složky je na nich cenné rovněž to, že často ukazují místa, která nyní vypadají už zcela jinak. Nebo prostě neexistují,“ dodává.
Hornictví na Karvinsku umírá zaživa, říká báňský výzkumník Radovan Kukutsch |
Rád by alespoň část své sbírky někde vystavil. Říká, že například společně se svým známým, sběratelem hornických soch, by už bez problémů mohli založit plnohodnotné hornické muzeum. „Jenže není kde vystavovat. Buď jsou nabídky nájmů opravdu hodně drahé, nebo prostě vhodné prostory nejsou. Takže zatím náš cíl předměty někde vystavit, sestavit expozici zůstává nenaplněn,“ podotýká.
Sběrateli také vadí, jak rychle hornictví v regionu mizí, přičemž mnoho vzácností a unikátů už je nenávratně ztraceno. „Byl jsem už u jedenácti odstřelů těžních věží a už se mi ani na další nechce, ačkoliv vím, že tam zase půjdu. Člověk si říká, že by třeba některé stroje nebo další technika mohly obohatit Hornické muzeum na Landeku, ale co vím, tak ani to se moc neděje. Je mi to líto,“ odhaluje své zklamání.
Doufá, že snad i jeho sbírka trochu přispěje k tomu, že v budoucnosti budou mít lidé možnost prohlédnout si předměty spojené s hornictvím. „Nesmí se zapomenout, že právě tato činnost moravskoslezský region nejméně dvě stě let spoluutvářela a věnovaly se jí desítky až stovky tisíc lidí,“ zdůraznil Kukutsch.
