Ani křeče ho nezastavily. Pogačar po dlouhém sólu potřetí ovládl Lombardii

Slovinec za stáje UAE Emirates útočil už během posledního dlouhého výšlapu třiatřicet kilometrů před cílem. Tehdy se mu ale odjet nepodařilo a soupeři byli hned za ním.

On se však nevzdal. Když to nevyšlo ve stoupání, tak co to zkusit ve sjezdu?

Pogačar v dlouhém a technickém klesání řezal zatáčky, snažil se držet co nejaerodynamičtější pozici. Jízda na riziko se mu vyplatila a když se silnice narovnala, časomíra ukazovala, že má k dobru přes půl minuty.

Pětadvacetiletý fenomén ostré tempo držel i na následné rovině a jeho náskok se blížil už k minutě. Jenže pak to přišlo. Jedenáct kilometrů před páskou se začal bouchat do stehen a bylo vidět, že má bolesti.

„Křeče. V obou nohách,“ vysvětloval později. „Myslel jsem, že je konec. Musel jsem trochu povolit a spíš se snažit, abych držel aerodynamickou pozici.“

Tadej Pogačar na trati závodu Kolem Lombardie

Pogačar si zajel do týmového vozu a občerstvil se. Jeho výraz značil, že stále není zcela fit, největší krizi ale zažehnal. Pomohlo mu také, že skupinka pronásledovatelů, v níž figuroval i jeho týmový kolega Adam Yates, příliš nespolupracovala.

Slovinec tak osamoceně překonal i poslední kopec dne a když ani po něm soupeři nebyli na dohled, mohl pomalu začít slavit.

Pásku proťal už s triumfálním výrazem. První pronásledovatelé dorazili o 51 sekund později. Nejvíce sil z nich ukázal Bagioli z Quick-Stepu, pro třetí pozici si dojel Roglič z Jumbo-Visma.

„Je sen dorazit do cíle sám. I když to hrozně bolelo, moc jsem si to užíval,“ jásal Pogačar. „Snažil jsem se útočit ve stoupání. Jenže hlavně Vlasov byl dnes strašně silný a hned byl za mnou. Doufal jsem, že budeme spolupracovat a pojedeme spolu. Zezadu nás ale dojeli další. Pak jsem si však všiml, že mám znovu malý náskok. Tak jsem pokračoval. A vyšlo to.“

Pogačar si připsal třiašedesáté profesionální vítězství v kariéře, šestnáct jich přidal v této sezoně.

Lombardii ovládl potřetí v řadě, čímž se zapsal mezi legendy. Vždyť něco podobného se na posledním monumentu sezony stalo poprvé od dob Fausta Coppiho či Alfreda Bindy.

Belgičan Remco Evenepoel během závodu Kolem Lombardie

Čtvrtý byl Simon Yates z Jayca, pátý Alexandr Vlasov z Bory, šestý Adam Yates, sedmý Carlos Rodríguez z Ineosu, osmý Richard Carapaz z EF a až devátý se ztrátou 1:25 minuty finišoval Remco Evenepoel z Quick-Stepu. Ten hned v úvodu 238kilometrového závodu spadl a končil s ovázaným loktem a roztrhaným dresem.

Češi na startu Lombardie chyběli.

Jak se vše odehrálo

Do denního úniku se pustilo šestnáct cyklistů. Mezi nimi figurovala jména jako Swift z Ineosu, Geschke z Cofidisu, Thomas De Gendt z Lotta, Prodhomme z AG2R či Battistela z Astany.

Úvod Lombardie tak náročný není. Během prvních devadesáti kilometrů se nachází jen stoupání Madonna de Ghisalo a jinak se jede spíše po rovině. Peloton proto ze začátku závodu šetřil síly a nechal uprchlíky jet. Jejich náskok rostl až ke čtyřem minutám.

Cyklisté během závodu Kolem Lombardie

Zcela poklidný průběh to však pro hlavní pole nebyl. Dvě stě sedmnáct kilometrů před cílem se totiž na jeho čele zničehonic odehrál hromadný pád, do něhož se zamotal i Evenepoel.

Třiadvacetiletý Belgičan dlouhé chvíle jen seděl na zemi a kontroloval své tělo. Naštěstí pro něj však kromě roztrhaného dresu na levém boku, rozbitého lokte a dalších odřenin mu nic jiného nebylo a pokračoval dál.

Situace se tak vrátila do stejných kolejí: šestnáctka cyklistů se na čele vzorně točila a snažila se udržet náskok, peloton zase šetřil síly a vyhlížel blížící se stoupání.

Klid skončil sto třicet kilometrů před cílem, kdy cyklisté dorazili do kopců. Při výšlapu na Roncolu peloton přidal a náskok úniku klesl. Uprchlíci bili na poplach a skupinka se natahovala a rozpadala.

Hlavní balík dlouho táhl tým EF. A brzy bylo jasné proč. Třiaosmdesát kilometrů před cílem při výšlapu na Passo della Crocetta se z něj zvedl Healy, k němu se ještě připojil Onley z DSM a společně se vydali vpřed.

Tou dobou už náskok prořídlého denního úniku činil kolem minuty. Což pro Healyho s Onleym nic neznamenalo a po pár kilometrech se dotáhli do čela. Že by si tehdy na chvíli oddechli? Kdepak, zejména Healy dál pokračoval v ostrém tempu a očesával soupeře.

Po přejezdu dalšího stoupání, Zambla Alta čtyřiašedesát kilometrů před cílem, měli Healy a spol. více než minutový náskok na peloton. I ten byl tou dobou už pořádně protříděný. Kolik v něm mohlo zbývat lidí? Třicet? Čtyřicet?

Po Zambla Alta následoval dlouhý, zhruba dvacetikilometrový sjezd. Jeho skvělou znalost ukázal Marcelussi z Bardiani, jenž v něm poodjel někdejším kolegům z úniku. Jako jediný s ním zůstal Healy a pokračovali ve dvou.

Během sjezdu se i v hlavním poli děly věci. Pád zastavil šestici jezdců včetně Carapaze a Chavese z EF, Fuglsanga z Israele či Landu z Bahrainu. Právě španělský vrchař měl největší problémy, držel se za bolavý bok a i když po chvíli nasedl na kolo, hlavní pole už bylo předaleko.

Peloton ve sjezdu táhl tým Jumbo-Visma. Obzvlášť Tratnik jel výtečně, nejenže dostal Rogliče bezpečně dolů, dokonce smazal i pár sekund na čelní dvojici.

Ta měla při nájezdu do posledního dlouhého stoupání dne, Passo di Ganda, méně než minutu k dobru a bylo asi jen otázkou času, kdy ji favorité dojedou.

Kolem Healyho se hlavní pole prohnalo ještě před polovinou stoupání. V něm už nefiguroval Evenepoel, který přeci jen po předchozím pádu asi nebyl zcela fit. Kdo však nechyběl byli Roglič, Rodríguez, Vlasov, bratři Yatesovi, Carapaz, Pogačar…

Cyklisté během závodu Kolem Lombardie, v dresu belgického mistra vykukuje mezi nimi Remco Evenepoel

Skupina favoritů se rozdrobila na několik částí, dělilo je od sebe ale jen pár metrů. Třiatřicet kilometrů před cílem se odpoutat pokoušel Pogačar, jenže Vlasov byl hned za ním a nedaleko se pohyboval i Roglič a spol.

Zdálo se proto, že se skupina favoritů opět sjede. Jenže Pogačar opět zaúřadoval.

Tentokrát to zkoušel ve stoupání, ale ve sjezdu. Slovinský fenomén řezal zatáčky, jel na riziko. Postupně na pronásledovatele, mezi nimiž byli Vlasov, Roglič, Rodríguez, Bagioli, Simon Yates a jeho týmový kolega Adam Yates, přidával sekundu za sekundou, až jeho náskok vyrostl na více než půl minuty.

Je rozhodnuto? Klidně být mohlo, Pogačarovi všechno hrálo do karet. Jedenáct kilometrů před cílem ho však začaly trápit křeče, a zezadu, ze třetí skupiny, se navíc blížil Evenepoel, který se z krize vymanil.

Pogačar však ukázal, jaký je bojovník. Nevzdal se a i přes bolest dál držel náskok. A když se s padesáti sekundami k dobru dostal i přes poslední výjezd dne, mohl se začít smát.

Lombardie má i letos stejného krále.