Každý nový film Sofie Coppoly je velkou událostí. Alespoň pro mě, protože její audiovizualita je jedinečná, práce s ženskými postavami stále neotřelá a způsob vyprávění dodnes výjimečný. Je samozřejmě v jejím případě poněkud nemilé, že servíruje svůj pohled na slavného Elvise krátce poté, co s ním před rokem exceloval Baz Luhrmann, její vize ale přeci jen může být jedinečná, když půjde pod kůži Priscilly. Elvis je tu opravdu spíš jako personifikované pozadí a prostředí pro existenci extrémně krásné, ale zjevně i těžce zkoušené dívky, které se splnil sen mnohých, ale leckdy se proměnil v nefalšovanou noční můru. Obrázky jsou náramné, zvukově to taky baví až běda a i trailermakeři se zapotili, proto je výsledkem velmi poutavá ukázka na slibný film.