Těsnější spolupráce ortopedů a traumatologů je přínosná pro lékaře i pacienty. Fakultní nemocnice Ostrava (FNO) proto sloučila úrazovou chirurgii s ortopedickým oddělením. Mladým lékařům nabízí zajímavé domácí i zahraniční stáže, kongresy a sympozia. Zdravotnický deník si o inspiraci německým modelem a ambicích nové Kliniky úrazové chirurgie a ortopedie FNO povídal s přednostou docentem Pavlem Doušou.
Ve fakultní nemocnici Ostrava došlo ke sloučení úrazové chirurgie s ortopedií. Co bylo důvodem? Jaké přínosy to bude mít?
Sloučením těchto dvou pracovišť došlo ke vzniku nové Kliniky úrazové chirurgie a ortopedie. Jedním z důvodů bylo jistě vybudovat pracoviště, které se dokáže zabývat traumatologií pohybového aparátu a řešit jeho následky. To patří do náplně obou atestačních oborů, úrazové chirurgie a ortopedie a traumatologie pohybového ústrojí. V posledních letech vznikla v rámci celé republiky platforma, kde se pod vedením předních republikových ortopédů a traumatologů školí lékaři v těchto příbuzných oborech a tato úzká spolupráce přináší vynikající výsledky. Tak proč nevytvořit kliniku, ve které se spojí špičkoví odborníci, kteří ve FNO působí už řadu let? V rámci sezení kliniky probíráme jednotlivé případy přijatých pacientů a zejména těch, kteří se mají podrobit určitému typu operace. U některých je řešení jasné a postupuje se podle zažitých a odsouhlasených standardů. Vzhledem k tomu, že jsme klinikou nejvyššího typu, ze které „nelze pacienty poslat už nikam jinam“, tak u problematických případů hledáme optimální řešení. A tady se hodí právě náhled jak traumatologa, tak ortopéda. To je unikátní prakticky v rámci celé republiky a považuji to za největší přínos pro naše klienty.
K jakým personálním změnám kvůli sloučení dvou pracovišť došlo? Co to podle vás přinese pacientům?
Sloučením obou pracovišť nedošlo k žádným personálním změnám. Ve výběrovém řízení byl do čela kliniky vybrán nový přednosta a ten si ze stávajících zaměstnanců obou pracovišť vybral nejbližší tým zástupců a vedoucích oddělení. Je důležité si říct, že kliniku neopustil ani jeden z jejích kmenových zaměstnanců a podařilo se nám doplnit stav o tři nové lékaře. Snažíme se vytvořit kolektiv vzájemně se respektujících lékařů a dalších zaměstnanců kliniky. Myslím si, že základem péče o naše pacienty je spokojený personál a pozitivní nálada na pracovišti je znát na první pohled.
Je tato praxe unikátní pouze ve FN Ostrava nebo ke stejnému kroku přistoupili také v jiných nemocnicích? Inspirujete se v zahraničí?
V posledních letech se u nás mluví o tak zvaném německém modelu. V Německu se nyní atestuje z Ortopedie a úrazové chirurgie. Tito specialisté, pochopitelně ve spolupráci s dalšími odborníky, se tam starají o veškeré úrazy od hlavy k patě. U nás je tato péče rozdělena mezi všeobecné chirurgy, úrazové chirurgy a ortopédy. Liší se to podle jednotlivých zařízení. I když se snažíme všechny tyto odborníky vzdělávat podle jednotné osnovy, tak stav na poli ošetřování úrazů není úplně ideální. Dovoluji si tvrdit, že spolupráce ortopédů a traumatologů na naší klinice je mnohem těsnější a pro pacienty i lékaře vysoce přínosná. Věřím, že naše pracoviště se stane inspirací pro všechny, kteří se starají o ta nejtěžší poranění.
Co je na práci ortopeda a v traumatologii podle Vás nejzajímavější? Čím jsou tyto obory atraktivní?
Můj první učitel, primář Vich, přednosta kladenského Ortopedicko-traumatologického oddělení mi v mých začátcích řekl, že práce úspěšného ortopéda se skládá ze znalostí, zkušeností a zručnosti. Po letech praxe mu musím denně dávat za pravdu. V práci traumatologa a ortopéda se snoubí um rukou se znalostmi a přemýšlením. Plánovaná operativa především v ortopedii probíhá většinou podle popsaných postupů. Kouzlo traumatologie spočívá v tom, že každý úraz, každá zlomenina je vlastně jedinečná. Při jejich ošetření musí operatér ctít určité principy, ale to, jak poraněnou kost a měkké tkáně ošetří záleží na jeho umu, znalostech a zkušenostech. Nezastupitelnou úlohu má ovšem celý operační tým, kdy i ten nejmladší lékař může přijít s neotřelým řešením a přispět ke zdaru operace. Největší výhodou oboru je, že operatér hned vidí výsledek svojí práce na rentgenovém snímku. Ve velké většině případů stačí při operaci respektovat přírodní zákonitosti a jednotlivé tkáně a všechno dobře dopadne. Dobře odvedená operace umožní pacienta vrátit zpátky do aktivního života, a to je naše největší radost.
Je o tyto obory zájem mezi mladými lékaři? Jak se je snažíte získat a udržet, aby nedocházeli do zahraničí?
Bohužel, mezi mladými lékaři není až tak velký zájem o chirurgické obory, ortopedii a traumatologii. Má to řadu příčin. Než se z vás stane chirurg, který něco umí, uplyne řada let a atestace v oboru toho není zárukou. Stojí to spoustu času stráveného na operačním sále, ale taky v knihovně a na pitevně. Určitou pomocí jsou četné kurzy operačních dovedností, kdy se lékaři učí na modelech kostí, případně na kadaverech. To „zrychluje“ jejich vzdělávání a um, ale jistě to nenahradí zkušenosti získané na operačním sále. Těchto kurzů přibývá jak u nás, tak v zahraničí. Mladé lékaře se snažíme zapojit do vzdělávání v oboru v rámci dlouhodobých domácích a zahraničních stáží. V rámci naší kliniky se snažíme zapojovat mladé kolegy do operačních programů jako operatéry nebo asistence u složitých operací. Všichni jsme se to naučili tímto způsobem.
Vaše klinika je zapojena do programů Společnosti pro osteosyntézu zlomenin. Jaké kurzy, semináře a stáže si mohou studenti vybrat?
Ano, naše klinika se již tradičně zapojuje do práce mezinárodní Společnosti pro osteosyntézu zlomenin. Její divize AOTrauma pořádá kurzy a semináře u nás a v zahraničí. Mým cílem je, aby všichni lékaři absolvovali základní a pokročilý kurz věnovaný osteosyntéze a ošetřování zlomenin. Dále se účastní specializačních a master kurzů doma i v zahraničí. Členům společnosti, kterých je na našem pracovišti několik, umožníme výjezd na několikatýdenní stáže na špičkových pracovištích v Evropě i jinde ve světě. V pregraduální výuce mediků klademe důraz na praktické dovednosti v rámci kurzů a stáží. V rámci ČR je jedinečným programem rovněž výuka managementu hromadných úrazů na Ústavu medicíny katastrof. Snažíme se výuku pro studenty co nejvíce zatraktivnit, a tím je nalákat do našich řad.
Klinika je vedoucím pracovištěm Traumacentra a Dětského traumacentra pro Moravskoslezský, část Olomouckého a Zlínského kraje. Staráte se vlastně o ta nejtěžší poranění. Není toho někdy na lékaře a sestry příliš? Jak vaši zaměstnanci relaxují a regenerují?
Vznikem nové kliniky se nic nezměnilo v přístupu k ošetření pacientů v dospělém a dětském Traumacentru. Lékaři – traumatologové z naší kliniky jsou nadále vedoucí traumatýmu při ošetřování těch nejtěžších zranění. Je jasné, že úzce spolupracují s dalšími odborníky, ale management celého vyšetření a fázového ošetření je v jejich rukou. Dovolím si tvrdit, že právě traumatologové z ostravského Traumacentra mají největší zkušenosti s ošetřováním hromadných neštěstí. Stačí připomenou vlaková neštěstí ve Studénce a srážku tramvají ve Vřesině. Navíc ve spolupráci se záchranou službou a dalšími složkami IZS pravidelně „trénujeme“. Poslední cvičení s desítkami figurantů proběhlo na jaře tohoto roku. Na celém traumatýmu leží obrovská zodpovědnost za všechna rozhodnutí. To se ještě násobí při ošetřování většího počtu zraněných. Jedná se tedy o práci značně psychicky náročnou. Každý se s tím pere jinak, ale většina našich kolegů a dalších pracovníků kliniky aktivně sportuje, což je jedna z možností, jak si vyčistit hlavu. I přes časovou náročnost naší práce si najdeme čas sejít se při mimopracovních akcích, kde máme možnost se pobavit neformálně o pracovních problémech a jistě to přispívá k dobré atmosféře na pracovišti. Jednou z takových akcí, kde se sejdeme v hojném počtu jsou tradiční Ostravské traumatologické dny, které pořádá naše klinika ve druhé polovině listopadu. Sejdeme se tady s dalšími lékaři a sestrami pracujícími nejen v traumacentrech, ale i na okresních pracovištích. Formou přednášek a posterů jednotlivá pracoviště prezentují svoje výsledky. Snažíme se zařazovat hlavně přednášky, které neukazují úspěchy, ale především problematické situace. Chceme podnítit hlavně neformální diskusi o problémech, které trápí nás, ale také další pracoviště našeho typu. Je to čas na určitou pracovní relaxaci.
Jaké další výhody jim přináší zaměstnání ve fakultní nemocnici?
To je hezky položená otázka. Většinou se mě ptají, co můžu nabídnout lékaři, který nastoupí do fakultní nemocnice. Na to s oblibou dávám churchillovskou odpověď: „Krev, dřinu, pot a slzy“. Práce ve fakultní nemocnici oproti práci v ambulanci nebo menší nemocnici má jednu ohromnou výhodu. Všechny odbornosti máte za zády, cokoli se stane, je řešitelné v rámci jedné nemocnice. Pokud během dne uděláte složitou operaci, tak večer klidně usínáte s tím, že o toho „vašeho“ pacienta je výborně postaráno. Další velkou výhodou je možnost širokého vzdělávání v oboru, protože mladý lékař je obklopen spoustou špičkových odborníků. V neposlední řadě je větší možnost vycestovat na zahraniční stáže a účastnit se řady kongresů a sympózií.
Jakou vizi máte jako přednosta nové kliniky? Kde byste ji chtěl vidět za 5 let?
Především bych chtěl udržet a dále rozvíjet vysokou odbornost našich lékařů. Přál bych si, aby naše klinika byla v čele pelotonu traumacenter naší republiky. Dále bych rád rozvíjel spolupráci s obdobnými pracovišti v zahraničí, kde mají zkušenosti s ošetřováním těch nejtěžších úrazů a hromadných neštěstí. Musíme se učit od těch nejlepších, takže bych chtěl, aby naše klinika, včetně unikátního Ústavu medicíny katastrof, navázala formou výměnných stáží spolupráci s izraelskými traumacentry. Dalšího vzdělávání se týká i postgraduální studium doktorandů a přál bych si, aby se několik mých kolegů habilitovalo v chirurgických oborech. V ortopedii bych chtěl, aby naše pracoviště bylo schopné poskytovat nejvyšší péči v rámci celého našeho regionu. Klinika by taky měla patřit mezi pracoviště, které v rámci AOTrauma Fellowship poskytuje stáže pro lékaře z celého světa. Věřím, že díky dobré spolupráci s ostatními klinikami naší nemocnice, a především s jejím vedením, se mi podaří naplnit mé vize v horizontu kratším než pět let.
Nela Slivková
