Holub stěhovavý, vakovlk tasmánský nebo delfínovec čínský. To jsou příklady zvířat, která ještě nedávno s námi sdílela planetu. Představují jen hrstku v dlouhém seznamu druhů, které vyhynuly v důsledku naší činnosti.

Každý ze druhů byl posledním příslušníkem svého rodu, tedy vyšší kategorie, do níž taxonomové druhy řadí. A to je vážnou zprávou o riziku pro celé ekosystémy.

Lidstvo je jako zkázonosný asteroid

Lidská aktivita, která poškozuje přirozené prostředí naší planety, v posledních desetiletích urychlila vymírání obratlovců. Biologická rozmanitost planety klesá, a to může ovlivnit i šance našeho druhu na přežití, upozorňuje v nové studii mezinárodní tým vědců.

Tempo vymírání obratlovců je alarmující. Mezi biology se pro jejich současný úbytek vžil všeříkající název „šesté masové vymírání“. Ve zmíněné studii, publikované v magazínu PNAS, se píše, že lidská aktivita má na pokles druhové rozmanitosti vliv srovnatelný s dopadem velkého asteroidu nebo erupcí velkých sopek

Až dosud se zájem vědců soustředil na vymírání druhů. Gerardo Ceballos, vedoucí vědecký pracovník Ústavu ekologie na Mexické národní autonomní univerzitě, a Paul Ehrlich, emeritní profesor populačních studií na Stanfordské škole humanitních a přírodních věd, však ve své nové studii upozorňují, že mizí celé biologické rody. Nazývají to „mrzačením stromu života“.

„Z dlouhodobého hlediska jsme vyvrtali díru do evoluce života na naší planetě. To, co děláme se stromem života, způsobí lidstvu mnoho utrpení,“ cituje Ceballose žurnál SciTechDaily.

Zvířata vyhubená civilizací, jejich biotopy a důvod vyhynutí. Grafika připomíná, třeba i to, že v době Římské říše byli kaspičtí tygři využíváni v bojích při gladiátorských hrách. | zdroj: Profimedia

„Ztrácíme naše jediné známé společníky v celém vesmíru,“ upozorňuje v žurnálu Ehrlich.

Z aktualizovaných informací o stavu ohrožených druhů výzkumníci zjistili, že od roku 1500 z planety zmizelo 73 rodů suchozemských obratlovců. Největší ztráty utrpěli ptáci, u nichž vyhynulo 44 rodů, následovaní savci, obojživelníky a plazy.

Z historické rychlosti vymírání rodů savců, kterou odhadl emeritní profesor biologie na Kalifornské univerzitě v Berkeley Anthony Barnosky, vyplývá, že jeho současné tempo je pětatřicetkrát vyšší, než přirozené tempo vymírání za poslední milion let.

„Jako vědci si musíme dávat velký pozor, abychom nebyli přehnaně alarmističtí. Bylo by ale neetické nevysvětlit rozsah problému, protože my i ostatní vědci jsme velmi znepokojeni,“ říká o alarmujících závěrech studie profesor Ceballos.

Řežeme si pod sebou větev

Výzkumníci ve studii zdůrazňují, že vymírání rodů je vážnější než vymírání druhů. Když vymře nějaký druh, jiné druhy z rodu mohou nahradit jeho roli v ekosystému. A protože tyto druhy nesou většinu genetického materiálu vyhynulého příbuzného, zachovávají si také velkou část jeho evolučního potenciálu.

Pokud vyhyne celý rod, zmizí s ním celé genetické dědictví. Výzkumníci to ilustrují na stavu pomyslného stromu života. Uřízneme-li na něm větvičku, brzy ji nahradí sousedící větvičky. Když ale strom zbavíme celé větve, zůstane po ní zpravidla nevyplněný prostor.

To ale není jediné přirovnání k větvím stromu, které se nabízí.

„Představa, že se dá pokračovat v současném tempu spotřeby zdrojů a zároveň zachránit biodiverzitu, je šílená. Je to jako sedět na větvi a zároveň ji pod sebou řezat,“ říká profesor Ehrlich.