Záměrem je, aby se u žáků rozvíjelo informatické myšlení a lépe porozuměli tomu, jak fungují digitální technologie, které mohou využívat nejen v dalších předmětech. Jinými slovy, jde i o to připravit žáky pro život a práci ve 21. století.
„Panuje všeobecný názor, že informatika je obor, který se zabývá počítači a programováním. Ve skutečnosti je ale informatika mnohem více o řešení různých problémů,“ přibližuje tisková mluvčí ministerstva školství Tereza Fojtová.
Obecně větší využívání techniky přinesla i pandemie, kdy se děti učily na dálku. Distanční výuka také v řadě škol odhalila problém s chybějící nebo nedostatečnou technikou. Ten už je ale podle prezidenta Asociace ředitelů základních škol Luboše Zajíce ve školách vyřešen.
Jen v loňském roce do škol šlo 1,45 miliardy korun na digitální učební pomůcky a další IT techniku. V letošním roce ministerstvo školám rozdá více než miliardu a několik stovek milionů je připraveno i pro příští rok.
Co ovšem Zajíc vidí jako problém, jsou chybějící učitelé informatiky. Ti jsou podle něj „nedostatkovým zbožím“. Na prvním stupni na novou informatiku nejsou učitelé (kteří učí všechno) vždy dostatečně připraveni. „Nějaká masivní příprava byla podle mě trošku podceněná, ať už ze strany centrálních orgánů, nebo i ze strany učitelů, a teď se to dohání,“ podotýká Zajíc.
Původní předmět už zastaral
Předchůdcem dnešní „nové“ informatiky byl předmět, který se jmenoval „informační a komunikační technologie“ a byl určen jen pro druhý stupeň.
Ten měl ovšem v rozvrhu minimální místo a byl spíše o používání počítačů. „To ale v dnešním světě nestačí, navíc když se děti naučí používat nějakou konkrétní věc, tak ona se vcelku rychle mění, takže bylo potřeba udělat nějakou změnu,“ vysvětluje pedagožka informatiky Štěpánka Baierlová.
„Nová informatika se zaměřuje více na principy, nejenom na používání konkrétní technologie, to je jedna věc. Druhá věc je informatické myšlení. To je schopnost řešit nějaký problém tím způsobem, že ten problém rozdělím třeba na menší části, najdu podobu s něčím, co už znám a co už umím vyřešit,“ přibližuje Baierlová.
Zrušil bych známky a kabinety, říká psycholog a odborník na školství |
Žáci by tak měli rozvíjet digitální znalosti, což v podstatě znamená, že se naučí využívat technologie v běžném životě. Pro mladší žáky na prvním stupni by měl být předmět podle Baierlové spíše badatelský a zážitkový. „Třeba, že si na čtverečkovaném papíře zkusí nakreslit obrázek, a tím se dostat k tomu, že takhle nějak se to ukládá i v počítači a že jsou tam pixely,“ dává příklad Baierlová.
Školy a umělá inteligence
Základní školy mohly na nový systém dobrovolně přecházet už v minulém školním roce, což udělalo okolo 20 procent z nich.
Třeba v jihomoravských Želešicích se zmodernizované informatice už druhým rokem věnují dva učitelé. „O informatice pro nejmenší děti je potřeba přemýšlet ne pouze ve vztahu k počítačům. S těmi se ve výuce pracuje spíš méně. Je to naopak hodně o logickém myšlení, zábavných hrách a představivosti,“ přibližuje ředitelka Základní školy Želešice Jana Cacková.
Umělá inteligence patří do škol, myslí si učitelé. Část má strach z podvádění |
Školy mají také čím dál více zájem o umělou inteligenci. Ministerstvo k tomu připravuje podpůrnou metodiku, jak umělou inteligenci využít i jak o ní učit. Učitelům nabídne semináře. Ve sborovnách se ale objevuje i strach z toho, že žáci budou podvádět za pomoci umělé inteligence.
